21. 2. 2014

Angelika (Angélique Marquise des Anges) – Recenze – 30%

Především je třeba upozornit, že stejně jako padesát let stará Angelika, markýza andělů je i tato nová adaptace francouzského románu spisovatelky Anne Golon jen první částí mnohem komplexnějšího příběhu. Na začátku závěrečných titulků se objeví nápis „konec první části“, přičemž je ve hvězdách, jestli se vůbec dočkáme nějakých pokračování. Z toho důvodu film nefunguje samostatně a působí spíš jako úvod a představení hlavních postav v rámci komplikovanějšího nadcházejícího děje. Stejný problém jsem měl ostatně už u původní Angeliky, která se mi však celkem líbila. V její nové verzi se ovšem na tento nedostatek nabaluje ještě nespočet dalších, o dost závažnějších.

Angelika

Příběh je v podstatě stejný. Mladá hraběnka Angelika je proti své vůli provdána za výrazně staršího hraběte Joffreye de Peyrac, který svůj věk a znetvořený obličej kompenzuje pohádkovým bohatstvím. Svou osobností a charismatem si Angeličino srdce nakonec získá, jejich lásku ale naruší intriky přicházející od poskoků francouzského krále a od katolické církve, která považuje Joffreye za rouhačského čaroděje a ráda by ho viděla upáleného na hranici…

Film vznikl jako evropská koprodukce Francie, Belgie, Rakouska a České Republiky (takže se tu vyskytují v komparzu i čeští herci). Produkován byl mimo jiné společností Luca Bessona a Christophera Lamberta (což by mohlo mnohé naznačit) a natočil ho podle vlastního scénáře režisér Ariel Zeitoun, kterého sice neznám, ale je mu už skoro sedmdesát let. Jeho občasná snaha stylizovat snímek tak, aby byl cool a atraktivní i pro současnou mladou generaci, je přinejmenším směšná, neboť je omezena na použití kamerových filtrů, akčního střihu a sporadicky i na zpomalené záběry (zejména když pes efektně proskakuje oknem).

Angelika

Naprosto zásadní chyba spočívá v tom, že ve filmu ani trochu nefungují emoce. Angeliku v podání Michèle Mercier adorovala spousta žen, protože to byla odvážná a silná ženská hrdinka a bojovnice, a muži ji mohli obdivovat pro její tělo, které se nebála ukázat. Byla osobitá a unikátní. Nora Arnezeder (mohli jste ji vidět např. po boku Elijaha Wooda v loňském Maniakovi) je ale jako Angelika zcela tuctová a zaměnitelná, schází jí jiskra a vyvolává spíš dojem současného vzdorovitého teenagera než tvrdohlavé šlechtičny. V jejím vztahu s představitelem hlavní mužské role, s o třicet devět let starším Gérardem Lanvinem, nefunguje chemie a jejich společná sexuální scéna působí chlípně a odpudivě, nikoli romanticky. Samotný Lanvin má co do charismatu hodně co dohánět a je to mnohem menší sympaťák, než byl ve stejné roli před padesáti lety Robert Hossein.
Děj a jeho jednotlivé motivy jsou neuvěřitelně zhuštěny, takže nevyniknou a nefungují správně. To, co zabírá v původním filmu více než dvacet minut, stihne nová verze odvyprávět ještě před úvodními titulky. Na plátně se míhají kvanta lidí, o kterých nic nevíte, netušíte, kdo je kdo, jaké jsou motivace pro jejich činy a proč se vůbec ve filmu vyskytují. Poměrně podstatné vedlejší postavy jsou omezeny na kraťoučká camea a zásadní dějové zvraty se odehrávají v příliš rychlém tempu. I přes všechen ten shon, ve kterém se podle mě mají šanci orientovat pouze ti, kdo už příběh Angeliky znají (a tím pádem pro ně tento film nic nového nepřináší), je ale výsledkem zoufalá nuda, kterou se nějakým zázrakem podařilo natáhnout skoro na dvě hodiny.

Angelika

Oproti původnímu filmu se Angelika dočkala několika změn (většinou k horšímu), ale jsou to většinou jen drobné nedějové odlišnosti. Angelika navštíví svého manžela ve vězení, na francouzském dvoře ji nikdo neznásilní, obarví si v průběhu filmu vlasy na brunetu… Největší změnou je ale výrazný posun v atmosféře. Spíš než romantickou historickou klasiku připomíná Angelika nějaké evropské softporno, které původní film paroduje (dialogy mezi Angelikou a její služebnou evokují, že by klidně mohla přijít nějaká lesbická scéna). Spousta replik a pasáží je v ní nechtěně komická a vyvolává smích. Co jakžtakž zůstalo, je kritika mocenských intrik a zaslepenosti církevních hodnostářů, i když zdaleka už není tak naléhavá a úderná.

Nejenže je nová Angelika naprosto zbytečná a špatně natočená, ale ještě je navíc česky dabovaná, přestože rozhodně nejde o film určený pro děti (ba ani pro odrostlejší mládež). Dabing je jen místy snesitelný, většinu času je ale dost hrozný. Obávám se, že Václav Vydra prostě nemůže dabovat drsné záporáky. Prostě nemůže.

A to jsem ještě nezmínil, že ve filmu figurují také ninjové…



Žádné komentáře:

Okomentovat