30. 5. 2018

Delirium – Recenze – 50%

Třicátník Tom (Topher Grace) je podmínečně propuštěn z psychiatrické léčebny a ubytován v rozlehlém rodinném sídle, které zdědil po rodičích (otec žil v domě delší dobu sám a spáchal sebevraždu pět dní před Tomovým propuštěním), a kde musí vydržet třicet dnů domácího vězení, než bude konečně zcela volný. Psychiatr ho zanechal s léky proti halucinacím a s radou, aby věřil svému rozumu, nikoli očím. A halucinace samozřejmě přijdou. Nebo to nejsou halucinace?

Delirium – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Americký film Delirium kombinuje psychothriller s hororem a jeho základ tvoří snaha o vytváření nejistoty okolo toho, co všechno z toho, co hlavní hrdina vidí, je pouze výplod jeho choré mysli, a co je naopak objektivní realita. Fór je v tom, že i ty objektivně reálné věci a události jsou natočeny a pracuje se s nimi tak, aby jako představy vypadaly. Filmu se díky tomu daří udržovat onu nejistotu po poměrně dlouhou dobu, ale jakmile začne přibývat dějových zvratů a začnou se odhalovat (ne)předvídatelné pointy, ukáže se to samé být i jeho největší slabinou.

Zhruba první polovina filmu se vytasí hned několika slušnými lekačkami a působivou atmosférou prostorného, řádně rozvrzaného, obstarožního a depresivního panského sídla (emo obrazy!), po němž se Tom pohybuje, a které uvnitř skrývá nejedno tajemství a ukryté zákoutí. Strašidelný dům je sice ohrané hororové klišé, ale přitom překypující potenciálem a zároveň velmi funkční, pokud se ten potenciál podaří pořádně vytěžit. A interiéry domu v Deliriu dokážou být děsivé, aniž by si musely vypomáhat strašidly a nadpřirozenými jevy (jen párkrát se zjeví ohlodaná mrtvola a neohlodaný dobrman).

Film natočil původem řecký režisér Dennis Iliadis, která má za sebou mimo jiné remake Poslední dům nalevo z roku 2009 a obecně platí za rutinního hororového tvůrce schopného sem tam zajímavého nápadu, pokud se po něm nechce moc. V první polovině Deliria je děj velice jednoduchý, případně rovnou neexistující, a jde jen o to vydojit z působivého prostředí maximum napětí, což se Dennisovi daří. V druhé polovině se nicméně děj postupně značně zkomplikuje a s přibývajícím časem se film začne víc a víc rozpadat. Je pravda, že některé věci do sebe ve finále hezky zapadnou, ale spousta jiných naopak nezapadne vůbec, stane se nesmyslnými a film spolu s nimi ztratí na věrohodnosti. Bez spoilerů bohužel nelze specifikovat.

Delirium – Recenze

Pak je tu ještě ta věc, že Topher Grace v hlavní roli není příliš charismatický ani dost zajímavý (a ani bůhvíjak skvělý herec) na to, aby hlavní roli utáhl a zahnal svým výkonem případnou nudu tam, kde tempo vyprávění zvolňuje či upadá do opakujících se schémat. Což je trochu problém, když po 96 minut téměř nesleze z plátna. Vyloženě špatně ale zas rozhodně nehraje, pouze nevýrazně a průměrně.

„Průměrný“ je ostatně slovo, které docela trefně postihuje celý film i jeho jednotlivé složky, od režie a hereckých výkonů (je tu i pár vedlejších postav, které možná jsou a možná nejsou halucinace) až po celkové ztvárnění námětu, který měl podstatně na víc. Nadprůměrné je akorát výtvarně zdařilé a hororově působivé prostředí starého domu, to ale zas vyvažují dialogy mezi postavami, v některých případech vyloženě slabé, a sem tam značně nedomyšlená dějová realizace, pokládající logiku na lopatky.

Delirium je film se slibným nápadem a dobrou pointou, který mohl být vážně skvělý, kdyby byl opravdu chytře napsaný a natočený. Což bohužel není.



Žádné komentáře:

Okomentovat