21. 2. 2016

Brooklyn – Recenze – 60%

Romantické drama Brooklyn se pyšní třemi oscarovými nominacemi – za nejlepší film, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli a za nejlepší adaptovaný scénář (z knižní předlohy spisovatele Colma Toibina). Snímek režíroval irský režisér John Crowley, jenž se veřejnosti představil svým třináct let starým debutem Intermission, který šel i u nás v kinech. Není tedy divu, že se Brooklyn opět točí kolem Irů, tentokrát v souvislosti s tím, jak mnozí z nich přijeli hledat svou šťastnou budoucnost do Ameriky.
 
Brooklyn – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz
 
Hlavní hrdinkou je mladá dívka Eilis (Saoirse Ronan), žijící v padesátých letech minulého století se svou matkou a starší sestrou kdesi v irském zapadákově, kde ji toho moc nečeká. Rozhodne se tedy využít příležitosti a přijmout pracovní nabídku v New Yorku. Tam, poněkud zmatená z tak odlišného prostředí, se začleňuje do komunity irských imigrantů a postupně si začíná na velkoměsto zvykat, ale stýská se jí po domově a po rodině. Pak se ale zamiluje do švarného Itala, který je do ní blázen, a stýskání částečně pomine. Následně však zasáhne osud a dojde k několika komplikacím…

To, co jsem popsal, dosahuje zhruba do poloviny filmu, leč oficiální materiály toho o zápletce prozrazují mnohem víc. Podle mě jde o spoilery, tudíž se k dalšímu vývoji událostí ve filmu vyjádřím až na konci recenze. Zcela bez prozrazování to moc nejde, protože hlavní problémy, které jsem se snímkem měl, se týkají právě jeho druhé poloviny.

Brooklyn je příjemný film. Nevzrušivý, s pohodovou atmosférou, s hezky hrajícími herci (Saoirse Ronan je moc dobrá, dále potěšili např. Jim Broadbent, Emory Cohen, či Julie Walters), s poklidným tempem a s minimem dramatičnosti. Zdařile vykresluje prostředí irských (případně italských) imigrantů v New Yorku, moc hezky vizuálně vypadá, dobová stylizace je také povedená, romanticky-nostalgická hudba Michaela Brooka k tomu pěkně ladí a první hodině stopáže prakticky nelze nic vytknout. Film je dostatečně romantický, náladotvorný, optimistický, a přestože se toho v něm z hlediska příběhu příliš neděje, tak se na něj alespoň hezky dívá.

Přesto je ale z filmů, jež se letos dočkaly nominace na Oscara v kategorii Nejlepší film, asi nejslabší, což je způsobeno tím, že v druhé polovině se děj přesune zpátky do Irska a hlavní hrdinka se najednou začne chovat jako nemyslící nána, s čímž se najednou sveze celý film a přestane v něm fungovat i ta příjemná atmosféra. Je možné, že v románové předloze to je ztvárněno nějak lépe, ale to je zcela irelevantní, je-li řeč o filmu. Vlastně se docela divím i té nominaci a spíš mi připadá, že nebyla udělena až tak kvůli kvalitám filmu, jako spíš díky tématu, jímž je v současné době znovu značně aktuální poselství, že Amerika nabízí případným imigrantům otevřenou náruč.

Brooklyn – Recenze

Tudíž následují SPOILERY (až do konce textu):

V polovině filmu se Eilis dozví, že zemřela její sestra, a rozhodne se vrátit na nějaký čas do Irska. Její italský přítel ji přiměje, aby se předtím tajně vzali, s čímž ona souhlasí, a o svatbě opravdu nikomu neřeknou. V Irsku se pak Eilis po pár dnech seznámí s dobře situovaným studovaným mládencem (Domhnall Gleeson), který jí začne zdvořile nadbíhat, a ona začne jeho návrhům pomalu podléhat, přičemž na svého milujícího manžela se prakticky vykašle (např. mu přestane odpovídat na dopisy). A nebýt jisté zapšklé prodavačky, která je tak strašlivě otravná, že hrdince zprotiví celé Irsko, tak by tam s tím netečným studentíkem snad i zůstala.

Bohužel se v této části film rozpadá, protože kromě toho, že se hlavní hrdinka začne chovat značně idiotsky (kdyby nápadníkovi hned na začátku vysvětlila, že je vdaná, bylo by hotovo), tak je značně nepochopitelné, jak by mohla dát přednost tak nezajímavému a nudnému zbohatlíkovi (vlastně ty peníze by byl důvod) před romantickým, sympatickým a pracovitým mužem, jenž na ni mezitím pln lásky čeká doma. To ostatně může být problém i z hlediska obsazení, případně toho, jak jsou obě postavy napsány. Kdyby Eilis v Irsku potkala nějakého šarmantního, charismatického, vášnivého a všestranně schopného elegána, tak neřeknu. Ale Domhnall Gleeson v saku? Vážně?
 
Až na tu trpknou pachuť druhé poloviny je tedy Brooklyn rozhodně nadprůměrný pocitový feel-good film, který je místy až příliš zdlouhavý na to, jak málo se v něm stane. Na druhou stranu zas obsahuje pár skutečně dobrých scén a Saoirse Ronan v něm skvěle hraje, ale že bych měl kvůli tomu chuť vás na něj všechny poslat, se říct nedá. Spíš ho lze doporučit divačkám, zvlášť pokud se domluví a půjdou do kina v nějakém větším hloučku – jako materiál na dámskou jízdu je totiž Brooklyn rozhodně nejvhodnější.



 

Žádné komentáře:

Okomentovat