Slovensko-česká svérázná romantická komedie Milovník, ne bojovník
nejprve zvítězila po svém premiérovém uvedení na filmovém festivalu
v Karlových Varech v tamní vedlejší soutěžní sekci Proxima a následně
obdržela cenu pro nejlepší film i na festivalu Finále Plzeň. Jejím hlavním
hrdinou je dospívající Andrej (Adam Kubala), jenž se po sérii alkoholem
prolitých nocí rozhodne s pitím přestat a nastěhovat se na detoxikaci k babičce,
kde už bydlí i jeho stejně starý bratranec Peťa (František Beleš). Krom toho
začne Andrej chodit s Míšou (Michaela Kostková), kterou napoprvé potkal
v opilosti a napodruhé mu ji přihrála do cesty zvláštní souhra okolností.
Snímek pojednává nejen o zrodu mladistvé lásky, ale i o zoufalé snaze o ni
nepřijít.
Děj filmu je až povážlivě jednoduchý a obyčejný – Andrej se dopustí zásadní
chyby, která jeho vztah s Míšou okamžitě utne, a pak se už jen čeká na to,
jestli mu bude odpuštěno. Originální a poutavou podívanou z něj však dělá
bezprostřední ponor do mikrosvěta hlavních i vedlejších postav, které ale
triviální či ploché rozhodně nejsou, a to v kombinaci s hravou a
formálně pestrou vypravěčskou strukturou, která jako by po vzoru svých hrdinů
tak trochu nejistě a rozpačitě hledala sama sebe. Děje se tak nicméně
s rozmyslem a se svěží nápaditostí. Film Milovník, ne bojovník je
celovečerním debutem slovenské režisérky a scenáristky Martiny Buchelové, která
se projevuje jako zručná vypravěčka a moderně smýšlející filmařka s citem
pro psaní osobitých a zranitelných postav a taktéž pro zachycení nesmělé
intimity, situačního humoru či trapných okamžiků.
Do kapitol řazený příběh rozbíjí tradiční strukturu řadou nelineárních vsuvek, používá záběry pořízené v mobilním vertikálním formátu a doprovodným komentářem či vloženými titulky ironizuje sám sebe. Jeho neuvěřitelně plaché, křehké a komplexně bohaté postavy odrážejí problémy i postoje současné mladé generace, přitom se ale vymykají šablonovitosti nebo zobecňování, stejně jako se celý film navzdory své romanticko-dramaticko-komediální atmosféře brání snadnému žánrovému zařazení, dějovým šablonám nebo vypravěčským konvencím. O jeho hrdinech není potřeba vědět moc – třeba ani to, jestli pracují nebo zda chodí do školy – zcela postačí jejich vzájemná interakce i začlenění několika roztomilých detailů (sledování televizní panoramy jako prostředek boje proti depresi, rady od členů kapely obývajících hrdinovu šatní skříň), aby divákovi hned přirostli k srdci.
Snímek kombinuje mladé herce a neherce s profesionálními staršími herci (z protagonistů dospělých rolí lze zmínit třeba Jaroslavu Pokornou, Mariána Mitaše nebo Jaroslava Vojteka) a výsledek je naprosto autentický a přirozený. Mimo jiné i díky tomu, že herci měli dost času na přípravu a mohli si všechny své dialogy společně nazkoušet a nalézt pro ně ty správné tóny. Interakce mezi mladými postavami je tudíž ukázkově sladěná. Pocity mladické bezstarostnosti nebo prázdninového bezčasí přitom snímek narušuje otíráním se o vážná témata, jako jsou disfunkční rodiny, osamělost, strach ze smrti nebo alkoholismus. V některých případech jsou však tyto závažnější motivy (jako třeba kamarádství s toxickými jedinci nebo zneužívání dětí) zprostředkovány poněkud zbytnými a epizodickými odbočkami. Závěrečné koketování s absurdní zápletkou s náznaky gangsterské kriminálky je už pak vyloženě potřeba brát s velkou porcí nadsázky.
V rukách Martiny Buchelové každopádně vznikl příjemný,
roztomilý a místy i velmi vtipný a režijně silný film, na jehož hrdiny se dá
snadno napojit a který si může užít publikum napříč generacemi. Milovník,
ne bojovník je netradiční snímek o lásce a dospívání, jehož outsiderské postavy
neustále tápají, co by měly správně říct a jak by se měly správně zachovat, což
je ostatně pro každého z nás leckdy výzvou. Film tyto každodenní situace
zprostředkovává s nadhledem a s naprostou bezelstností, přičemž na
sympatičnosti mu přidává i celkové pozitivní vyznění.
Žádné komentáře:
Okomentovat