20. 10. 2022

Black Adam – Recenze – 50%

Black Adam je superhrdina ze stáje DC, bývalý otrok ve fiktivní starověké zemi Kahndaq (zjevně inspirované zeměmi Blízkého východu), který získal nadlidské schopnosti od Bohů a rozhodl se s nimi pomstít tyranskému vladaři. V současnosti je osvobozen po 5000 letech věznění coby vzývaný ochránce svého lidu, jenž nikdy nepřestal být utiskován cizími agresory (zde reprezentovanými zlými vojáky) kvůli nerostnému bohatství. Protože si ale Black Adam při vyřizování účtů s nepřáteli nebere servítky a neváhá zabíjet lidi (což hrdinové nedělají), tak jej přilétá zpacifikovat tým jiných superhrdinů, který si říká Společenství spravedlnosti (neplést s Ligou spravedlnosti).

Black Adam – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

15. 10. 2022

Běžná selhání – Recenze – 80%

Český koprodukční snímek sestávající z příběhů tří žen, vyprávěných během jednoho dne na pozadí jakési blížící se katastrofy, měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, odkud si jeho maďarsko-rumunská režisérka Cristina Grosan odvezla cenu za režii pro filmaře mladší čtyřiceti let. Kromě pevně uchopené a precizní režie jsou však silnou stránkou filmu též přesné herecké výkony jeho protagonistek a vypilovaný scénář celovečerně debutující scenáristky a také spisovatelky, dramaturgyně a publicistky Kláry Vlasákové.

Běžná selhání – Recenze
© Petr Salaba

30. 9. 2022

Buko – Recenze – 60%

Po sedmi letech (konkrétně od zdařilé pohádky Sedmero krkavců) se vrací režisérka a scenáristka Alice Nellis se svým celovečerním filmem na plátna kin. Vypráví v něm o ženě, které táhne na sedmdesát a která v sobě nalezne nový příval životní energie a sebevědomí, poté co jí její nedávno zesnulý manžel odkáže jako překvapení nově pořízeného stárnoucího koně jménem Buko. Příjemné s užitečným režisérka spojila v tom, že do titulní koňské role obsadila coby chovatelka koní vlastního hřebce (načež do scénáře pochopitelně zakomponovala četné pochvalné ódy na jeho vzhledové kvality a fyzickou kondici).

Buko – Recenze
© Dorian Films

21. 9. 2022

BANGER. – Recenze – 80%

Režisér a scenárista Adam Sedlák, tvůrce internetového seriálu Semestr, byl po uvedení svého celovečerního debutu s názvem Domestik vyzdvihován jako nový výrazný talent českého filmu, jehož tvorba je svěží a progresivní a plně snese srovnání se současnou evropskou konkurencí. Tuto pověst nyní Adam Sedlák potvrzuje se snímkem BANGER. (což je slangový výraz pro hudební hit), jenž je oproti jeho čtyři roky starému, komornímu, záměrně podchlazenému a pozvolně vyprávěnému body-hororu naopak frenetickou a hbitou jízdou, odehrávající se v prostředí drog, rapu a hip-hopových koncertů.

BANGER. – Recenze
© Johana Janová, Jonatan Jan

8. 9. 2022

Jan Žižka – Recenze – 60%

Dlouho očekávaný historický velkofilm režiséra, scenáristy a producenta Petra Jákla (Kajínek, Ghoul) se v médiích honosí nálepkou nejdražšího českého filmu všech dob. K tomu mu dopomohla částka variující od 450 do 500 milionů korun, na níž se rozpočet filmu vyšplhal v důsledku dlouhé doby vzniku (s přípravami se začalo v roce 2013, leč první verze scénáře byla napsána už před více než patnácti lety), komplikovaného natáčení, obsazení známých zahraničních herců do hlavních rolí, náročné postprodukce a ve finále i odložení premiéry v důsledku pandemie.

Většina finančních zdrojů nicméně přitekla ze Spojených států, přičemž v kontextu americké filmové produkce je Jan Žižka s rozpočtem přepočítaným na částku okolo 20 milionů dolarů spíše skromným počinem, který si rozhodně nemohl dovolit žádné obří davové scény nebo dlouhé monstrózní bitvy. Inspirací sice byly tvůrcům epické historické velkofilmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor, srovnání však Jan Žižka nalezne spíš po boku mnohem komornějších snímků o temném středověku typu Černá smrt nebo Templář. I to je ovšem z produkčního hlediska pro něj, a zejména pak pro Petra Jákla, na poli českého filmu nebývalý úspěch. 

Jan Žižka – Recenze
Zdroj fotek: Bioscop

17. 8. 2022

Nene (Nope) – Recenze – 60%

První dva filmy režiséra, scenáristy, producenta a bývalého komika Jordana Peeleho byly výraznými společensky kritickými satirami. Znepokojivý oscarový thriller Uteč (2017) pracoval s motivy rasismu a rasových předsudků, zatímco metaforický hororový thriller My (2019) se zas zabýval odvrácenou tváří současné Ameriky, snažící se zamést pod koberec staletí své krvavé historie. Jeho třetí snímek s názvem Nene (anglické „Nope“ je hovorovým vyjádřením nesouhlasu, avšak ve vztahu k filmu samotnému jde potenciálně i o zkratku „Not of Planet Earth“) je pro změnu žánrovou kombinací westernu a sci-fi s hororovými prvky (nicméně hororem bych jej rozhodně nenazýval). Film Nene sice též oplývá několika odkazy na úlohu černochů v americké společnosti (v tomto případě zejména v historii americké kinematografie), avšak jeho těžiště leží tentokrát někde jinde.

Nene (Nope) – Recenze
Zdroj fotek: CinemArt

3. 8. 2022

Střídavka – Recenze – 50%

Česká komedie Střídavka režiséra Petra Nikolaeva (Báječná léta pod psa, Lidice, Příběh kmotra) a scenáristky Lucie Konečné (seriály Přístav a Ordinace v růžové zahradě) vypráví o několika rodinách, v nichž si rodiče po sérii rozvodů a výměnách partnerů pravidelně prohazují své děti ve střídavé péči. Nescházejí se však jen kvůli dětem – i vzhledem ke společné minulosti a navzdory občasnému vzájemnému popichování se snaží udržovat přátelské vztahy, pořádají společné oslavy a navzájem si s lecčím vypomáhají.

Střídavka – Recenze
Zdroj fotek: Bontonfilm