Český režisér a scenárista Dan Pánek se v poslední době věnoval především natáčení hokejových dramat (Neporazitelní, Děti Nagana). Ve svém nejnovějším počinu nyní zúročil vlastní zkušenosti hlavního vedoucího na dětském letním táboře. Děj jeho filmu Po večerce je tudíž zasazen přímo do prostředí letního tábora a většinu jeho postav tvoří táboroví vedoucí, praktikanti a děti. Hlavním hrdinou je korporátní zaměstnanec Kráťa (Vladimír Polívka), jehož rodiče (Ondřej Pavelka a Dana Batulková) provozují dětský tábor již desítky let. Jenže otec se po třetím infarktu již na úlohu hlavního vedoucího necítí a přiměje syna k tomu, aby za něj dohled nad táborem přebral. Kráťa si navíc v práci prochází etapou dočasného vyhoření, takže mu vyhovuje strávit dva týdny v přírodě, a vydá se velet táboru, jehož se naposledy účastnil před patnácti lety.
 |
| Zdroj fotek: Donart Film |
Film Po večerce bývá škatulkován jako romantická komedie, nicméně jde
spíše o rodinný letní tábornický romantický film než o komedii, s níž jej
pojí v zásadě jen přítomnost žánrové nadsázky a šťastného konce.
V celém filmu je víceméně jediný komediální gag (když někomu spadnou
sluneční brýle do záchodu a dotyčná postava to okomentuje slovy „A do hajzlu!“)
a jediná vyloženě komická postava v podobě lajdáckého sparťanského
kuchaře, který šikanuje slávisty a smetanovým těstovinám říká „špagety
kabronara“ – a Jaroslav Plesl jej navíc legračně hraje. Nejde o to, že by ve
filmu nebyl kvalitní humor, on v něm totiž není skoro žádný humor. Jeho
příběh nevytváří žádné vtipné situace – vytváří jen situace typické pro provoz
letního tábora, v nichž se řeší neposlušné a odmlouvající děti, plánování
soutěží a noční bojovky, nahánění dětí do sprch, potyčky s hygienou a
který oddíl zrovna vede v celotáborové hře.
Zápletky filmu pak spočívají především v proměnách vztahů mezi vedoucími (mimo jiné Václav Neužil, Hana Vagnerová nebo Petra Nesvačilová), z nichž někteří jsou s volbou hlavního vedoucího nespokojení, a dále v diskuzích o nejisté budoucnosti tábora a v boji se zlými developery, kteří by nejraději tábornický areál zrušili a vybudovali místo něj luxusní rezidence. Romantická linie se týká právě Kráti a jeho dávné lásky Anežky (Eva Podzimková), která se s ním viděla naposledy právě na tomtéž táboře, když ještě byli dětmi, a nyní paradoxně pracuje pro krajský hygienický úřad a dělá na letních táborech prověrky. Nicméně jak tahle romantická rovina skončí, musí být každému jasné. A komu to jasné není, tomu napoví plakát filmu.
Celkově je příběh kombinací mnoha šablon a je značně předvídatelný. Pochopitelně se celý nese v duchu pohádkové idylky, v níž se během dvou týdnů ze všech stanou kamarádi, všechny problémy se zažehnají, děti odjíždějí z tábora se slzou v oku, a i ten největší městský spratek zkrotne do nejvzornějšího a nejhodnějšího beránka a už se nemůže dočkat dalšího léta, až pojede znovu. Zároveň ale film Po večerce nepůsobí v kontextu české žánrové mainstreamové tvorby jako odbytý a upachtěný patvar. Není urážlivě hloupý, herci se snaží (a jsou i vhodně typově obsazení) a je zjevné, že jeho tvůrcům v čele s Danem Pánkem na kvalitách filmu hodně záleželo a dali do toho, co se dalo. Výsledek neurazí a hravě splní úlohu odpočinkové nenáročné podívané, která klade na diváky nulové nároky.
Co se snímku Po večerce rozhodně daří (a tvoří to v podstatě
jeho jádro) je navození nostalgické táborové atmosféry zprostředkované
autentickým prostředím, nadšením postav pro práci s dětmi a záběry
z ranních rozcviček, večerních diskoték, pravidelných nástupů, lesních her
a opékání buřtů a hraní na kytaru u táboráku. Těmito prostředky a lehce naivně
sentimentálním tónem snímek snadno osloví každého, kdo sám rád vzpomíná na
zážitky z letních táborů. Jen je potřeba odhlédnout od toho, že hygiena
tábor hned nezavře v okamžiku zjištění, že zdroj vody je plný chemických
hnojiv, polovina sprch nefunguje, tábor se rozpadá, kuchař je opilec a hlavní
vedoucí nemá s vedením tábora se stovkou dětí žádné zkušenosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat