17. 2. 2017

T2 Trainspotting – Recenze – 60%

Z Trainspottingu režiséra Dannyho Boylea se stal filmový kult, populární divácký hit a zároveň jedna z nejchválenějších generačních výpovědí vůbec. Po jednadvaceti letech se čtveřice svérázných kamarádů ze skotského Edinburghu vrací na plátno, a to dokonce ve stejném hereckém složení, opět v Boyleově režii a se scénářem Johna Hodgeho, jenž tentokrát adaptoval jinou knihu Irvinea Welshe, román nazvaný Porno, který skotský spisovatel pojal jako pokračování Trainspottingu po deseti letech. Film T2 Trainspotting se nicméně odehrává až po dvaceti letech od událostí z předchozího snímku (logicky, protože všichni herci jsou starší o dvacet let) a na rozdíl od něj bohužel nemá nic moc co říct.
 
T2 Trainspotting – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Jako takový totiž nepřináší vůbec nic nového a naopak se veze na silné vlně nostalgie – každou chvíli se dočkáme nějakého flashbacku do roku 1996 prostřednictvím prostřihů na scény z prvního Trainspottingu, do toho samozřejmě vyhrávají fanouškům povědomé písničky, objevují se povědomé lokace a celé je to završeno desítkami drobných odkazů (třeba ve scéně, kdy jde Ewan McGregor na záchod, který je ale strašně špinavý, tak raději zabočí do vedlejší kabinky, ha ha, mrk mrk). Tím pádem je jednoznačné, že jde o film určený zejména (ne-li výhradně) těm divákům, kteří viděli první Trainspotting a líbil se jim. A pokud se řadíte mezi tu hrstku nadšenců, pro které je Trainspotting kult, který formoval jejich mládí, tak si k recenzi klidně připočtěte nejméně dvacet procent.

T2 Trainspotting má totiž velmi podobnou náladu jako jeho předchůdce, akorát se v něm už tolik neberou drogy. Danny Boyle režíruje hbitě, používá hodně kinetickou kameru a rychlé střihy, díky čemuž je film svižný a nenudí, přestože nevypráví nic, co by bylo alespoň trochu zajímavé, a kvůli čemu by mělo smysl pokračování Trainspottingu po dvaceti letech vůbec natáčet, což ho činí obecně spíš zbytečným a funkčním pouze ve smyslu připomenutí motivů, které fanoušci znají a chtějí je zažít v kině ještě jednou, byť třeba slaběji než napoprvé.

Zdaleka nejvíc ale selhává děj, který skáče od jedné naznačené příběhové linky k druhé, aniž by třeba některou z nich pořádně završil, takže akorát kupí motivy přes sebe, žádný si nevybere jako hlavní a poněkud se tudíž rozpadá a nefunguje ani jako ona dobová výpověď, kterou byla jednička. Mark (Ewan McGregor) se vrací do Edinburghu, kde se setkává se Sick Boyem (Jonny Lee Miller), aby mu vrátil jeho podíl z peněz, které jemu i ostatním bývalým kamarádům před lety ukradl. Ten na něj má pořád vztek, ale přesto ho zatáhne jako společníka do připravovaného projektu – založení luxusního nevěstince. Ještě větší vztek má ale na Marka Begbie (Robert Carlyle), který tou dobou akorát uteče z vězení a nemůže se dočkat pomsty. Jediný Spud (Ewen Bremmer) je víceméně smířlivý, také ho ale jeho feťácké období nejvíce poznamenalo.

T2 Trainspotting – RecenzeKaždá postava v podstatě řeší něco jiného a ani atmosféra není konzistentní – převažuje tragikomedie, která je místy hodně ujetá, místy je docela akční (honička v garáži), jindy je hodně veselá (odlehčené hlášky) a sem tam je naopak až nepříjemně děsivá (otec nutící svého syna vykrádat domy). Žádná z postav přitom není sympatická a s většinou z nich se nedá moc dobře identifikovat, což je také docela problém. A k tomu se ještě přibalují dějové nedostatky, jako že Begbie sice uteče z vězení, ale nikdo po něm vůbec nepátrá, nebo že hrdinové podvodně získají peníze z nějakého grantu, o ty peníze pak přijdou a vůbec se nedočkají žádných následků. Výhružky jakéhosi mafiána, jemuž by se svým nevěstincem konkurovali, také nakonec přijdou vniveč. A podobně je na tom ještě asi další půltucet dějových slepých uliček.

T2 Trainspotting přitom ale není nikdy vyloženě špatný nebo hloupý, akorát zkrátka výrazně selhává v porovnání se svým předchůdcem, který je skvělý. Funguje nejlépe právě jako nostalgická upomínka, která připomene to nejlepší z prvního Trainspottingu a uspokojí ty, kteří byli zvědaví, co se s jeho hrdiny za ty roky stalo. Sám o sobě ale nedrží pohromadě a ani nenabízí nijak zvlášť výrazný zážitek, který by v divákovi přetrval, ani třeba nějakou zvlášť výraznou scénu. Až tedy na tu s kradením kreditek v hospodě a následným hudebním vystoupením, protože ta neměla chybu.



Žádné komentáře:

Okomentovat