Pomocnice (The Housemaid) – Recenze – 60%

Americký thriller Pomocnice natočil režisér Paul Feig podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatelky Freidy McFadden, kterou adaptovala do filmové podoby scenáristka Rebecca Sonnenshine. Paul Feig je jinak znám především díky komediálním snímkům jako Ženy sobě, Špión, Last Christmas nebo Krotitelé duchů (míněno onu ženskou variaci z roku 2016). Nejblíže k žánru thrilleru se dostal při režírování filmu Nebezpečná laskavost, kdy z vážné thrillerové románové předlohy udělal napůl komedii (a letos natočil její pokračování s názvem Další nebezpečná laskavost). Thriller Pomocnice je snímku Nebezpečná laskavost v mnoha ohledech podobný, byť je přece jen výrazně serióznější a žánrově čistší a komediální tóny v něm nahradila společenská satira.

Zdroj fotek: Bontonfilm

 

Hlavní hrdinkou je mladá žena jménem Millie (Sydney Sweeney), která je přijata jako hospodyně a kuchařka v luxusním domě manželů Niny a Andrewa Winchestrových (Amanda Seyfried a Brandon Sklenar) a jejich zhruba devítileté dcery Cece. Andrew je bohatý podnikatel pocházející ze zámožné rodiny a jde o citlivého, empatického a podporujícího manžela a starostlivého a milujícího otce, který je navíc pohledný, svalnatý a charismatický. Nina je oproti tomu emocionálně nestabilní manipulátorka trpící psychotickými záchvaty a žárlivostí, která Millie jako pomocnou ruku sice potřebuje, ale zároveň jí neustále komplikuje život četnými schválnostmi a falešnými obviněními. Pro Millie je však pozice hospodyně v přepychovém sídle až příliš výhodná (včetně ubytování zdarma v podkroví domu), a krom toho si báječně rozumí s Andrewem, jenž ji má tendenci před útočnou Ninou bránit.

Houstnoucí napětí kolem celé této situace film průběžně přiživuje dalšími prvky, které působí podezřele a podivně, od tajuplně se chovajícího zahradníka až po skutečnost, že jediné okno v Miliině podkrovním pokoji se nedá otevřít (a nechybí záběry upozorňující na bytelné kování ve dveřích). Další znepokojivé detaily především o své zaměstnavatelce se Millie dozví z drbů od hospodyň z jiných rodin, od kamarádek Niny nebo z interakce s odtažitou a neobvykle komunikující Cece. V jedné scéně je tak moc kladen důraz na nutnost opečovávat starobylý porcelánový servis děděný po generace v Andrewově rodině, že si můžete být klidně jisti, že na jeho klíčovou úlohu teprve dojde, stejně jako na opakované výhružky Niny, ať se Millie drží od jejího manžela dál. A samozřejmě na sebe nenechají dlouho čekat ani zvraty a překvapivá odhalení, na nichž filmové vyprávění v tomto případě stojí především. 

První zvrat přichází již cca v páté minutě filmu, kdy z plátna zazní vypravěčský komentář hlavní hrdinky, jenž se divákům svěří, že zfalšovala svůj životopis a že ve skutečnosti není tou, za kterou se vydává. Pravdou je, že posledních několik let strávila ve vězení a nyní je na svobodě pod podmínkou, že si najde zaměstnání – a tuhle informaci před Winchestrovými pochopitelně zatajila. Útočné výpady Niny i její nepředvídatelné chování a všechny další nepříjemnosti je tak Millie ochotná snášet i proto, že náhlá ztráta pracovní pozice by pro ni mohla znamenat návrat za mříže. Na další zvraty si nicméně publikum musí počkat podstatně déle. 

Celkově má film Pomocnice ledacos společného s thrillerem Zmizelá od Davida Finchera, a to nejen žánr, existenci knižní předlohy nebo satirickou rovinu, ale i způsob, jakým oba snímky pracují s perspektivou nespolehlivého vypravěče, s implementací dějových zvratů, s přeléváním role agresora a oběti či s motivem toxicity v partnerských vztazích. Rozdíl je v tom, že Zmizelá byla vypravěčsky, režijně i scenáristicky velmi sofistikovaná, rafinovaná a komplexní (a také o to divácky náročnější). Pomocnice oproti tomu není sofistikovaná ani komplexní prakticky vůbec a rafinovaná je jen trochu. Zmizelá byla navíc i vcelku psychologicky věrohodná, zatímco v Pomocnici jde s každým dalším zvratem realističnost čím dál víc stranou a motivace postav i jejich chování a psychologie jejich uvažování postupně ztrácí na věrohodnosti. Závěr filmu i následný epilog jsou pak již vyloženě absurdní a lze je ospravedlnit už jen v rovině oné černohumorné a trochu bláznivé společenské satiry přelité tlustou vrstvou vědomé nadsázky. 

Stejně jako v případě Nebezpečné laskavosti je i Pomocnice hlavně divácky přístupnou, poměrně zábavnou, stylovou a sexy podívanou, která uspokojí hereckými výkony i několika mrazivými scénkami, a ještě dá divákům při jedení popcornu pocit, že sledovali film se společenským přesahem. Je to zdařilá iluze, neboť ve svém předkládaném sdělení nebo myšlenkových pochodech Pomocnice nijak zvlášť hluboko pod povrch nejde. Mnohem větší parádu tak nadělá prvoplánovými žánrovými atrakcemi i lákáním na atraktivní herecké obsazení v čele se Sydney Sweeney v hlavní roli a bezpočtem záběrů zahrnujících její výrazný dekolt – což kupodivu není samoúčelné, neb snímek fyzické přednosti i dokonalý vzhled svých postav opakovaně tematizuje a příběhově zdůvodňuje.