Top 10 filmů z filmového festivalu Sitges 2026

Mezinárodní filmový festival v Sitges je každoročně pořádán ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku, jenž se nalézá jižně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů hororů, thrillerů, sci-fi, fantasy a dalších žánrových filmů na světě, jehož letošní ročník proběhl od 8. do 18. října. Vyznamenanými hosty festivalu byli tentokrát mimo jiné režiséři Peter Jackson, Robert Eggers nebo Mark L. Lester a také herci a herečky Danny DeVito, Bárbara Rey, Adrienne Barbeau či Kevin Bacon a Kyra Sedgwick. Během deseti dnů strávených na festivalu se mi podařilo vidět 42 celovečerních snímků. V následujícím textu uvádím deset filmů, které se mi z nich líbily nejvíc.

Nejlepší filmy ze Sitges 2026

1) Wildwood: Tajemství zakázaného lesa (USA, režie Travis Knight) – S přehledem největší a nejambicióznější počin od studia Laika (Koralína, Kubo a kouzelný meč) a zároveň jeden z nejlepších animovaných filmů posledních let. Kouzlo a temnota klasických pohádek jsou zde propojeny do podoby epické a tematicky vrstevnaté fantasy o truchlení a dospívání, dřímajícím hrdinství a záchraně malého bratříčka ze spárů královny mytického zapovězeného lesa. Mistrně zhotovený film je plný akce a emocí a ohromuje vtahujícím stylem vyprávění, pestrostí a nápaditostí, velkolepou hudbou, barvitou výtvarnou stránkou i monumentálními obrazy, u nichž rozum zůstává stát nad tím, že vznikly skrze neuvěřitelně pracnou a detailní rukodělnou animaci.

2) Ďáblové (Velká Británie, režie Ken Russell) – Slavný kontroverzní snímek z roku 1971, kompletně zrestaurovaný a vůbec poprvé doplněný o sekvence, které z něj byly cenzory před pětapadesáti lety vystřiženy. Vizuálně vypiplaný a nádherně rouhačský a obscénní historický film s nadčasovým příběhem o různých podobách posedlosti a zneužívání moci. A s omračujícím výkonem Olivera Reeda v roli prostopášného kněze, jenž se stane obětí vykonstruovaného soudního procesu, v němž hrají roli politické pletichy i klášter plný sexuálně frustrovaných jeptišek. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, zvlášť když k tomu má po ruce fanatickou inkvizici a za zády podporu poddajného a rozmařilého státního aparátu. Místy ohromující scénografie a do detailu vyvedené výtvarné řešení ve službách unikátně osobité režijní vize, která je současně nestoudně teatrální a okázale předvádivá. Určitě jeden z nejvíc anti-církevních a anti-dogmatických filmů všech dob.

3) 5 More Minutes (Španělsko, režie Javier Ruiz Caldera) – Ve španělské komediální sci-fi se celý svět propadne do pět minut trvající časové smyčky, leč globální katastrofa je tu pouze naznačena coby externí problém a snímek se soustředí téměř výhradně na intimnější rozmíšky mezi několika málo postavami v čele s manželským párem, jenž si přijíždí do pronajatého odlehlého víkendového domku léčit partnerskou krizi. Chytře napsaný, přesvědčivě zahraný a dovedně zrežírovaný film využívá resetování času a prostoru k erupcím černého a morbidního humoru i k úvahám o stavu společnosti, skvěle pracuje s návazností akcí a jejich následků a pojednává především o rozpadu morálních hodnot tváří v tvář hluboké krizi. Zároveň je obdivuhodně realizovaný i po technické stránce – každý jeho pětiminutový segment je totiž natočen v jediném záběru, což muselo být logisticky a choreograficky mnohdy náročné na provedení (včetně dronových scén, speciálních efektů, jízd autem a v jednom případě též půleného obrazu).

4) Lucy Lost (Francie, režie Olivier Clert) – Nádherný příběh (realizovaný podle literární předlohy) o holčičce s bujnou fantazií a ztrátou paměti, která sice vyrůstá v milující rodině v britské ostrovní vesničce, leč nejen svými nezvykle bílými vlasy mezi ostatní příliš nezapadá. Po víceméně tradičních prvních dvou třetinách, v nichž se skrze dětskou optiku buduje zejména téma izolace a ostrakizace ve společnosti prolezlé xenofobními předsudky (navíc v časech první světové války), přijde naprosto strhující a odzbrojující závěrečný akt, jenž film propojuje s reálnou historií a dává předešlému dění i osobnosti hlavní hrdinky zcela nový rozměr. Fantasticky vyprávěný a dojemný snímek se sympatickým humanistickým vyzněním a vrstevnatým pozitivním nábojem podpořeném líbivou animací.

