11. 10. 2014

Andělé všedního dne – Recenze – 50%

Tragikomedie režisérky Alice Nellis Andělé všedního dne, natočená podle románové předlohy Michala Viewegha, vypráví o dlouhým životem unavených manželích Karlovi a Marii (Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská), jejichž vzájemná komunikace se omezila na dennodenní debaty o nakupování zeleniny a rozjíždějících se parketách, kdy o nějaké jiskře nebo vášni už léta nelze mluvit. Pointa spočívá v tom, že Karel má za dvanáct hodin zemřít. Proto na zem sestoupí čtveřice andělů, aby se s tím pokusila během tohoto časového ultimáta něco udělat.
 
Andělé všedního dne – Recenze
Zdroj fotek: Cinemart.cz

Aby nevznikl nějaký mylný dojem z hlavní zápletky filmu – účel oněch andělů nespočívá v tom, že mají odvrátit neštěstí a zachránit Karla před neblahým osudem. Náplní jejich poslání je postarat se, aby umíral s láskou v srdci, tudíž mu nějak musejí vnuknout myšlenku, že stále miluje svou ženu, a že ona stále miluje jeho (takže je to něco jako Inception). Kromě obou manželů se souběžně zabývají ještě případem jejich syna (Ondřej Sokol), jehož žena je terorizována svým bývalým přítelem.

Andělé jsou poměrně různorodí (hrají je Vojta Dyk, Vladimír Javorský, Marián Labuda a Eliška Křenková), přičemž Javorský a Labuda představují ty zkušené, zaběhnuté a důstojné anděly, zatímco Dyk je spíš vzdorovitý, mladicky energický a roztěkaný (má elektronický tablet a je zprostředkovatelem většiny humoru). Eliška Křenková hraje anděla začátečníka, tudíž je mimořádně nezkušená a pořád se na něco ptá, až je to místy otravné. Je trochu divné, že andělé nejsou nijak zvlášť snaživí v pokusech o splnění své mise – většinu času stráví pasivním pozorováním a pořádně se začnou nějak projevovat sotva několik hodin před uběhnutím limitu (např. se začnou zjevovat ve své fyzické podobě). Kromě toho umějí na chvíli zastavit čas, předvídat budoucnost a dokážou kohokoli přimět, aby si myslel, říkal, nebo dělal všechno, co mu přikážou.

Andělé všedního dne – Recenze

Z toho důvodu je nabíledni otázka, proč tedy rovnou Karlovi nevnuknou nějaké hřejivé vzpomínky na svou ženu, aby si uvědomil svoji lásku k ní, nebo proč nepřimějí Marii, aby svému muži řekla, že ho miluje (v průběhu filmu dělají velmi podobné věci). Nebo proč si prostě nepozastaví čas na dobu neurčitou, aby se mohli dohodnout na podnikání dalších kroků namísto debatování o tom, jak jim čas neúprosně dochází. Jistě by se dalo najít vícero neskutečně jednoduchých a snadněji proveditelných řešení, ale protože z toho Viewegh potřeboval mít slušný román a Alice Nellis slušný film, tak místo toho andělé volí mnohem komplikovanější a zamotanější postup.

Zajímavý námět se tak dočkal poměrně dost nevyhovujícího rozvedení do nedostatečně poutavého děje, na nějž je kromě hlavní zápletky navěšeno množství dalších, o dost méně podstatných a nepříliš povedeně zpracovaných motivů, díky kterým sice nabral na délce, avšak ztratil na soudržnosti. Počínání andělů je narušováno konfliktem mezi Marií a její bývalou kamarádkou (Zuzana Kronerová), které rozhádala dávná křivda. Do příběhu tím pádem vstupuje i vedlejší linie věnující se jí a jejímu synovi (Václav Neužil), v další podzápletce se řeší osud a psychický stav další vedlejší postavy, ovdovělé Ester (Klára Melíšková), a značná část děje se točí i kolem toho, že Karel nikdy v životě nezažil orální sex, a že by se s tím mělo něco udělat.

Andělé všedního dne – Recenze

Nedostatky v ději jsou naštěstí bohatě vynahrazovány formálním zpracováním. Alice Nellis režíruje velmi jistě a některé scény jsou v kombinaci s vynikající hudbou (od Michala Novinskiho) a hereckými výkony vskutku lahůdkové (v naoko klíčovém momentu, kdy se Vojta Dyk zeptá, jestli vůbec existuje Bůh, je použit takový střih a takový hudební motiv, že mi z toho přeběhnul mráz po zádech). Oproti tomu, skoro všechny scény s Klárou Melíškovou jsou strašlivé a zoufale trapné, leč není to způsobeno jejím hraním, ale vývojem příběhu a stylem, jakým jsou ony scény napsané (viz. pasáž, kdy u sebe doma hostí dvojici jeptišek, nebo když se svého učitele v autoškole bez uzardění zeptá, jestli jí povolí panáka, poté co mu oznámí, že by si během tréninkové jízdy ráda zajela do krematoria pro urnu s popelem svého manžela). Herci jsou velmi dobře obsazení. Hlavně Zuzana Bydžovská jako vyhořelá a uklízením posedlá neurotická učitelka, Marián Labuda jako laskavý a neskutečně pozitivně působící anděl a Zuzana Kronerová jako zahořklá a zatrpklá školní kuchařka, která se rozhodla bránit se před krutou realitou obrácením se na esoteriku (což andělé z nějakého důvodu neradi vidí).

Zkušená a řemeslně zručná režisérka udělala všechno, co mohla, aby dokázala alespoň některým izolovaným scénám dodat atmosféru, vtip, nebo dramatický náboj, k čemuž jí herci a hudební doprovod posloužili více než obstojně. Příběh samotný ale obsahuje jen minimum povedených vtipů či dramatických sekvencí a pomálu zajímavého a působí nedopečeně a nedotaženě. Andělské téma podobného ražení bylo mnohem lépe zpracováno v nedávných Křídlech Vánoc režisérky Karin Babinské a lépe zvládnutých tragikomedií, potažmo dramat, u nás vzniká několik do roka. S přihlédnutím k talentu a zkušenostem všech zúčastněných je to o to větší škoda.


Žádné komentáře:

Okomentovat