Alice (Dakota Johnson z Padesáti odstínů šedi) si po čtyřech letech vztahu přestane být jistá sama se sebou a
navrhne přítelovi krátkou pauzu (během níž se např. vyspí s náhodným barmanem),
jenže přítel si během tohoto oddechového období stihne najít nějakou jinou známost
a Alice zůstane single napospas New Yorku.
 |
| Zdroj fotek: freeman-ent.cz |
Trailer vypadal jako typická podprůměrná hollywoodská komedie, ve které
hraje hlasitá hudba, hrdinky hodně výskají a jeden trapný humor střídá druhý,
takže v podstatě odpudivě. Celkově je však snímek Jak přežít single relativně příjemnou nenáročnou záležitostí, která
je akorát hodně roztěkaná a nemá jasno v tom, kterým směrem by se chtěla
vydat. Místy by chtěla být chytrou romantickou komedií s propracovanými postavami,
jindy se zas tváří jako přesný opak – normální přihlouplá komedie s karikovanými
figurkami a nepřesvědčivými zvraty.
Její režisér Christian Ditter předtím natočil zdařilé S láskou, Rosie (a ještě předtím točil v Německu dětské
hrané filmy s mimořádně legračními názvy, jako třeba Krokodýlové z předměstí nebo Viking Vicky a poklad bohů). Také jde o adaptaci stejnojmenné knihy
(opravdu velmi, velmi, velmi volnou) a na scénáři filmu mimo jiné pracovala
scenáristka snímků Navždy spolu a Až tak moc tě nežere – a právě onen
druhý zmíněný Jak přežít single
připomíná ze všeho nejvíc.
Hlavní hrdinka se přitom snaží zůstat single co nejkratší možný čas a
porůznu si hledá nové partie, dokud nezjistí, že by měla zkusit být aspoň
chvíli opravdu sama a ujasnit si, co vlastně chce, než aby se za každou cenu narychlo
hnala do nového vztahu. Opakem je její starší sestra (Leslie Mann), která si
coby úspěšná doktorka už zvykla na to být bez partnera, ale chtěla by dítě, a
pak jí krátce po úspěšném umělém oplodnění život přihraje do cesty extrémně
sympatického chlapíka, na což v podstatě není připravená.
Obě tyto navzájem propletené linie jsou skutečně velmi slibné, obě herečky
jsou dobře obsazené a role jim sedly, i ti muži, které potkávají, jsou
zajímaví, a i jejich dialogy jsou vlastně docela ze života a působí pravdivě a
přirozeně. Napsané, zahrané i natočené je to poměrně zručně, díky čemuž řada
momentů ve filmu až překvapivě slušně funguje.
Bohužel jsou do toho dost neobratně nacpané ještě další dvě ženské postavy,
jež jsou už podstatně slabší. Podzápletka s Alison Brie v roli zoufalé
hysterky se závislostí na internetových seznamkách jde mimo už jen proto, že nijak
dějově nesouvisí s ničím ostatním, dotyčná postava se s ostatními hrdinkami
vůbec nesetká a zná se jen s oním barmanem z prvního odstavce, do
jehož podniku chodí kvůli wi-fi zdarma. V příběhu sice slouží k tomu,
aby si i ten barman uvědomil, co dělal do té doby špatně, leč ona samotná
zaprvé není vůbec sympatická a zadruhé ani není jasná její motivace – sice úplně
hladově lační po tom s někým chodit, ale pohledným barmanem za vděk
nevezme. Problém může být v nedostatku prostoru, který její postava má, a
jehož větší množství by divákovi pravděpodobně pomohlo se k ní víc
přiblížit.
Naopak až příliš velké pole působnosti pro sebe získala Alicina kamarádka v podání
Rebel Wilson, jejímž úkolem je především neustále trousit vulgární sexuální narážky,
chovat se promiskuitně, natřásat se v klubech, vytahovat si lahve
šampaňského z dekoltu a ráno se probouzet v cizích bytech bez
vzpomínky na to, jestli vůbec minulou noc došlo k sexu, což působí v jinak
celkem klidné a pocitově budované atmosféře filmu dost agresivně.
Nerozhodnost filmu, jestli chce být spíš romantická komedie nebo jen
normální komedie, a nakolik chce být vztahově pravdivý či komediálně nerealisticky
stylizovaný, je hodně poznat, neb se v něm tyto přístupy dost tlučou. V jednu
chvíli podléhá typickým žánrovým klišé, jindy zas klišé záměrně narušuje a spiklenecky
pomrkává na diváky (což je v případě jistých konkrétních vtipů ohromně osvěžující).
Chtěl by mít přirozeně plynoucí a psychologicky motivovaným chováním hrdinek posouvaný
děj, který je ale zároveň zaplněn nevěrohodnými scénáristickými berličkami v podobě
z prstu vycucaných vztahových nedorozumění a krizí, kdy někdo před někým nepochopitelně
zatají své těhotenství, nebo se někdo s někým vyspí ne proto, že by chtěl,
ale protože to vyplývá z nějakého nesmyslného matematického algoritmu
o množství vypitého piva na osobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat