ONEMANSHOW: The Movie – Recenze – 20%

Moderátor Kamil Bartošek alias Kazma proslul na internetu svým pořadem One Man Show, jenž byl během let z původního formátu svérázně pojaté talk show přetvořen ve velkolepou reality show, v níž diváci mohli nahlédnout do zákulisí různých mediálních kauz a nákladných mystifikací iniciovaných právě Kazmou a jeho týmem (například když infiltrovali předávání cen Český lev s falešným Jimem Carreym nebo nastrčili do pořadu Prostřeno! herce servírujícího jídla tajně připravená v restauraci). Kazmu, který v každé epizodě vystupuje jako vypravěč a průvodce, je nutno ocenit pro jeho znalosti toho, jak fungují marketing a média, ale zároveň mu kvůli podvodným žertům a projektům sloužícím jako vějičky nebo zástěrky pro různé jiné věci nejde věřit nos mezi očima.

Zdroj fotky: Bontonfilm

Kolem jeho celovečerního filmu ONEMANSHOW: The Movie byla vytvořena aura tajemna a neopakovatelné události, která se v kinech dočkala díky Kazmovým fanouškům a zvědavcům masivních předprodejů. Objevovaly se též názory, že ve skutečnosti jde jen o další mystifikaci a že žádný film neexistuje. To přiživily i nedávné události z filmového festivalu v Karlových Varech, kde měla proběhnout tiskovka chystaného hvězdně obsazeného válečného filmu Tajný zákop. Že žádný takový snímek nevznikne, došlo všem přítomným nejpozději ve chvíli, kdy namísto avizované hvězdné herecké delegace od Bartošky po Langmajera dorazil na falešnou tiskovku právě Kazma. 

Film ONEMANSHOW: The Movie každopádně existuje, není to podvod. Je ale nutné brát s velkou rezervou reklamní slogany lákající na „unikátní film, který mění pravidla kinematografie“, protože skutečnost je mnohem nudnější a obyčejnější. Tématem filmu je především několik let stará a mediálně známá Kazmova soutěž spočívající v tom, že kdesi na území České republiky zakopal auto s milionem korun v kufru a nechal lidi jej hledat. Formálně tudíž film alespoň částečně připomíná standardní epizodu One Man Show, až na to, že naprostá většina filmu je zcela smyšlená a hraná (přičemž Kazma hraje sám sebe) a ani se nesnaží tvářit, že hraná není. Snímek sice využívá některé aspekty reality (Kazmovy projekty a jeho vztah s ex-přítelkyní, epidemie Covidu, skutečná sázková kancelář), ale jinak má zcela fiktivní děj, spadající do žánru krimi-komedie ve stylu Dannyho parťáků. Děj, jenž je úplně absurdní a dementní a který ani v jednotlivostech nedává smysl. 

Bizarní je už úvod, v němž Kazma přímo do kamery vysvětlí divákům, že není příznivcem filmů dělaných podle scénáře, které pokaždé skončí se závěrečnými titulky, protože mnohem víc preferuje realitu. Následně ale servíruje přesně ten typ filmu udělaného podle scénáře, kterým na počátku opovrhoval. Odvolává se na americký styl kinematografie, takže hned v jedné z prvních scén s parodickým pomrkáváním brutálně zastřelí komparzistu a cizím hlasem si stěžuje na debilní dabing, ale tato stylizace jej hned vzápětí opustí a pak se již jen sporadicky tu a tam vynoří ve formě zcizujících prvků, jako je prolamování čtvrté stěny nebo záměrné vystupování z role při potřebě něco okomentovat. Navzdory tomu ale snímek stejně vypadá jako typické české béčko, které pracuje s rámcem heist filmu šablonovitě a celkově působí upachtěně a navzdory nemalému rozpočtu a snaze o naleštěný povrch i lacině. 

Hrané pasáže jsou totiž na úrovni polo-amatérského nadšeneckého filmu, a to včetně ochotnických hereckých výkonů. Což se bohužel týká i samotného Kazmy v hlavní roli, jehož postavou je nepříliš sympatický a sebestředný cool borec (tak jako vždycky), kolem nějž krouží vedlejší postavičky jako „bílej cikán“ nebo „nerdovský počítačový hacker s přezdívkou Linux“. Události spjaté s Kazmovými akcemi, jako je ono zakopané auto nebo natáčení Tajného zákopu, fungují velmi podobně jako předchozí epizody One Man Show (až na to, že se ve skutečnosti jistě neodehrály tak, jak je ve filmu prezentováno), zatímco hraný děj vystavěný okolo nich nefunguje vůbec. 

Nejbolestnější jsou melodramatické scény, v nichž se Kazma opakovaně usmiřuje se svou filmovou přítelkyní (a využívá k tomu archivní materiály ze vztahu s reálnou bývalou přítelkyní), nebo když poučeně promlouvá přímo k divákům o tom, že „život může bejt někdy šílenej,“ a sype u toho z rukávu motivační citáty. Těsně za tím jsou záběry, v nichž poulí oči drsně přehrávající protagonista Kazmova nejlepšího kamaráda, a trapně vyznívající otřepané vtípky (schůzka hrdinů s gangsterem, který jim po žádosti o dvoumilionovou půjčku podává rozkrojený meloun s vysvětlením, že jim může nabídnout jen půl melounu, ha ha). Vtipy jinak těží zejména z vulgárních průpovídek, zatímco jiný typ humoru se ve filmu vyskytuje jen zřídka.

Žádný Hollywood se nekoná, ani žádný „nový Český sen“. Tahle velikášská marketingová bublina splaskla rychle. Film přesto bude jistě úspěšný, nabalí na sebe řadu fanatických přívrženců a někteří na něj možná zavítají do kina i opakovaně, přestože se Kazma dobrovolným účastníkům svých projektů přímo ve filmu vysmívá. A v závěru snímku je ještě takové lákadlo, u nějž není jasné, jakou bude mít dohru. Ale možná o tom pak Kazma někdy natočí stejně spotřební a nabubřelé pokračování.