Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérská a scenáristická dvojice francouzských
tvůrců, zodpovědných mimo jiné za snímky Nedotknutelní
a Samba, přicházejí s komedií točící
se kolem svateb. Nebo tedy spíš kolem jedné konkrétní svatební after-party,
přičemž hlavními hrdiny nejsou tentokrát ženich s nevěstou, nýbrž zaměstnanci
firmy, která se zabývá organizací svatebních akcí, a jejich mrzutý šéf.
 |
| Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Šéf (Jean-Pierre Bacri) je mrzutý proto, že se mu nedaří vybalancovat rozpadající
se manželství a vztah s jednou ze svých zaměstnankyň, které už před časem slíbil,
že od manželky odejde. Hlavní důvod je ale ten, že jeho zaměstnanci jsou
packalové a idioti, jimž se organizace svatebního veselí rozpadá pod rukama, kvůli
čemuž je už dlouhodobě ze své práce otrávený, vyčerpaný a dokonce zvažuje
prodej firmy. Ještě aby nebyl otrávený, když třetina jeho lidí pracuje načerno,
jeho milenka ostentativně balí náhodné pingly jemu na zlost, jeden z číšníků
naopak začne balit nevěstu, fotografa víc než focení zajímají jednohubky
a ženich je navíc nesympatický samolibý kretén. A tak dále.
Film je vystavěn na představení poměrně velkého množství epizodních postav
(nejméně patnáct), nepřekračujících ve většině případů rozměry plochých komediálních
figurek (ne že by bylo potřeba víc), a na jejich zasazení do náročné situace
(nákladná svatba na historickém zámečku), což má díky jejich neschopnosti za
následek mnoho katastrof poskládaných za sebe ve formě dominového efektu. Ale
protože ředitel firmy má na každý problém improvizovanou záplatu, tak se
svatebčané i diváci šťastného konce nakonec dočkají. Do té doby se ale dá tomu,
jak se hrdinům veškeré jejich plány hroutí, docela dobře zasmát.
Od samého začátku je totiž budováno očekávání toho nejhoršího – jakmile se
na scéně objeví nová postava, je hned jasné, jaký má komediální potenciál a co
všechno by mohla zkazit. U některých z organizátorů však zamrzí, že
nejsou příliš využiti a ve filmu se vyskytují spíš jen do počtu, případně jsou
vtipní jen díky jediné věci, kterou dělají pořád dokola (viz chlapík, který
zbytečně komentuje věci, jež jsou každému naprosto zřejmé, a kromě toho nedělá
nic jiného). Až na výjimky přitom žádná z postav neudělá nic, co by se
vyloženě dalo nazvat průserem, z nějž už by se nedalo vybruslit – jde spíš
o drobné přešlapy, které představují problém jen proto, že na svatbě musí být
všechno perfektní.
Podobnou výtku lze mít k tomu, jak film (ne)pracuje s jistými motivy,
které nakousne, ale pak kolem nich nevytvoří žádnou legrační situaci. Když se
šéf na hromadné schůzi zmíní, že v zámečku je to problematické s elektřinou,
tudíž nebudou moct zapojovat všechny spotřebiče najednou, tak očekáváte
přinejmenším nečekané výpadky elektřiny v průběhu veselice, ale nic takového se nestane. Podobně je na tom
kapela, jejíž členy sice postihne otrava jídlem, ale hudební program stejně
zůstane nenarušen (playback nikdo nepozná, že?), a podobně. Nejvíc času se
stráví nad banalitami (např. hádky o nutnosti nošení paruk), naopak ty největší
kiksy („neplánované vypuštění ženicha“) se vyřeší v podstatě mávnutím
kouzelného proutku, mimo scénu. V tom, že svatebčané nakonec nutně musejí
odcházet ze svatby spokojení, je film jaksi zakletý, což mu nedovoluje všechny
ty potenciální karamboly pořádně rozjet.
Nejzajímavější je nakonec odhalení světa svatebních plánovačů – agentur
majících v popisu práce zajištění obřadu i následných oslav podle mnohdy
až absurdních požadavků snoubenců. V jejich konfrontaci s jednotlivými pokyny
svatebčanů, přicházejících klidně i na poslední chvíli („Já jsem ženichova
maminka a tady je můj seznam skladeb, které by měla kapela zahrát,“ nebo „Já
jsem ženich a tady mám připravený dvouhodinový proslov, zkuste ho tam nějak
vmáčknout.“), se zračí cosi úžasně tragikomického, takže pokud se s takovými
věcmi potýkají nějaké svatební agentury běžně, byl by o tom třeba i pěkný
dokument.
Celkový dojem z filmu je však i přes jeho nedostatky poměrně dost pozitivní,
což je dané mimo jiné i velmi dobrou režií, inteligentním pojetím (rozhodně
nejde o komedii tupou), správným načasováním jednotlivých gagů a kvalitními
komediálními výkony prakticky všech přítomných, byť rozhodně nejde o známé
tváře (nebo alespoň u nás). Dokud nás
svatba nerozdělí je zábavný, příjemný a pozitivní film, v němž to
dobré převažuje nad tím, co mohlo být lepší. Každopádně však doufejte, že vaši
vlastní svatbu bude mít na starosti někdo kompetentnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat