Proč jsem nesnědl svého taťku (Pourquoi j´ai pas mangé mon pére) – Recenze – 40%

Zdaleka nejšílenější a nejdivnější je na tomto francouzském animovaném filmu pro děti jeho název, který je cokoli, jen ne lákavý. Problematice kanibalismu vykonávaného na otcích je tu navíc věnována asi jen minuta, a kdyby se ta minuta vystřihla, nic by se nestalo.

Film se odehrává někdy v pravěku, přičemž hrdiny filmu jsou primáti, nacházející se v evoluci někde na cestě mezi opicemi a lidmi, takže ještě mají opičí tlapy a chlupy po celém těle, ale některým z nich už se třeba začíná formovat lidský obličej (místy to vypadá hodně divně).

U moře (By the Sea) – Recenze – 40%

Třetí režijní počin herečky Angeliny Jolie (podruhé podle vlastního scénáře) se odehrává na Maltě v 60. letech, mluví se v něm anglicky i francouzsky a vzdává se v něm pocta kinematografii z dob francouzské Nové vlny, čemuž přispívá i dobová stylizace (počínaje starým logem studia Universal).

Hlavními hrdiny jsou američtí manželé Roland a Vanessa (Brad Pitt a Angelina Jolie), jejichž čtrnáctileté manželství je už značně vyčpělé, unavené a vyhořelé. Od života newyorské smetánky si jedou odpočinout na Maltu do malého hotelu u pláže, kde Roland chce coby spisovatel načerpat inspiraci pro novou knihu, přičemž Vanessa ho doprovází už jen spíš ze zvyku a ze setrvačnosti. A chtělo by se říct, že dosavadní partnerské dusno a potlačovaný vztek tu vygradují k vyhroceným hádkám…

Zdroj fotek: cinemart.cz

Přeludy (Visions) – Recenze – 30%

Přeludy jsou americkým hororem režiséra Kevina Greuterta, o němž stačí vědět jen to, že natočil poslední dva díly série Saw a loňský horor Jessabelle, z čehož se dá předem ledacos usuzovat.

Hlavní hrdinkou je těhotná Eveleigh (Isla Fisher), která se přestěhuje se svým manželem na vinici, aby tu začala žít nový život rok poté, co vyvázla z ošklivé autonehody. V domě překvapivě začne strašit, ale vzhledem k tomu, že Eveleigh je jediná, kdo je toho strašení svědkem, tak jí nikdo nevěří (samozřejmě ani manžel) a všichni připisují její vidiny halucinacím způsobeným post-traumatickým šokem a těhotenskou přecitlivělostí. Zbytek si pravděpodobně domyslíte. Kromě závěru, který je kupodivu o něco zajímavější a zábavnější, než byste možná čekali.

Otcové a dcery (Fathers and Daughters) – Recenze – 70%

Původem italský režisér Gabriele Muccino si v Americe udělal jméno s filmy Štěstí na dosah a Sedm životů, v obou případech s Willem Smithem v hlavní roli. Šlo o takové instantní dojáky, v nichž se slzopudný příběh snoubil s pojmy jako láska, ušlechtilost, poctivost, dobrota a obětavost. Zkrátka snímky, jimž by se měl každý cynik zdaleka vyhnout, aby náhodou neprokousl popcornovou krabici. Stejné je to i s dramatem Otcové a dcery, akorát s tím rozdílem, že tady na mě ta dojemná atmosféra poprvé celkem fungovala.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Steve Jobs – Recenze – 80%

O vizionáři a zakladateli firmy Apple Stevu Jobsovi vzniklo už několik filmů, přičemž nejznámější z nich je asi jOBS z roku 2013 v hlavní roli s Ashtonem Kutcherem. Jeho přijetí u diváků a kritiky bylo ale spíš vlažné a odvíjelo se od toho, že snímek představoval víceméně standardní životopis, který svého hlavního hrdinu, byť mírně nesympatického a asociálního, stavěl obdivně na piedestal coby génia a guru moderních technologiích. Nehledě na to, že scénář nebyl nic moc a Ashton Kutcher, jakkoli se snažil, náročnou roli prostě neutáhl.

Film Steve Jobs je lepší ve všech ohledech. Je výrazně lépe režírovaný, má o dost vymazlenější scénář (předlohou mu byl Jobsův životopis od Waltera Isaacsona), velkorysejší obsazení v podobě známějších a mnohem lepších herců a zkrátka jde po všech stránkách o hodně podařenější film. Na rozdíl od toho prvního zmíněného se u tohohle opravdu těším, až ho uvidím znovu a vychutnám si všechny ty drobné nápady a nuance, které mi napoprvé jistě unikly (třeba když se po skončení jedné hádky ohledně Jobsova přístupu k zásluhám svých kolegů jen tak objeví slogan firmy „Think different“.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Spectre – Recenze – 60%

S předchozí bondovkou Skyfall se její režisér Sam Mendes pokusil o zajímavý experiment – výrazně změnil styl vyprávění a zprostředkoval tak divákům něco podstatně jiného, než na co byli v této filmové sérii zvyklí. K zásadním změnám sice docházelo pravidelně již s každou výměnou představitele hlavní role, ale nikdy nešlo o takové zasažení do podstaty toho, co dělá Bonda Bondem.

Kromě důrazu na psychologii postav a na výraznou vizuální stránku (až na hranici artu) se Mendes totiž především zasadil o představení titulního agenta coby víceméně opilecké a zlomené trosky, která dělá chyby a zdaleka jí nevychází vše podle plánu, a film natočil vzhledem ke zbytku bondovských dobrodružství nezvykle realisticky a osudově. Překážkou mu byl pouze scénář, jehož autoři se naopak o nic moc inovativního nepokusili, a Mendesův záměr se tak s některými aspekty příběhu trochu třel.

 

Zdroj fotek: forumfilm.cz

 

Festival francouzského filmu nabídne Boha v Bruselu i Exupéryho

18. ročník Festivalu francouzského filmu se uskuteční v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Hradci Králové ve dnech 18. až 29. listopadu (v Praze 18. až 25. listopadu). Pořádají ho Francouzský institut v Praze, Francouzské velvyslanectví v ČR, UniFrance films a Francouzské aliance v ČR. Všechny filmy na něm promítané budou uváděné v původním znění s českými titulky, resp. s českým dabingem (kromě jedné projekce Malého prince, která bude v angličtině), a za jednotné vstupné v ceně 100 korun. Celkem se do programu zapojí osm kin, přičemž v Praze půjde o kina Lucerna, Světozor, Kino 35 Francouzského Institutu a Cinestar Anděl.

Oficiální znělka festivalu