5) The Cycle (Velká Británie, režie Jordan Downey) – Precizně vystavěný, originálně pojatý a obratně natočený policejní thriller ve stylu severských detektivek, jemuž dělá medvědí službu marketing opřený o jeho netradiční pointu, jenž čerpá z vod hororového fantasy žánru. V centru dění totiž stojí podivuhodný nález tří zohavených těl, z nichž jedno patří biologickému otci hlavní hrdinky, mladé vyšetřující forenzní patoložky – přičemž během více jak hodinu dlouhého, napínavého a chytře se odvíjejícího vyšetřování neustále graduje záhadnost a bizarnost celého mysteriózního případu. Když pak dojde k onomu finálnímu odhalení, následovanému intenzivní a krvavou závěrečnou třetinou, tak do sebe všechno přirozeně zapadne a veškeré načaté linie a motivy najdou své uplatnění. Námět je z podstaty béčkový, leč jeho multižánrové zpracování je neotřelé, ambiciózní a podpořené soustředěnou a nápaditou režií i vrstevnatým scénářem, jemuž nechybí sofistikovanost ani detailní provázanost. K dokonalosti by byla zapotřebí o chlup zdařilejší práce s trikovou složkou a lépe napsaný závěr, který by se tolik neopíral o klišé a laciný symbolismus.

6) River (USA, režie Joshua Giuliano) – Značně úderný a vynalézavě zrežírovaný slasher, v němž trojice sourozenců uvízne uprostřed řeky na nepojízdném motorovém člunu, zatímco si na ně ze břehu brousí zuby dva maskovaní zabijáci. Násilný a fyzicky tísnivý film si uchovává v rámci žánru nadstandardní úroveň již od perfektně vybudované dynamiky mezi hlavními hrdiny a efektně zúročené atraktivní výchozí situace až po překvapivě se vyvíjející děj a nelítostně pojaté kruté výjevy s leckdy šokujícím účinkem. Příběh je přímočarý a nabízí víceméně jen variaci na mnohokrát obehraný námět, leč vykupuje to vypravěčskou suverenitou, četnými zvraty i řadou lahůdkově rafinovaných scén.

7) Half (Indie, režie Samjad) – Divoká a hlasitá akční jízda, která bude bezesporu patřit k tomu nejbrutálnějšímu, co za poslední rok ve filmu vzniklo. Příběh o dvou "upírských" sourozencích, kteří se mstí početnému pouštnímu gangu vražedných zlodějů aut, je mimořádně přímočarý, prakticky kašle na jakoukoli hloubku nebo charakterizaci postav, a jde v něm jen o extrémně krvavou a nekompromisně krutou okázalou řezničinu s efektními kaskadérskými výkony, prvotřídními praktickými triky a energickým hudebním doprovodem. Silně adrenalinová a od začátku do konce zábavná podívaná pro fajnšmekry se silnými žaludky, jíž by místy slušelo o něco vynalézavější kamerové snímání a kreativnější bojová choreografie. Hlavně je to ale film vytvořený čistě na efekt – dodatečně přilepené provázání se skutečnými geopolitickými konflikty je v něm už vyloženě nadbytečně.

8) The Spiral (Itálie, režie Paolo Strippoli) – Mysteriózní drama s nenápadnými (leč údernými) žánrovými prvky o privilegované rodině, která nenávratně směřuje k vlastní pozvolné zkáze v důsledku zničujících rozhodnutí zoufalé matky, ocitající se průběžně před sérií Sophiiných voleb a faustovských dohod. Režisér Paolo Strippoli potvrzuje svou pověst pozoruhodného autorského filmaře s osobitým a dnes již rozpoznatelným rukopisem, jenž se ve svých filmech zabývá mimo jiné tématem dospívajících dětí trestaných za hříchy, slabost a pochybení svých rodičů a dalších dospělých. Do čtyř kapitol (a epilogu) strukturovaný sebedestruktivní rodinný portrét, precizně vystavěný od civilního úvodu až po závěrečné koketování s katastrofickou záplavovou metaforou.

9) Nobody (Čína, režie Yu Shui) – Nápaditý a vtipný animovaný film inspirovaný klasickým čínským románem čerpajícím z náboženské a folklorní mytologie. Čtyři podřadní zvířecí bůžci se snaží dosáhnout slávy a nesmrtelnosti a postupně zjišťují, že hrdiny z nich neudělá získání posvátných svitků, nýbrž jejich nesobecké činy. Neotřelá animace podtrhuje vzhled a emoce hlavních postav coby sympatických outsiderů, jejichž skutečná síla spočívá v umění vzájemné podpory a spolupráce. Filmu hodně sluší až překvapivě dojemné a třaskavé finále, v němž se akce i emoce hladce doplňují.

10) No Rest for the Wicked (Dánsko, režie Kasper Kalle) – Empaticky vyprávěné a procítěně zahrané tragické milostné drama o lásce šarmantního světoběžníka s mladým rybářem, zasazené do nehostinného, leč fotogenického prostředí Faerských ostrovů. Uhrančivá gay romance pojatá zas trochu jinak – jako dobový poetický žalozpěv z 19. století s lehoučkými a invenčními žánrovými prvky, které obohacují ústřední romantickou linii o netradiční záhrobní motivy. První polovina příběhu může působit ještě poměrně všedně a obyčejně, leč poté snímek přijde se zásadní proměnou, v níž hororově laděné fantasy elementy slouží jako neobvyklý prostředek, díky němuž může zamilovaná dvojice ve finále dospět ke kolektivnímu přijetí.