12. 10. 2014

Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Recenze – 50%

Ačkoli se může na první pohled zdát, že režijní debut Garyho Shorea je podobným pokusem o realistickou dekonstrukci obecně známého mýtu jako v případě Fuquova Krále Artuše, není tomu tak. Drákula: Neznámá legenda je historická fantasy popisující zrod příběhu o hraběti Drákulovi skrze trochu jiný pohled na věc, leč i tak se v ní vyskytují nadpřirozené schopnosti hlavního hrdiny, měnícího se v upíra, jako jsou nadlidská síla nebo možnost přeměnit se v hejno netopýrů.

Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Recenze
Zdroj fotek: Cinemart.cz

Příběh se odehrává v Transylvánii, jejíž vládce Vlad III. byl kdysi skvostným bojovníkem a nyní si ve společnosti své rodiny a poddaných užívá klidu a míru – dokud zemi nezačnou obléhat početná turecká vojska. Když sultán začne po Vladovi požadovat tisíc chlapců včetně jeho jediného syna, aby je mohl naverbovat do své armády, rozhodne se Vlad neuposlechnout a raději nechá započnout válku. Jediná šance, jak ji vyhrát a ochránit svůj lid, je vydat se do temné jeskyně, kde žije obávaný vampýr – a ten z Vlada udělá ve stínech žijící a po lidské krvi prahnoucí monstrum.

V první polovině filmu je nutno ocenit jeho relativně hutnou atmosféru. Děj se odehrává někdy ve středověku, příběh je příjemně temný, jak se na upírské fantasy sluší, a herci se typově celkem hodí do svých rolí. Luke Evans hraje zachmuřeného a rozervaného vládce, který neváhá obětovat život pro blaho svého lidu a rodiny, působí přirozeně a nenuceně, avšak žádný extra výkon nepodává (spíš se tváří pořád stejně). O něco zajímavější je Charles Dance jako prokletý vampýr žijící v útrobách jeskyně, kde se prochází po kostech svých obětí – je patřičně démonický a hravý, takovým sympatickým způsobem. Ostatní herci jsou především samoúčelné loutky a ve většině případů nestojí za řeč. Čas od času se Shoreovi dokonce podaří vizuálně zajímavý záběr, třeba když jsou bílé holubice zkrápěny krví, nebo když je válečná vřava snímána skrze zrcadlový odraz v nablýskaném meči, trčícím z hrudníku padlého těla. Bojové scény jsou jinak vcelku dynamické, místy kvůli nedostatku světla (většinou se odehrávají v noci) a rychlému střihu nepřehledné. Hudba Ramina Djawadiho (Pacific Rim) je velmi dobrá.

Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Recenze

Filmu se ale nedaří zamaskovat to, že jde o pouhé béčkové fantasy s hororovými prvky, navíc o poměrně dementní béčko. Na scénáři spolupracovali dva debutanti a ze začátku se jim nedá upřít schopnost navnadit – motivace hlavních postav jsou víceméně jasné, zápletka je sice obecně dost předvídatelná, nicméně atraktivní, a příběhová gradace funguje slušně – ale v polovině dojde ke zlomu. Jak se zatemňuje mysl hlavního hrdiny, ztrácí snímek konzistenci a najednou nelze pochopit jednání postav (a Vlada/Drákuly obzvlášť), všechno přestane dávat smysl a dojde i na takové špeky, jako je tisícihlavá armáda bojující se zavázanýma očima (protože když svého nepřítele nevidíte, nemůžete se ho bát). A z toho se film až do úplného konce už nevylíže.

Nejvíc je ale škoda toho nevyužitého potenciálu. Akčními scénami a digitálními triky se tvůrci snaží zamáznout nedostatečné provázání s historickými reáliemi, přestože se o to ze začátku trochu pokoušejí, když divákovi zprostředkovávají dějepisně-zeměpisné pozadí příběhu o transylvánském vladařovi. Podobné pokusy o naroubování nové verze příběhu o Drákulovi na realitu ale okamžitě poté smetávají ze stolu a místo toho servírují nepříliš originální a nijak zvlášť dobře vyprávěný tuctový příběh, který se na druhořadý upírský horor bere až příliš vážně a selhává v poskytnutí dostatečné porce zábavy, kterou by se zkušenějšímu tvůrčímu týmu, vědomého faktu, že natáčejí popcornové béčko, jistě podařilo vydolovat v mnohem větší míře.


Žádné komentáře:

Okomentovat