Samuraj a vězeň (Kokurôjô) – Recenze – 60%

Japonské historické drama Samuraj a vězeň vychází ze stejnojmenného oceňovaného románu a odehrává se v roce 1578, tedy ještě před sjednocením Japonska, v období neutuchajících válečných konfliktů mezi dílčími státy. Jeho hlavním hrdinou je Araki Murashige, samurajský kníže čelící ze svého obléhaného hradu výpadům nepřátelských vojsk pod vedením dobyvačného Nobunagy Ody (což je historická realita a obě ta jména patří skutečným tehdy žijícím osobám). Araki ve vězení drží jako svého zajatce stratéga Kanbeie, jenž k němu na hrad dorazil coby vyslanec znepřáteleného klanu. Nedlouho poté začne docházet k záhadným úmrtím a podezřelým událostem, které v podhradí rozdmýchají strach a pověrčivost.

Zdroj fotek: CinemArt

Ona záhadná úmrtí a podezřelé události souvisí s tím, že film disponuje dílčími detektivními zápletkami. Celý děj je rozdělen podle jednotlivých ročních období do čtyř kapitol (počínaje zimou) a každé kapitole je věnován jeden takřka detektivní případ. Vyšetřovatelem se stane sám Araki, přičemž oproti samotným případům je o dost zajímavější jeho motivace vůbec něco vyšetřovat – racionálním rozebráním nejasných záhad vlastně zabraňuje tomu, aby jeho poddaní podléhali pověrám a paranoidním představám o nadpřirozenu. Všechny ty případy totiž působí na první dojem lehce paranormálně, a kdyby Araki pokaždé nenašel viníka a neosvětlil podstatu jeho konání, mohli by ostatní uvěřit tomu, že je hrad prokletý či zasažený určitou formou božího hněvu.

Hned v zimě kupříkladu dojde k zabití desetiletého chlapce, jenž je nalezen v prázdném pokoji s ránou po vystřeleném šípu, leč šíp se nikde v okolí nenachází. Posuvné dveře do místnosti byly sice pootevřené na tři palce, ale i kdyby se někomu podařilo šíp prostřelit onou škvírou a pak si jej za provázek přitáhnout zpátky k sobě, zanechal by po sobě šíp stopu ve sněhu, což se nestalo. Araki prošetřuje různé možnosti a vyslýchá svědky, a nakonec přijde s rozuzlením, které nejenže stojí na zásadním přehlednutí jisté stopy, ale navíc vyznívá jako za vlasy přitažený a snadno napadnutelný konstrukt. I tak jde ale ze všech čtyř případů o ten nejpozoruhodnější, neb ty ostatní jsou ještě méně promyšlené, banálněji vystavěné a mají děravější a méně vynalézavé pointy. Postupem času navíc snímek upadne do repetitivního schématu, v němž se Araki pokaždé vydá vyšetřovaný případ konzultovat do vězení s Kanbeiem, jenž ho vždy navede na správné řešení. Nejen tato cyklická struktura přispívá k určité monotónnosti filmu, jehož nevšední detektivní děj trpící sestupnou úrovní jednotlivých kapitol měl být naopak jeho atraktivní předností. 

Na pozadí jednotlivých detektivních případů se jinak řeší především proměnlivý stav obléhání, různé válečné strategie a politické pletichy, řevnivost mezi jednotlivými sloužícími rody, zasedání válečné rady a filosofování nad samurajskou etikou. Film je postaven na konverzaci mnoha postav, z nichž většina tvoří veskrze anonymní dav přisluhovačů s poněkud vratkým smyslem pro loajalitu. Od snímku Samuraj a vězeň rozhodně nelze čekat epický historický spektákl s epochálními bitevními scénami – je zde sice jedna krátká akční sekvence s nočním přepadením, ale jinak se tu o válčení a výsledcích bitev pouze mluví. Navzdory zjevné komornosti film přesto nepůsobí nevýpravně, a to zejména díky kostýmům a historicky stylizované (byť poměrně strohé) scénografii, která vyniká díky realistické kameře, jenž se opájí dobově zařízenými interiéry i detaily na konkrétní rekvizity. 

Film Samuraj a vězeň natočil podle vlastního adaptovaného scénáře režisér Kijoši Kurosawa (i přes shodné příjmení nijak nespřízněn se slavnějším Akirou Kurosawou), dnes již sedmdesátník, jenž se prosadil v roce 1997 mysteriózním hororem Cure a následně uspěl na filmových festivalech mimo jiné s dramaty Tokijská sonáta (2008) nebo Cesta na pobřeží (2015). Zejména v poslední době však natáčí nepříliš vtahující a scenáristicky i dramaturgicky rozklížené žánrové hříčky – viz třeba dva roky starý thriller Cloud, s nímž Samuraj a vězeň sdílí jak pozvolné tempo vyprávění, tak naprosto minimální přítomnost hudebního doprovodu.

Nehledě na zdánlivě skromný náměť film Samuraj a vězeň přesto otevírá až přílišné množství vedlejších témat (založených zejména na osobnosti, motivacích a mocenském postavení hlavního hrdiny a na jeho vztazích k ostatním postavám) a skrze detektivní zápletky buduje velké množství více či méně předvídatelných zvratů, následkem čehož výsledná stopáž nakynula do nestřídmých 147 minut, které rozhodně neuběhnou nijak rychle. Výsledkem je dobově věrné, filmařsky uměřené a nikam nespěchající drama, které dost možná ocení diváci lačnící po japonské historii, a nejspíš by jej ocenili coby žánrovou kuriozitu též příznivci historických detektivek, kdyby bylo scenáristicky promyšlenější a obratnější.