Padesát odstínů šedi (Fifty Shades of Grey) – Recenze – 30%

Padesát odstínů šedi asi není třeba sáhodlouze představovat. Knižní trilogie se stala fenoménem a jedním z nejdiskutovanějších bestsellerů posledních let a nemenší ohlas nyní budí i filmová adaptace jejího prvního dílu, která měla už dávno před premiérou zajištěno, že vzhledem ke svému rozpočtu 40 milionů dolarů si s přehledem vydělá nejen na sebe, ale i na následující dvě pokračování, kterým se jistojistě v budoucnu nevyhneme.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Zvonilka a tvor Netvor (Tinker Bell and the Legend of the Neverbeast)– Recenze – 60%

Animovaná série o Zvonilce a jejích vílích kamarádkách ze světa Petra Pana vzniká ve studiích Walta Disneyho coby vedlejší produkt, který neaspiruje na Oscarové nominace tak jako Ledové království nebo Velká šestka, nemá ambice tolik prorazit, je levnější, o něco jednodušeji animovaný a v USA ani nejde do kin. U nás se však vílí dobrodružství relativně chytla, a přestože první díly putovaly také rovnou na DVD, tak poslední tři filmy se do kino distribuce dostaly.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Žena v černém 2: Anděl smrti (The Woman in Black: Angel of Death) – Recenze – 50%

Možná si pamatujete na nijak zvlášť vydařený duchařský horor Žena v černém, který se do našich kin dostal před třemi roky coby adaptace knižní předlohy britské spisovatelky Susan Hill a zároveň remake staršího televizního filmu z roku 1989. Daniel Radcliffe v něm hrál mladého právníka, jenž přijel vyřizovat pozůstalost zesnulé hraběnky do její honosné polorozpadlé vily, nacházející se na ostrově uprostřed močálů pokrytých hustým závojem mlžného oparu, a musel si přitom poradit s duchem, který v nedaleké vesnici zabíjel děti.

Kingsman: Tajná služba (Kingsman: The Secret Service) – Recenze – 100%

Ne nadarmo je Matthew Vaughn, režisér filmů Po krk v extázi, Kick-Ass, Hvězdný prach a X-Men: První třída, jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Zatím totiž nenatočil jediný špatný film, ba ani průměrný. Všechny jsou přinejmenším silně nadprůměrné, v lepším případě hraničí s dokonalostí. Jsou chytré, sofistikované, nesmírně zábavné, brilantně napsané, vždy i skvěle obsazené a Vaughn to všechno umí natočit tak, že si prostě nemůžete pomoct a se slinou táhnoucí se z koutku úst hltáte každičkou vteřinu a každý střih a každou větu a každou drobounkou nuanci v hereckém výkonu úplně všech. Často mají jeho filmy i perfektní gradaci příběhu, překvapivé a smysluplně působící dějové zvraty, napínavé a přehledné akční scény a dokonce i emoce a psychologie postav fungují jedna báseň. A to samé platí ve vrchovaté míře i pro snímek Kingsman: Tajná služba, jenž vypráví o tajné britské organizaci, jejíž agenti jsou výkvětem moderní špionáže, ovládají ty nejlepší technologie a nastolují ve světě pořádek.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Jupiter vychází (Jupiter Ascending) – Recenze – 60%

Akční sci-fi sourozenců Wachowských funguje mezi premiérami tohoto týdne jako protipól k filmu Big Eyes. Zatímco Burtonovo drama o přehlížené malířce je takovým malým, jednoduchým a smysluplným filmečkem, jenž má šanci okouzlit i starší generaci diváků zvyklou na pomalejší a klidnější tempo vyprávění, tak Jupiter vychází je megalomanskou, zběsilou, složitou a zcela dementní podívanou založenou na efektech, kterou patřičně ocení převážně teenageři libující si v bezduchých a nablýskaných slátaninách odehrávajících se ve fantaskních intergalaktických světech.

Big Eyes – Recenze – 60%

Margaret Keane je dodnes žijící americká malířka, která se v padesátých a šedesátých letech proslavila po celém světě svými obrazy, na nichž jsou zachyceny děti s obrovskýma očima. Resp. proslavil se jimi její manžel Walter, jenž práci své ženy po dlouhé roky vydával za svou vlastní a připsal si tak všechny zásluhy, o které se s ním Margaret v roce 1970 přela soudně a spor vyhrála. Nyní se o tomto období jejího života rozhodl natočit celovečerní film režisér Tim Burton (který ji už delší dobu obdivuje, má svou vlastní sbírku jejích obrazů a nedá se upřít, že by se jí nenechal inspirovat, přinejmenším ve své animované/loutkové tvorbě).

Whiplash – Recenze – 100%

Je téměř neuvěřitelné, že nejlepší film letošní oscarové sezóny, co jsem zatím měl možnost vidět, režíroval pouze třicetiletý Američan Damien Chazelle, přičemž jde teprve o jeho druhý film v životě, navíc natočený podle vlastního scénáře. Na dramatu Whiplash (název odkazuje na název skladby) v každém případě odvedl naprosto perfektní práci v každém ohledu, takže smekám a píši si ho na seznam lidí, které budu bedlivě sledovat, protože od tohohle člověka se ještě dočkáme velkých věcí. Nebo alespoň v to doufám, protože našlápnuto má tedy pořádně a laťku si nastavil mimořádně vysoko.

 

Zdroj fotek: falcon.cz