Alenka v říši divů: Za zrcadlem je pokračováním Alenky v říši divů z roku 2010. Tim Burton se jí ujal už
pouze z pozice producenta a režii po něm přebral James Bobin, režisér
dvojice nedávných (zdařilých) loutkových filmů s Mupety a několika dílů
zábavné show Aliho G se Sachou Baronem Cohenem. Scénáristka Linda Woolverton
(Disneyho Kráska a zvíře, Zloba – Královna černé magie a Burtonova
Alenka) naopak zůstala. Takže docela
solidní tým. Přesto je s podivem, jak moc nefunkční snímek Alenka v říši divů: Za zrcadlem je,
a jak moc působí jako slaboučký odvar svého šest let starého předchůdce.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Tentokrát se Alenka (Mia Wasikowska) dostane do kouzelné říše skrz zrcadlo,
opět se shledá se všemi jejími obyvateli a musí vyřešit problém spočívající v tom,
že bláznivý Kloboučník (Johnny Depp) „přišel o svou svoucnost“, protože zjistil,
že jeho rodina, před lety spálená na popel drakem Tlachapoudem, by mohla být
stále naživu, ale nikdo mu to nevěří. Alenka tudíž musí cestovat časem, aby
zjistila, co se s kloboučníkovou rodinou stalo, pročež musí sebrat pánovi
času, který se jmenuje Čas (Sacha Baron Cohen) zařízení jménem Chronosféra,
které řídí čas po celém světě, a lze se s ním v čase i vracet.
Alenka je na začátku představena coby odvážná a neohrožená super-schopná
kapitánka obchodní lodi a de facto vyspělá akční hrdinka, nicméně film má celkově
namísto dospělosti namířeno k infantilnosti a Alenku vláčí nesmyslným příběhem
založeným na tom, že dotyčná kvůli záchraně Kloboučníka ohrožuje celou říši divů
a životy úplně všech včetně svého, navíc za přispění mnoha úliteb dětským
divákům v podobě pitvořících se vedlejších postaviček.
Johnny Depp opět hraje podivína (pochopitelně), ale už to není zajímavé,
zábavné, ani kvalitní herectví, nehledě na to, že jeho kvality jsou pod třemi
kilogramy make-upu téměř nepostřehnutelné. Hystericky ukřičená Srdcová královna
v podání Heleny Bonham Carter je už pouze otravná a ještě otravnější je,
jak je snímána s kamerou nalepenou na obličeji, aby to vypadalo, jako že
má větší hlavu. Anne Hathaway coby éterická královna Mirana je naopak hrozně
nevýrazná. Digitální hrdinové, jako jsou houseňák Absolem, kocour Šklíba či z knižní
předlohy Lewise Carrolla známé vejce Valihrach, mají v podstatě jen
kraťoučká camea.
Novinkou je víceméně komická postava Času (nebo snad Časa?), který má být
vtipný tím, že je dementní idiot (Cohen je naštěstí celkem vtipný, i když hraje
dementního idiota). Na pěst je však jeho digitální armáda robotických, rádoby
roztomilých pomocníčků, kteří většinou jen žvatlají a vydávají neartikulované
zvuky a groteskově zakopávají a mlátí sebou. Stejný osud bohužel potkal i
postavy bílé Myšky, potrhlého Zajíce a kulatých dvojčat, kteří jen valí oči,
vyděšeně vyjekávají a dialogy mají obvykle jednoslovné/jednovětné. Je to téměř
k nepřežití v anglickém originále a je těžké si představit, jaké
peklo to musí být v českém dabingu.
Lewisova knižní Alenka, Disneyho
animovaná adaptace a dokonce i Burtonova verze navíc oplývaly specifickou atmosférou
fantazijní a poeticky snové absurdity, v níž nebylo potřeba vysvětlovat,
proč má Srdcová královna velkou hlavu, nebo proč Kloboučník se Zajícem a s Myškou
pořádají nekonečný čajový dýchánek. Tento film se ale právě na tyto otázky snaží najít odpovědi (poněkud neobratně), čímž jde přímo proti duchu
předlohy. Děj filmu vyloženě spočívá v tom, že Alenka postupně odhaluje,
jakými traumaty některé postavy trpí, co je příčinou těchto traumat a jak by se
to dalo vyřešit, aby jimi netrpěly.
Faktického děje je v Alence v říši
divů: Za zrcadlem přitom tak na hodinu maximálně, tvůrcům se přesto
podařilo protáhnout ji téměř na dvojnásobek, a to zejména přílišnou ukecaností
a tím, že postavy poměrně často (a úplně zbytečně) komentují to, co se na
plátně děje, hlavně aby to pochopili i ti nejmenší.
V závěru, kdy říši divů hrozí zánik, nějaký robotický poskok zcela
nemotivovaně řekne: „Teď už nás může zachránit jedině Chronosféra!“, což kompletně
zničí jakékoli napětí, protože se stane dokonale patrným, co se bude dít až do
konce filmu a jak to celé dopadne. Kromě toho celá ta zápletka s cestováním
v čase nedává vůbec smysl a finále působí jako halabala vycucané z prstu.
 |
| Poslední filmová role Alana Rickmana. |
Částečně to zachraňují hudba, výprava, kostýmy a digitální triky, ale i tak
jde vyjma ohromného sídla Času v podstatě o variace toho, co jsme viděli
už v Alence v říši divů před
šesti lety. Celkově říše divů nevypadá vůbec realisticky jako třeba Kniha džunglí nebo Avatar, ale spíš jako Mocný
vládce Oz, kdy prostředí ve filmu dává tušit přítomnost zeleného plátna
a iluze opravdovosti se hroutí.
Alenka v říši divů: Za zrcadlem tudíž zklamává na mnoha úrovních a nepotěší
zejména fanoušky předlohy a předchozích filmových adaptací, naopak lépe zkousnutelná
by mohla být pro ty, kteří hledají nějakou rodinnou podívanou pro sebe a pro
děti a je jim jedno, co to bude. Například na pořádání školních projekcí je
takhle ke konci školního roku takřka ideální.
Žádné komentáře:
Okomentovat