21. 10. 2014

John Wick – Recenze – 80%

Americký akční thriller John Wick se vyloupl víceméně odnikud (natočil ho jako svůj režijní debut Chad Stahelski, bývalý kaskadér a dlouholetý kamarád Keanu Reevese, který zde hraje titulní roli) a jde o film poměrně efektní a úderný, ale přitom nebývale inteligentní a vizuálně opojný (čímž se liší např. od akčních nářezů z 80. let s Van Dammem a se Seagalem) a připomíná spíš něco asijského (John Woo a podobně) nebo francouzského (Luc Besson a podobně). Nedávno tu byl na úplně totožné téma snímek Equalizer, který se také pokusil vyprávět příběh o mstícím se bývalém zabijákovi trošku jinak než doposud, nicméně Johnu Wickovi se to samé daří o mnoho lépe.

John Wick – Recenze

S příběhem se nikdo moc nemazal. Je to stokrát ohraná písnička, avšak tvůrci se za ni nestydí a naopak z ní udělali natolik vymazlený remix, že si to samé klidně dáte s chutí ještě několikrát. John Wick (Reeves) je bývalý elitní zabiják, natolik elitní, že i v tom nejnebezpečnějším mafiánském podsvětí o něm kolují legendy (údajně zabil tři lidi najednou pouhou tužkou a drsní Rusové mu přezdívají Baba Jaga). Svého povolání zanechal kvůli ženě, kterou si později vzal za manželku. Ta ale podlehla smrtelné chorobě a na začátku filmu má pohřeb. Johnovi pak přijde zásilka – malé štěně, které mu pořídila, aby nebyl tak sám. O dva večery později se k Johnovi v noci vloupe parta ruských kriminálníků, zbijí ho, ukradnou mu auto a psa zabijí. Shodou okolností je jeden z oněch mladíků synem jednoho z nejmocnějších mafiánů (hraje ho Michael Nyqvist), a ten Johna dobře zná. A je mu jasné, že se tato událost neobejde bez brutální a krvavé odezvy.

Takže abych to zkrátil. Je to o tom, jak Keanu Reeves chodí po městě a střílí po lidech. Nicméně to střílení je mimořádně efektní (často prováděné podstatně zblízka), výborně nastříhané, akční scény jsou zcela přehledné, mají skvělou choreografii, do toho hraje kvalitně zvolená doprovodná hudba (jedna pasáž se odehrává na diskotéce) a i po vizuální stránce je film taktéž povedený. Většina ho vypadá zhruba takto:


Nejpodstatnější ale je, že je to nápadité. Ano, příběh je ohraný a předvídatelný, ale je ozdobený velkou spoustou pentlí, které ho dělají neobyčejným. Některé z nich by si dokonce zasloužily vlastní seriál – třeba luxusní hotel, kam se chodí ubytovávat nájemní vrazi, a který funguje jako taková neutrální zóna s jasně definovanými pravidly, nebo nájemné komando čističů, kteří přijdou po zabijácích uklidit ten brajgl, co po sobě zanechají. Ve filmu navíc není nouze o velkou porci humoru a řada scén je nefalšovaně vtipná, ať už díky výmluvným kreacím herců, či neotřelým hláškám. Ukázkový příklad – když ti rozjívení hajzlíci přijedou s ukradeným autem do garáže na přelakování a změnu SPZ, majitel podniku jim dá pěstí a vyhodí je, protože samozřejmě pozná, komu to auto patří. Následující telefonní hovor mezi ním a otcem toho zbitého kluka, vlivným a mocným vládcem mafiánského podsvětí, vypadá zhruba takto:

„Tys dal mýmu synovi ránu do obličeje. Koukej to vysvětlit.“
„No, on přijel do mý garáže s ukradeným autem Johna Wicka, kterýmu předtím zabil psa.“
„Aha.“ (Zavěsí.)

John Wick – Recenze

Keanu Reeves je po několika ne úplně přesvědčivých rolích (Příležitost dělá zloděje, 47 róninů) opět velmi uhrančivý a charismatický. Úspěšně kolem sebe buduje auru drsňáka, se kterým není radno si zahrávat, k čemuž mu zcela stačí umět se nebezpečně tvářit a čas od času někomu nelítostně prostřelit úsměv, zkrátka nic přehnaně okázalého. Působivý je i Willem Dafoe ve vedlejší roli zabijáka, o kterém bych chtěl vidět samostatný film. Jediný ne moc výrazný je Niqvistův vůdce ruské mafie – nic moc nedělá a místo toho, aby se nějak projevoval coby záporný charakter, se raději tak nějak pomalu smiřuje se svým osudem, ovlivněným tím, že mu je v patách naštvaný John Wick. Jejich závěrečná konfrontace z toho důvodu nevrcholí ničím výjimečným a spíš tuctově vyšumí do ztracena.

John Wick není žádný rutinní akčňák. Je na něm znát, že si na něm jeho tvůrci dali záležet, vyřádili se na něm a výsledek jim nebyl putna. Dokázali ho udělat chytrým, profesionálně natočeným, řemeslně bravurním a ještě k tomu nebývale zábavným. Těch sto minut uteče jako voda a vy budete chtít nášup. Rozhodně si přeju další pokračování tohohle víc, než pokračování Equalizeru. (Ovšem crossover by také nebyl od věci.)


Žádné komentáře:

Okomentovat