Novinářské drama režiséra Stevena Spielberga, nominované na dva Oscary
včetně toho za nejlepší film, se soustředí na představenstvo amerického deníku
The Washington Post v čele s novopečenou majitelkou a vydavatelkou Kate
(Meryl Streep, ta druhá nominace je pro ni) a šéfredaktorem Benem (Tom
Hanks). Ti se snaží na začátku 70. let obstát s původně malým rodinným
novinovým vydavatelstvím v obtížné konkurenci větších soupeřů, jako je The
New York Times, pro Kate o to obtížnější vzhledem k tomu, že se ocitá v takřka
stoprocentně mužském prostředí vůbec první ženou v takovéto vedoucí
pozici. Zásadní zlom nastane ve chvíli, kdy The New York Times zveřejní text
založený na přísně tajných dokumentech dokazujících mimo jiné to, že americká
vláda tutlá již po čtyři prezidentská období skutečný stav války ve Vietnamu (v
té době stále probíhající) a nepokrytě lže veřejnosti o tamním nepříznivém
vývoji. Tato aféra nese název „Pentagon Papers“.
 |
| Zdroj fotek: www.foxmovies.com |
Celý film je mimořádně zdařile vystavěn kolem rozhodnutí Kate, zdali
navázat na zveřejňování informací týkajících se lží o Vietnamu (ovšem nejprve
je potřeba se nějak dostat k oněm přísně tajným kompromitujícím materiálům),
a to i navzdory tomu, že prezident Nixon další vydávání článků pocházejících z tohoto
ilegálně vyneseného zdroje The New York Times oficiálně zakázal. V sázce je
totiž kromě vězení a ztráty reputace hlavně dobré jméno novin The Washington Post,
které se zrovna chystají vstoupit na americkou burzu.
Po vynikajícím Mostu špiónů a
značně rozporuplném Obru Dobrovi
předvádí Steven Spielberg opět skvělou formu, stejně tak i jeho věrní
spolupracovníci – hlavně kameraman Janusz Kaminski, autor hudby John Williams a
veškeré herecké obsazení. Meryl Streep je úplně skvostná a Tom Hanks neumí říct
ani „velbloudí prdel“, aniž by to neznělo jako něco od Shakespeara. Výprava je
fantastická. Kromě toho všeho snímek disponuje i výbornými dialogy a
propracovanou dějovou stavbou, v níž vyniká Spielbergovo vypravěčské
mistrovství. Z každého pečlivě komponovaného záběru úplně sálá režisérova jistota,
že naprosto přesně ví, co dělá.
Samozřejmě se dá namítnout, že snímek vypráví o událostech, které jsou pro české
publikum prakticky neznámé a nezajímavé, leč je to námitka poněkud lichá. Jednak
je dost subjektivní, co je a co není dostatečně zajímavé a pro koho, protože
pokaždé záleží hlavně na tom, jak se daná látka ztvární, a zároveň Akta Pentagon: Skrytá válka nejsou jen
ilustrací nějakého hesla z Wikipedie o americké historii, leč univerzálně
srozumitelným sdělením i o mnohem obecnějších a nadčasových tématech, jako je
svoboda tisku, boj za pravdu a postavení novin a médií ve společnosti, což
je ve světle nedávných nařčení mnohých (nejen amerických) médií ze šíření
falešných zpráv téma mnohem aktuálnější, než by se zdálo.
Rozhodně se tedy nekoná druhý Lincoln,
který byl jen o prosazování dodatku v americké ústavě a nic jiného, což
pochopitelně nestačilo. Oproti němu mají Akta
Pentagon: Skrytá válka velmi hbité tempo, přehledně zasazují veškeré dění
do kontextu a pomocí důmyslných zkratek přesně definují v rámci své expozice,
co jsou jednotlivé postavy zač a jakou hrají v celém tom příběhu roli. Rychlé
dialogy dělají z filmu takřka konverzační drama (a české titulky jsou
výtečně přeložené, chválím). Když už připodobňovat, tak ideálně s filmy Spotlight (s nímž Akta Pentagon sdílejí scenáristu Joshe Singera) nebo Všichni prezidentovi muži (jehož hrdiny
byli mimochodem taktéž redaktoři The Washington Post, postavu Toma Hankse tehdy
ztvárnil oscarový Jason Robarts).
Ve vší té řemeslné dokonalosti a filmařské preciznosti je jen pár momentů,
které jsou na Spielberga ne moc dobré, třeba když nechá znejistělou a mírně nervózní
Kate (v kontrastu s neochvějným a rozhodným Benem) opakovaně procházet uličkami
v davu, tvořenými samými ženami s pohledy plnými uznání a podpory,
a pak ještě pro jistotu nechá to samé zaznít slovy, při náhodné
konfrontaci své hrdinky s jednou z jejích obdivovatelek. Občasná drobná
zaškobrtnutí a mírnou patetičnost nicméně vynahrazuje cit pro detaily, nápadité
vyprávění obrazem za účelem navození dramatického či emocionálního efektu
(při zapnutí tiskařského stroje se redaktorům klepou stoly) a bravurní práce s postavami.
Účast filmu Akta Pentagon: Skrytá
válka na blížících se Oscarech má jasné odůvodnění – nejenže jde o snímek po
všech stránkách kvalitní, chytrý, dramatický, napínavý, atmosférický a plný odhodlání a energie, ale
navíc díky svému poselství, vztahujícímu se i k dnešní době, působí
dojmem, že jde o film důležitý a odvážný. Jeho děj se ani zdaleka netočí kolem
jediného rozhodnutí a jeho následků a kolem jediné události v historii, neb
pokrývá mnohem větší množství motivů a myšlenek a činí tak s naprostou
vypravěčskou profesionalitou a sebejistotou. Film s velkým F.
Žádné komentáře:
Okomentovat