Studená válka (Zimna wojna) – Recenze – 60%

Polský režisér Pawel Pawlikowski, tvůrce oscarové Idy, se ve svém ambiciózním snímku Studená válka pokusil na pozadí patnáct let trvající dramatické romance dvou hlavních hrdinů prokousat dějinami válečné Evropy v období druhé světové války a zejména dějinami stalinského Polska, a to na ploše kratší než 90 minut.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Úsměvy smutných mužů – Recenze – 50%

České drama Úsměvy smutných mužů je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který v posledních letech natáčel pouze televizní projekty (Occamova břitva, seriál Reportérka…) a pro kina naposledy režíroval v roce 2009 trpce přijatý thriller Hodinu nevíš… vyprávějící skutečnými události inspirovaný příběh o „heparinovém vrahovi“. Úsměvy smutných mužů natočil podle stejnojmenného autobiografického románu Josefa Formánka, který se podílel i na scénáři. Románu, který je koncipován jako zápisky pacienta protialkoholní léčebny.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Tina a Vore, Robin Williams a mnoho dalších

Poslední várka prvních dojmů z filmů letošního karlovarského festivalu zahrnuje, stejně jako předchozí dvě várky (TADY je první a ZDE je druhá) i reakce na filmy, které vstoupí v následujících měsících i do běžné distribuce. Pochopitelně v ní ale již nezmiňuji starší filmy, které jsem ve Varech viděl, jako třeba Bílý ráj z roku 1924, Cizince ve vlaku od Alfreda Hitchcocka nebo Vykoupení z věznice Shawshank, protože komentáře k nim by se těžko daly brát jako první dojmy. Nejlepšími filmy z těch, které jsem zhlédl, jsou nakonec čínské drama Sedící slon a americký western Nepřátelé. Osobně jsem si nejvíc užil krvavý grindhouse film o odplatě Mandy s Nicolasem Cagem, maniakální taneční horor Gaspara Noého Climax a dokument o Robinu Williamsovi Robin Williams: Mysl na dlani.

Robin Williams: Mysl na dlani – Komediální génius Robin Williams si nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu. Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda velkého Herce. (80%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Domestik, Všechno bude a další nálož filmů

Po první várce dojmů z filmů uváděných na letošním karlovarském festivalu následuje druhá várka a po ní ještě přibude třetí, kterou vydám ale asi až po skončení festivalu (dnes večer jdu ještě na slavnostní zakončení). Mezi dojmy už nebudu zmiňovat nový a dlouho očekávaný film Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota, protože na ten už jsem napsal plnohodnotnou recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE. A nyní už k tomu ostatnímu:

Domestik – Režisér a scenárista Adam Sedlák, tvůrce internetového seriálu Semestr, válcuje českou kinematografii svým precizně vysoustruženým celovečerním debutem evropské úrovně, v němž vypráví o profesionálním cyklistovi a jeho ženě, která psychicky i fyzicky trpí tím, jak se její muž snaží za každou cenu zlepšit a zefektivnit svůj náročný trénink. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji. (70%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

Muž, který zabil Dona Quijota (The Man Who Killed Don Quixote) – Recenze – 40%

Každému fanouškovi režiséra Terryho Gilliama se muselo po zhlédnutí dokumentu Ztracen v La Mancha sevřít srdce. Tento celovečerní „film o filmu“ z roku 2002 je totiž svědectvím o sérii katastrof, které postihly Gilliamovo tehdejší natáčení jeho vysněného filmu Muž, který zabil Dona Quijota, inspirovaného slavným španělským hrdinou z románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Od začátku prokletý snímek sice kvůli zcela rozpadlé produkci, nedostatku financí, povodněmi zničeným kulisám a onemocnění hlavního představitele nevznikl, leč nic z toho nezničitelnému srdcaři Gilliamovi nezabránilo vzdát se svého snu.

Dobrou zprávou a zároveň důkazem o nezlomnosti lidské vůle je ta skutečnost, že Gilliam po osmnácti letech, kýblech nervů a potu, důkladném přeobsazování a přepisování a dvou infarktech (vždyť říkám, srdcař) svého Quijota nakonec přeci jen dokončil, byť se o práva na něj doposud soudí s producenty. Špatná zpráva je, že to za to čekání nakonec nestálo. A už dlouho to nebyla tak velká škoda.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Ant-Man a Wasp (Ant-Man and the Wasp) – Recenze – 60%

Naposledy byl mravenčí superhrdina Ant-Man k vidění ve filmu Captain America: Občanská válka, nicméně v Avengers: Infinity War se už neobjevil – a snímek Ant-Man a Wasp, pokračování prvního Ant-Mana z roku 2015, vysvětluje proč. Hlavní hrdina Scott (Paul Rudd) je totiž už téměř dva roky pod policejním dohledem v nuceném domácím vězení a zbývá mu už jen pár dnů, když se mu zničehonic jedné noci zjeví ve snu Janet Van Dyne (Michelle Pfeiffer), manželka jeho mentora a bývalého Ant-Mana Dr. Hanka Pyma (Michael Douglas), která se před lety obětovala pro záchranu tisíců lidí a kvůli zneškodnění raketového útoku se zmenšila tak moc, že hrozbu sice odvrátila, ale nadobro zmizela ve světě kvantových částic. To svede Scotta a Hanka spolu s jeho dcerou Hope (Evangeline Lilly) znovu dohromady – společnými silami by totiž mohli Hankovu ženu a Hopeinu matku z kvantové říše vysvobodit.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, krvavá Mandy i čtyřhodinový Sedící slon

Ze všech filmů přítomných v obsáhlém programu letošního festivalu jsem zatím napsal plnohodnotnou recenzi jen na napínavý thriller Tísňové volání, když tedy nepočítám filmy mírně staršího data, které již prošly i u nás standardní distribucí, jako třeba americký horor Tiché místo. Recenzí každopádně bude přibývat, v tomto článku se nicméně vyskytují jen první dojmy, avšak na druhou stranu zas i na filmy, které do kin pravděpodobně nepůjdou.

Chvilky – Česko-slovenský snímek režisérky a scenáristky Beaty Parkanové vypráví o deprimované mladé ženě (výborná Jenovéfa Boková), která tváří v tvář vlastní neschopnosti postavit se zbývajícím členům své rodiny propadá depresím a beznaději. Bytostně se trápí s pesimistickou babičkou, nicnedělající matkou, náročným otcem i ženatým milencem tak moc, že to u psycholožky ani nedokáže vyjádřit slovy, a jako řešení se rozhodne zachovat zcela stupidně a nebezpečně pro sebe sama, v čem s ní nelze příliš souznít. Všichni do ní akorát rýpou a podrývají jí sebevědomí, ale ona to vždy jen pasivně přijme, nikomu nic neřekne a přetvařuje se, aby se pak mohla vyplakat někde v soukromí. Řada diváků, též do jisté míry podobně utiskovaná a citově manipulovaná vlastní rodinou, se v tom jistě pozná, avšak film jim z té pasti cestu ven neposkytne, místo toho jen tiché trpění. Z filmu čišící a zpočátku značně pozoruhodná opravdovost a cit pro dialog nakonec válcuje chladná deprese, jejíž "chvilky" s rodinnými příslušníky nabízejí světlo na konci tunelu jen velmi nezřetelné a mihotavé. Všude samá sociální deviace, ale rozhřešení nikde. (40%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary