26. 10. 2017

Thor: Ragnarok – Recenze – 70%

Superhrdinský filmový seriál Marvelu pokračuje třetí epizodou Thora, nicméně vidět pouze předchozí dva díly k orientaci nestačí (mimo jiné se tu odkazuje i na oba díly Avengers a na chvíli se zjeví ještě jedna známá postava), tudíž kdo by chtěl nastoupit na tenhle dávno rozjetý vlak, měl by si nejprve pár filmů dohnat.

Tentokrát se Thor (Chris Hemsworth) a Loki (Tom Hiddleston) dozvídají, že mají prvorozenou sestru Helu (Cate Blanchett), která je zároveň bohyní smrti. Ta se okamžitě začne hlásit o asgardský trůn a o nadvládu nad vesmírem a oba bratry uvrhne na extravagantní planetu, kde vládne úchylný Velmistr (Jeff Goldblum). A také se tu shodou okolností nachází Hulk. Avšak nikde žádná Natalie Portman, k dobru věci.
 
Thor: Ragnarok – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Podstatné je, že film režíroval Novozélanďan Taika Waititi, tvůrce několika netradičních komedií a především úžasného a neuvěřitelně legračního falešného dokumentu o upírech na Novém Zélandě Co děláme v temnotách, který považuji za jednu z nejvtipnějších komedií posledního desetiletí a doporučuji vám jej o dost víc, než Thor: Ragnarok. Režisérův rukopis je na filmu trošičku vidět (včetně toho, že do něj propašoval vtip o upírech), což je super. Zároveň je Taika Waititi dalším důkazem vyplácející se dlouhodobé strategie Marvelu vytipovat si a následně oslovovat k natáčení svých filmů mladé, talentované a málo známé režiséry, které pak nějakým zázrakem vybičuje k tomu, aby zvládli náročnou produkci, áčkové herce i obří rozpočet.

Celý film má retro nádech osmdesátých let, což se projevuje na jeho barvité vizuální stránce i elektronickém soundtracku (značně odlišném od toho, co byste čekali od hudebního doprovodu k epickému komiksovému blockbusteru) a z celé trilogie je v něm zdaleka nejvíc humoru. Možná je v něm dokonce nejvíc humoru ze všech filmů od Marvelu, přičemž někdy jsou ty vtipy trochu nucené a infantilní, jindy se zas u nich dá dobře zasmát nahlas. Každopádně je to velká zábava od začátku do konce, od nadupaných akčních scén přes rozpustilou interakci mezi postavami až po ujeté dění na Velmistrově planetě, na níž se odehrává většina filmu.

Thor: Ragnarok – Recenze

Co se ale bohužel moc nepodařilo, je vyvážit všechnu tu nezávaznou zábavu a odlehčené vtipkování spolu s dramatickým příběhem, v němž by nám mělo o hrdiny jít, měli bychom se o ně bát a zajímat se, jestli se jim podaří zachránit Asgard. To se ale nestane, protože obecně švitořivá atmosféra vyznívá dojmem, že všichni jen tak sitcomově hláškují, prakticky nic je nemůže ohrozit, a že film v podstatě jen naplňuje předem daný mustr, jehož náplň divák odhadne předem. Veškerá akce je tak sice špičkově natočená a energická, ale kromě úžasu nad její vizuální dokonalostí už při jejím sledování nelze cítit nic dalšího, ani osudovost, ani napětí, ani emoce. Nic z toho totiž ve filmu není – zbyla jen povrchní, až grotesková popcornová atrakce. Sakra dobrá atrakce, to se musí nechat, ale nikoli dostatečně vtahující.

Velkou posilou je Cate Blanchett, která si zápornou roli evidentně dost užila a kromě toho z ní přesvědčivě sálá charisma a temná aura (na rozdíl třeba od naopak velmi nevěrohodné Elizabeth Banks ve Strážcích vesmíru). Chris Hemsworth se pro roli Thora narodil a je dokonalý. Neméně skvělý výkon ovšem předvádí Mark Ruffalo, který je tentokrát v roli Bruce Bannera dokonce o dost vtipnější než v roli Hulka. Občas je nějaká scéna komická jen tím, že se v ní někdo ve správnou chvíli správným způsobem zatváří, což se daří snad u úplně všech herců, a to včetně těch v menších roličkách. Jeff Goldblum je také super. Málo výrazní jsou akorát další nováčci Tessa Thompson a Karl Urban v podstatných vedlejších rolích, jejichž postavy jsou však víceméně jen málo zajímavé obvyklé šablony (což je Hela sice taky, ale u těchto dvou to charisma oproti Cate Blanchett nějak není příliš znát).

Thor: Ragnarok – Recenze

Až na pár výjimek Thor: Ragnarok zběsile uhání kupředu, nechybí mu dobré nápady ani trefné gagy a schopnost okouzlit velkou akční okázalostí. Obsahově je až příliš naditý, zahrnuje až příliš mnoho příběhů, postav a motivů, leckteré z nich sice hodně zajímavé, jiné ale zas zbytečně zkrácené a šmahem odvyprávěné tak rychle, že ani nestačí pořádně zapůsobit. Z více než dvouhodiné stopáže snímek využívá každou vteřinu, jednotlivé dějové linky a motivy do sebe hezky zapadají, nic není extrémně znatelně navíc a nic vyloženě nechybí. Jen je škoda, že ten důraz na nezávaznou zábavu obral film o osudovost a napětí, kvůli čemuž se můžete místy přistihnout, jak otupěle zíráte na plátno bez špetky zájmu o to, co všechno se hrdinům ve filmu přihodí a jaké to bude mít pro jeho děj následky.




Žádné komentáře:

Okomentovat