V tomto textu naleznete mé dojmy z prvních deseti filmů, které jsem letos viděl na filmovém festivalu žánrových filmů ve španělském městě Sitges. Následovat budou další.
Sněžné bratrstvo (La sociedad de la
nieve) – Španělsko-uruguayský film režiséra J.A. Bayony (Sirotčinec,
Jurský svět: Zánik říše) zpracovává známou
historii pádu letadla s uruguayským ragbyovým týmem v zasněžených Andách z roku
1973, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke
kanibalismu. Tentýž příběh převedl na filmové plátno už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a
filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné
havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací
spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno,
protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy
jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu
zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde
opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama,
nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se
tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra
patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského
masa. Španělsko vyslalo Sněžné bratrstvo do boje o Oscary, v lednu bude
uveden na Netflixu. (70 %)






