25. 3. 2016

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze – 50%

Oproti Marvelu a jejich rozjetému komplexnímu superhrdinskému světu jsou Warner Bros. se svými adaptacemi komiksů od DC poněkud pozadu a teď se to jedním filmem rozhodli krapet popohnat. Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti je pokračováním Muže z oceli a zároveň velkým našlápnutím k mohutnějšímu universu – je v něm představena nová verze Batmana (dost odlišná od jakékoli z předchozích), na scénu přichází nově Wonder Woman a zjeví se i několik dalších superhrdinů, byť jen na pár vteřin. Ti všichni se v následujících letech společně objeví ve dvoudílné Justice League (Liga spravedlnosti, k níž odkazuje podtitul Úsvit spravedlnosti) a někteří se dočkají v dohledné době i vlastního filmu.
 
Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze – 50%
Zdroj fotek: freeman-ent.cz
 
Na řadu přichází i záporák Lex Luthor se svým miliardářským jměním a ďábelskými plány. Obyvatelé Metropolis se vzpamatovávají z destrukce způsobené bojem Supermana s generálem Zodem (jehož tělo je stále ve hře) a z hrdiny se najednou stává předmět kontroverze. Kromě toho musí dojít k Supermanovu souboji s Batmanem, pak do toho ještě musejí nějak zapadat všichni ostatní a ještě by to chtělo, aby film nějak seděl pohromadě a aby si z něj něco odnesl i někdo jiný, než zarytý komiksový fanoušek. A to se ne tak úplně povedlo.

Zůstalo přitom stejné herecké obsazení, stejný režisér Zack Snyder a stejný scenárista David S. Goyer jako u Muže z oceli (akorát Christophera Nolana nahradil na scenáristické pozici Chris Terrio (Argo) a také kameraman je jiný), leč výsledek je jako neuspokojivý a zamotaný guláš s hromadou ingrediencí, přeplácaný a přitom nedovařený, udělaný spíš chladně a s vidinou zisku než z lásky tvůrců k jejich komiksovému idolu. Jako mechanické monstrum s ozubenými kolečky, z nichž některá dost skřípou a jiná jsou vyloženě navíc. Při naprosté absenci humoru a zjevné snaze natočit film co nejseriózněji a nejtemněji padla oproti Muži z oceli kosa na kámen, protože Snyderovi tentokrát scházela opora ve scénáři, který sice není vyloženě strašný, ale obsahuje desítky záležitostí, které už strašné jsou.

Plán Lexe Luthora je nejen dokonale idiotský (a vychází spíš tak nějak náhodou, protože se to scenáristům hodilo), ale hlavně z něj není pochopitelné, proč jej vůbec uskutečňuje (kromě toho, že je pošahaný blázen, což jako vysvětlení motivace nestačí). Jak je možné, že postavy tak často reagují na věci, o kterých nemohou vědět? Jaké opodstatnění má existence dokonale irelevantní vedlejší zápletky, v níž Lois Lane pátrá po původu nějakého střelného náboje (souvislost s dějem to nemá fakt žádnou), a která bohužel zabírá dost času?

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze

Obávám se, že ona linie s kulkou se do příběhu dostala výhradně proto, aby se dodal nějaký smysl tomu, že Lois ve filmu vůbec vystupuje, protože jinak by byla její postava v podání Amy Adams úplně zbytečná a mohla by se s klidem vystřihnout, tak takhle se alespoň zaměstná (ze stejného soudku je pasáž v závěru, kdy ji Superman úplně nesmyslně pošle se potápět pro jistý artefakt). A už je poněkud otravné, že pokaždé, když se Lois dostane do nebezpečí, tak Superman jí okamžitě ochotně přispěchá na pomoc, ať už má na práci cokoli jiného (celkem třikrát v tomto filmu). Docela zábavná je myšlenka, že když si chcete promluvit se Supermanem, tak stačí unést Lois a shodit ji ze střechy mrakodrapu, což Lex Luthor také v jednu chvíli udělá, čímž té pasáži dodá trochu parodického podtónu.

Víceméně zbytečné neustálé komandování Clarka Kenta ze strany šéfredaktora Daily Planet je tu zas zařazeno čistě proto, aby dostal nějaký prostor Laurence Fishburne, který toho šéfredaktora hraje. Zbytečná pro příběh je vlastně i ta Wonder Woman, která ve filmu vystupuje nejprve v civilu a s kostýmem se k ostatním přidá až na posledních dvacet minut, přičemž neudělá ani neřekne nic zásadního, kvůli čemu by tam nutně musela být. Její výskyt ospravedlňuje opravdu jen to, že tvůrci ji prostě chtěli představit kvůli Justice League a do jejího vlastního filmu to nevydrželi, tak ji rovnou propojili s Batmanem a se Supermanem, ale to napojení neprošlo úplně hladce.

Kdo se těší na přehršel velkolepé akce, bude nutně zklamán, protože většina filmu je hrozně ukecaná. Neustále se omílá téma zodpovědnosti hrdinů za jejich činy, zpochybňuje se hrdinství jako takové, postavy se utápí v traumatech (Batman má časté noční můry a Supermanovi se zjevuje jeho mrtvý adoptivní otec), polemizuje se o stavu lidstva a světa a pořád se jen mluví a mluví, nijak zvlášť zajímavě nebo inteligentně, bez jakékoli akce, určitě déle než sto minut filmu. Civilně akční začátek, souboj Supermana s Batmanem, jedna honička a jedna scéna s výbuchem bomby jsou ještě dost slušné, ale třeba závěrečná bitka je v podstatě jen digitální elektrizující mišmaš, na němž je nejzábavnější to, že po negativním ohlasu diváků, že v závěru Muže z oceli zemřelo dost nevinných lidí, se odehrává v oblasti, o níž je explicitně řečeno, že je vybydlená. A že Batman povětšinou jen tak uskakuje před výbuchy, protože na nic jiného v podstatě nestačí.

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze

Veškeré akci přitom překvapivě schází „wow efekt“, film je oproti Muži z oceli hůř režírovaný, méně epický, výrazně méně osudový a funguje o dost hůř i emocionálně a ani vizuál nemá kdovíjak úžasný, což je u Zacka Snydera vyloženě na pováženou. Hudba Hanse Zimmera a Junkieho XL (Šílený Max: Zběsilá cesta) to zachraňuje jen stěží. Dvou a půl hodinová délka je podstatně znát hlavně v poněkud utahané první polovině, naopak druhá polovina je místy dost zkratkovitá a působí, jako by v ní sem tam chyběla scéna, takže vina za leckteré nedostatky v ději by se dala teoreticky hodit na špatný střih.

A co se týče toho avizovaného konfliktu Supermana s Batmanem, tak je téměř úsměvné, že zhruba hodinu se budují jejich složité psychologické motivace k tomu, aby na sebe měli navzájem pifku, ale jejich zhruba dvanáctiminutový souboj je ve výsledku stejně nakonec vyprovokován manipulátorem Lexem Luthorem, přičemž v něm ještě hraje velkou roli to, že Superman rozhodně nemá v úmyslu Batmanovi ublížit. Znesvářené superhrdiny pak dá úplně nepochopitelně dohromady během pár vteřin taková přihlouplá drobnost, kterou nazvat scenáristickou berličkou by bylo urážkou všech scenáristických berliček.

Převážně špatný dojem naštěstí vyvažuje řada vskutku vydařených, byť izolovaných scén (Superman ve vesmíru, scéna v kongresu, nástup Wonder Woman…) a povětšinou i herecké výkony. Henry Cavill je na Supermana jako dělaný a jak on, tak i všichni ostatní z Muže z oceli předvádějí srovnatelné výkony jako před třemi lety. Ben Affleck si svého Batmana dává hrozně dobře, takže všem pochybovačům, chovajícím v paměti Daredevila, může naštěstí spadnout kámen ze srdce. Při pohledu na nevyrovnaného, životem ubíjeného a brutálního temného rytíře v ocelovém brnění, co dopadeným padouchům vypaluje do nahé kůže své logo, je v Affleckově podání natolik neobyčejný a zajímavý, že byste si hned nejraději řekli o nášup. Velmi dobře obsazenou roli představuje i Gal Gadot jako úderná Wonder Woman, Jeremy Irons zas zvládnul zaujmout coby sluha Alfred, i když Michaela Cainea nepřekonal. S přehledem nejslabší je Jesse Eisenberg coby Lex Luthor, který je zaprvé špatně obsazený, neb jako protivník Supermana s Batmanem zcela postrádá charisma, a zadruhé nepříjemně přehrává.

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze

Snímek Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti tak bohužel nelze označit nijak jinak než jako nezvládnutý, špatně sestavený a zklamávající průměr, který funguje zejména jako pomrkávačka na fanoušky a komiksové znalce, sestávající z elementů, které jsou svým provedením v některých případech skvělé a v jiných případech hrozné. Za ty peníze divák spektakulární a drahou podívanou sice dostane, ale moc zábavný nebo silný a přetrvávající zážitek si z kina neodnese, při násobném zhlédnutí se bude pravděpodobně i dost nudit (ne-li hned napoprvé). Místy pořád slušný komiksový nářez, místy balast a celkově zmarněný projekt, který mohl být klidně za jiných okolností vyloženě boží. A to se mi Muž z oceli líbil moc.


 

Žádné komentáře:

Okomentovat