Na plech – Recenze – 60%

Nová česká komedie režiséra a scenáristy Martyho Pohla, který je též znám jako rapper Řezník, tentokrát příběhově nenavazuje na jeho předchozí dva celovečerní počiny Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre, nicméně i tak se zjevně odehrává v tomtéž fikčním světě a sdílí s nimi několik postav. Kromě toho komedie Na plech evidentně cílí na tytéž diváky, jimž se předchozí Pohlova filmová tvorba líbila a kteří se smáli u jejích extrémně vulgárních, drsných, nekorektních a mnohdy i nechutných černohumorných gagů. Pokud na ni ovšem vyrazí zcela naslepo někdo neinformovaný, koho zláká parodický plakát evokující podobně vyhlížející plakát Pelíšků a honosící se provokativním přívlastkem „rodinný film“, se zlou se potáže.

Zdroj: Bontonfilm

Nikdo mě nemá rád – Recenze – 50%

České drama Nikdo mě nemá rád pojednává o tiché, nesmělé a uzavřené třicátnici Sáře (Rebeka Poláková), asistentce na armádním velitelství. Byť obklopena mužskými spolupracovníky, z vlastního rozhodnutí vede Sára spíše osamělý život a partnera nijak aktivně nevyhledává. Pak si ale jednoho večera na ulici vymění dlouhý pohled s galantně vyhlížejícím Martinem (litevský herec Mantas Zemleckas) a po několika obdobně náhodných společných setkáních s ním započne vztah. Ten se nicméně začne vyvíjet nepříliš předpokládatelným směrem.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Nosferatu – Recenze – 70%

Americký horor Nosferatu je předělávkou německého němého snímku Upír Nosferatu z roku 1922, jenž vznikl na motivy románu Brama Stokera „Dracula“. Upír Nosferatu se oproti slavnější knižní předloze odlišuje řadou změn – mimo jiné překřtil hraběte Draculu na hraběte Orloka – a přestože v následné tahanici o autorská práva mu to nepomohlo, tak se stal zásadním milníkem hororového žánru v éře němého filmu. Jeho americkou verzi natočil režisér a scenárista Robert Eggers (Čarodějnice, Maják, Seveřan) jako velkou poctu milované klasice, jejíž nové filmové zpracování bylo dlouhodobě jeho vysněným projektem.

Zdroj fotek: CinemArt

Nejlepší filmy roku 2024 podle Filmspot.cz

Následující filmy považuji za to nejlepší (subjektivně z mého pohledu), co jsem z loňské produkce viděl, ať už v kinech nebo na filmových festivalech. Celkem se jedná o 25 titulů (plus několik čestných zmínek), které uvádím zvlášť ve třech kategoriích – nejprve zahraniční filmy promítané v roce 2024 v českých kinech, následně české filmy, a nakonec snímky uvedené mimo běžnou kino distribuci.

Moc děkuji za to, že čtete mé texty, a přeji šťastný, úspěšný a ve zdraví prožitý rok 2025.

V dobrém i zlém – Recenze – 40%

Z plakátu českého filmu V dobrém i zlém by se mohlo zdát, že jde o další „poprcávací“ komedii s Jiřím Langmajerem. Ve skutečnosti je snímek předělávkou španělské vztahové konverzační komedie Sentimental z roku 2020, která se již dočkala italské, švýcarské a francouzské verze a nyní tedy i české. Jedná se tudíž o podobnou situaci jako v případě italského filmu Naprostí cizinci z roku 2016, pro nějž též vzniklo velké množství regionálních remaků (včetně českého s názvem Známí neznámí), a to zejména díky popularitě originálu a úspornosti původního komorního scénáře, na jehož realizaci byl potřeba pouze malý štáb, okolo půltuctu herců a natáčecí lokace v podobě jednoho většího bytu.

Zdroj fotek: Continental Film

Čarodějka (Wicked: Part I) – Recenze – 60%

Americký fantasy muzikál Čarodějka je adaptací první poloviny stejnojmenného divadelního muzikálu z roku 2003 a zároveň jde o prequel filmu Čaroděj ze země Oz z roku 1939. Vypráví příběh dvou hrdinek – Zlé čarodějnice ze západu jménem Elphaba (Cynthia Erivo) a Hodné čarodějnice ze severu jménem Galinda (Ariana Grande), které jsou v původním Čaroději ze země Oz vedlejšími postavami. V Čarodějce jde tedy především o to, jak se Elphaba a Galinda během studentských let seznámily, jak se z nich staly kamarádky, co všechno se jim přihodilo a jak se nakonec z Elphaby stala zlá čarodějnice, jak přišla ke svému klobouku a létajícímu koštěti a odkud se vzaly létající opice nebo žlutý chodník. Pokud by vás to třeba zajímalo.

Zdroj fotek: CinemArt

Pyšná princezna (2024) – Recenze – 60%

Záměr natočit předělávku známé československé pohádky Pyšná princezna ve stylu současných počítačově animovaných filmů amerického střihu byl poměrně odvážný. Klasiku z roku 1952 od režiséra Bořivoje Zemana díky každoročnímu vánočnímu reprízování znají všichni. Jakékoli zasahování do slavného originálu muselo být nutně spojeno s otázkou, jestli nová moderní verze nebude jen zpotvořeninou, která pošlape odkaz původního díla, nehledě na dosavadní nevalnou úroveň jiných českých filmů, které též vznikaly pomocí digitální 3D animace (Kozí příběhy, Lichožrouti, Hurvínek a kouzelné muzeum). Tvůrci animované Pyšné princezny, režiséři Radek Beran (současně autor scénáře) a David Lisý, však zjevně drží původní pohádku v až posvátné úctě, při jejím adaptování do modernějšího pojetí byli relativně citliví a ostudu jí (ani sobě) rozhodně neudělali.

Zdroj fotek: CinemArt