13. 6. 2015

Jurský svět (Jurassic World) – Recenze – 80%

Jurský svět není restartem Jurského parku z roku 1993, ani není jeho remakem. Jde o plnohodnotné pokračování odehrávající se na tom samém ostrově (přejmenovaném), dvacet let po tragických událostech z prvního dílu. Rozdíl je v tom, že doba pokročila, takže místo komorního a spíše utajeného výběhu s pár dinosaury tu máme obří hi-tech zábavní park s rozlehlou safari, desítkami pavilónů, vodním stadionem, dětským koutkem a hotelovým resortem pro více než dvacet tisíc návštěvníků.
 
Jurský svět (Jurassic World) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Nejnovější atrakcí je uměle vytvořený dinosauří mutant Indominus Rex, vypěstovaný v laboratoři z genů Tyranosaura Rexe a několika dalších zvířat proto, aby byl hrozivější, děsivější, nebezpečnější, větší, měl víc zubů a „byl víc cool“, a přilákal tím pádem větší počet lidí, kterým se už stále ti samí dinosauři okoukali. Vedlejším efektem ovšem je, že je také nezvykle inteligentní, takže se mu nakonec podaří utéct ze svého výběhu a začne se volně prohánět po ostrově…


Předtím je ale nutné prokousat se zhruba půlhodinovou expozicí, v níž jsou představeni hlavní hrdinové a několik dalších postav. Dva kluci – bratři, kteří přijíždějí do Jurského světa jednak za dinosaury a jednak za svojí tetou, sexy manažerkou parku Claire (Bryce Dallas Howard). Její zaměstnanec, hardcore dobrodruh Owen (Chris Pratt), jenž se specializuje na krocení a drezuru masožravých raptorů a po Claire hází očkem. Naivní obtloustlý armádní lobbista, který by ty raptory chtěl použít pro vojenské účely. Majitel parku, sympatický stereotypní indický miliardář. Komický geek v tričku s logem původního Jurského parku pracující v řídící místnosti. Asijský vědec pracující v laborce. Všichni ti dinosauři, kteří také musejí být představeni, protože na ně v průběhu filmu ještě nejednou dojde…

Ona expozice je sice nesmírně důležitá, abychom věděli, kdo je kdo, došly nám všechny vztahy mezi postavami a film tak mohl fungovat i emocionálně (což funguje), ale občas je toho už zbytečně moc. Jistě se mohl obejít bez telefonátů ustarané matky obou chlapců (Judy Greer v podstatě nedělá nic jiného, než že brečí). Mohl se obejít i bez neustálého pokukování různých děvčat po starším z bratrů (což není k ničemu využito) a bez jeho pohledné přítelkyně, o níž po prvních dvou minutách nepadne už ani slovo. Nemuselo se tu tolikrát mluvit o různých technických aspektech parku, neb jsou buď zjevné, nebo nedůležité.

Jurský svět (Jurassic World) – Recenze

Po prvních třiceti minutách se ale děj rozjede a od té doby už nepoleví. Bylo nesmírně odvážné svěřit snímek nepříliš zkušenému režisérovi Colinu Trevorrowovi, který doposud natočil jediný celovečerní film, lacinou a nevýpravnou (leč sympatickou a povedenou) indie komedii Vlastní zbraň podmínkou a s obřími produkcemi za 150 milionů se v životě nesetkal. Nutno říct, že se ten risk vyplatil, protože Trevorrow to zvládl výborně.

Jurskému světu se do jisté míry daří vyvolat v divácích ten pocit okouzlení a úžasu, jaký měli ze sledování Jurského parku. Pomáhá mu k tomu hojně využívaný původní hudební motiv Johna Williamse, zdařile zakomponovaný do nové hudby Michaela Giacchina, kamera Johna Schwartzmana vyžívající se v dlouhých nájezdech a všudypřítomné prvotřídní digitální triky, kterým opravdu nelze nic vytknout. A zdařilé herecké výkony v čele s charismatickým Chrisem Prattem a Bryce Dallas Howard, která je k nakousnutí (a Indominus Rex by jistě souhlasil), přestože zpočátku je trochu otravná, nehledě na to, že kompletně celý film odběhá v lodičkách na podpatcích (ale možná to byl sofistikovaný humor tvůrců).

On je totiž Jurský svět i poměrně dost sebereflexivní, v mnoha ohledech vzdává hold původnímu Spielbergovu filmu a odkazuje i na jiné „velké“ snímky z minulých desetiletí (Čelisti, Vetřelci…), občas si dělá legraci sám ze sebe (až na hranici sebe-parodie), plně si uvědomuje, že je drahým letním blockbusterem, vyjadřuje se k tomu a prostřednictvím zmutovaného Rexe komentuje předpokládané divácké nároky na sebe sama (všechno musí být větší a epičtější než kdy dřív, aby se na to nahrnulo dost lidí). A on opravdu je velký a epický a prochází mu to velmi dobře. Včetně té skutečnosti, že i přes místy poněkud drsnější scény (požírání lidí, stříkání krve, mrtví dinosauři…) se stále vešel do kategorie mládeži přístupného filmu, tudíž ho pořád lze označit za rodinnou zábavu (nic extra traumatického v něm sice není, ale děti pod deset let bych na něj spíš nebral).

Jurský svět (Jurassic World) – Recenze

Příběh se ubírá svižným tempem přes poměrně hezky vymyšlené zvraty a vrcholí scénou, která z počátku hodně připomene první Jurský park, ale pak vygraduje do ohromujícího finále, které mi svou dementností sice připomnělo nástup staré gardy v Bitevní lodi, ale zároveň je natolik majestátní, že mi to bylo jedno. Jurský svět je rozhodně inteligentní a je i chytře natočený, je napínavý na těch místech, kde by měl být napínavý, a vtipný na těch místech, kde by měl být vtipný. Funguje jako zábavný popcornový velkofilm, i jako satira na komerci, kapitalismus a na trendy hollywoodských pokračování, ale sám je přitom důstojným pokračovatelem úspěšné série (a řekl bych, že je lepší než dvojka i trojka). Jen tu a tam jsem si říkal, že Spielberg by si s ním vyhrál ještě víc.




Žádné komentáře:

Okomentovat