Táta je doma (Daddy´s Home) – Recenze – 10%

Obvykle se u hollywoodských komedií stává, že když je nějaký vtip nepodařený nebo vyloženě trapný, tak netrvá moc dlouho a vzápětí je vystřídán nějakým kvalitnějším. Komedie Táta je doma se však i v těch nejmizernějších a nejubožejších fórech vytrvale a s velkou chutí rochní a žádné dobré vtipy na protiváhu nenabízí. Její hrdinové jsou nesympatičtí idioti (už dlouho jsem neměl takovou chuť někoho mlátit železnou trubkou) a její námět by možná vydal na docela solidní kousavou satiru, nicméně záměr udělat z něj hřejivou rodinnou zábavičku bych nejraději tvůrcům strčil tam, kam slunce nesvítí.

Humr (The Lobster) – Recenze – 70%

V Humrovi se sice mluví anglicky a hrají v něm převážně britští herci, nicméně natočil ho řecký režisér Yorgos Lanthimos. Ti z vás, kdo měli šanci někde vidět jeho film Špičák (resp. Tesák), s nímž získal v Cannes výherní cenu v soutěžní sekci, jenž je pravidelně věnována atypickým odvětvím kinematografie, už mohou tušit, že ani Humr nebude úplně snadné a všední pokoukání.

Stejně jako Špičák má i Humr velice specifickou, znervózňující, srandovně absurdní a zároveň mírně mrazivou atmosféru s prvky hodně decentního, chytrého černého humoru a také je jeho děj strašlivě bizarní. Podle oficiálního výčtu žánrů by mělo jít o romantický sci-fi thriller, zároveň je ale potřeba upozornit, že jde o film umělecký a tudíž okořeněný o řadu artových prvků, jako jsou extrémně zpomalené záběry, výrazný symbolismus a loudavé tempo. A místy není vhodný pro útlocitné povahy.

Zdroj fotek: falcon.cz

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (Batman v Superman: Dawn of Justice) – Recenze – 50%

Oproti Marvelu a jejich rozjetému komplexnímu superhrdinskému světu jsou Warner Bros. se svými adaptacemi komiksů od DC poněkud pozadu a teď se to jedním filmem rozhodli krapet popohnat. Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti je pokračováním Muže z oceli a zároveň velkým našlápnutím k mohutnějšímu universu – je v něm představena nová verze Batmana (dost odlišná od jakékoli z předchozích), na scénu přichází nově Wonder Woman a zjeví se i několik dalších superhrdinů, byť jen na pár vteřin. Ti všichni se v následujících letech společně objeví ve dvoudílné Justice League (Liga spravedlnosti, k níž odkazuje podtitul Úsvit spravedlnosti) a někteří se dočkají v dohledné době i vlastního filmu.

Zdroj fotek: freeman-ent.cz

Čarodějnice (The Witch) – Recenze – 60%

Čarodějnice je velmi nepodobná většině současných hororů, které se poslední roky objevují v našich kinech. Jde totiž o horor ze staré školy, psychologický, sázející na atmosféru a nikoli na lekačky doprovázené hlasitými zvuky. Je cílená na náročnější diváky než všechny ty nedávné filmy s démony, duchy a prokletými domy, je umělečtější a poměrně málo okázalá. Díky tomu je značně sympatická, nicméně sympatie k doporučení nestačí. Ukazuje se totiž, že všechny ty výše zmíněné přednosti jsou pro Čarodějnici zároveň její metlou.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

 

Smrtelné historky – Recenze – 40%

Smrtelné historky kupodivu nejsou pokračováním argentinských Divokých historek, leč českým trikovým povídkovým filmem (chtělo by se říct animovaným či loutkovým, ale ve skutečnosti snímek kombinuje různé styly animace s hraným filmem). Pozůstávají ze tří delších povídek a ze tří kraťoučkých (každá tak na minutu), jejichž autorem je animátor FAMU Jan Bubeníček, který je všechny režíroval, napsal a spoluvytvářel.

Ty povídky jsou velmi různorodé svým zpracováním i kvalitativně a vyjma motivu smrti spolu vlastně nemají obsahově, žánrově ani tematicky nic společného. Spíš by se tedy hodilo nehledět na film jako na celek a místo toho ohodnotit každou povídku zvlášť, což se ale nedělá, tak alespoň je lze zvlášť rozebrat.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

 

Eva Nová – Recenze – 70%

Eva Nová (Emília Vášáryová) je bývalá herečka, co utopila svou kariéru i osobní život v alkoholu a nyní se již potřetí vrací z protialkoholní léčebny, přesvědčená, že to je naposledy. Zodpovědně abstinuje, snaží se najít si nějakou práci a především se odhodlaně pokouší napravit zoufale zpřetrhané vztahy se svou rodinou – se čtyřicetiletým synem Dodem a nemocnou sestrou Mankou, která se stala Dodovi náhradní matkou od doby, kdy mu byl jeden rok.

 

Zdroj fotek: acfk.cz

 

Mustang – Recenze – 70%

Francouzský film Mustang sice reprezentoval Francii na letošních Oscarech v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, leč oním jazykem je turečtina, neb celý jeho děj se odehrává v Turecku, odkud také původně pochází jeho režisérka Deniz Gamze Ergüven, pro niž Mustang představuje značně výrazný debut.

Hrdinkami filmu je pětice nedávno dospělých či dospívajících sester, jejichž rodiče zemřeli před lety a ony od té doby žijí pod jednou střechou s babičkou a s kupou tetiček a strýců v rodinném venkovském sídle. Svobodomyslná děvčata se samozřejmě chtějí bavit, hrát si venku, dovádět na pláži a randit s chlapci, leč tvrdě naráží na nátlak ze strany konzervativních příbuzných, kteří jejich domov přetaví víceméně ve vězení, v němž panuje disciplína a slušné mravy, a kde jsou dívky nuceny učit se být poslušnými manželkami pro své budoucí muže, s nimiž jim tetičky samy začnou domlouvat svatby, aniž by se ptaly na jejich názor.

 

Zdroj fotek: artcam.cz