8. 10. 2014

Annabelle – Recenze – 60%

Otázka zní, proč si lidé tak rádi a tak často kupují ošklivé a strašidelné panenky, které už na první pohled vypadají, jako že by vám hrozně rády vykuchaly střeva, daly vám je sežrat a pak vás prohnaly prasomlejnkem v masokombinátu. V hororu Annabelle se novopečení rodiče rozhodnou využít dotyčnou pannu jako součást dekorace dětského pokoje a postarají se tak nejen své ratolesti, ale i sobě samotným o dostatek traumat.

Annabelle – Recenze

Panenka Annabelle se vyskytla už v rok starém hororu V zajetí démonů, kde sloužila jako rekvizita pro vedlejší dějovou linii, takže tento nový film je vlastně spin-off. Časově se odehrává o rok dříve (tedy v dobově stylizovaných 70. letech) a dává nahlédnout tomu, jak došlo k posednutí panenky silami zla a jaké trable to způsobilo. Snímek ovšem nenatočil guru soudobého hororu James Wan, nýbrž John R. Leonetti, relativně slavný a kvalitní kameraman (mimo jiné natáčel také V zajetí démonů) a o dost méně kvalitní režisér (mimořádně nepovedená pokračování Mortal Kombatu a Osudového doteku). Pro mnohé může být tento fakt na celém filmu zdaleka tím nejděsivějším, nicméně není důvod se kvůli tomu předčasně bát – Annabelle je přinejmenším standardním a řemeslně slušně odvedeným hororem, který rozhodně neurazí, ba dokonce příjemně postraší. Ovšem ve srovnání s Insidious, Sinister či přímo se V zajetí démonů představuje rozhodně slabší kousek.

Na vině je především hrozná předvídatelnost a neoriginálnost děje. Mladý a nadějný pár se nastěhuje do děsivě vyhlížejícího činžáku a panenku Annabelle posadí na vážené místo v dětském pokoji, kde nechybí vrzající houpací křeslo a cingrlátka s hracím strojkem. Spřátelí se s místním hodným farářem a s moudrou černoškou pracující v knihkupectví, kde shodou okolností nechybí celý regál s knihami o démonech a okultismu. Když kamera hrozivě najede na šicí stroj, nebo na popcorn zapomenutý na (vypnuté) plotně, musí být každému jasné, jakou roli budou tyto předměty v příběhu hrát. Nicméně i tak si režisér dokáže zlomyslně pohrávat s diváckým očekáváním a se žánrovými klišé, takže čas od času se dopustí klamavého náznaku, ze kterého nakonec nic nevyplyne (ale nervy vám to podráždí), nebo zaonačí některé scény trochu jinak, než by divák předvídal. Místy mu to vyjde tak dobře, že je z toho nejlepší scéna filmu (třeba když se hlavní hrdinka zoufale snaží opustit temný sklep výtahem, který má černý smysl pro humor).

Annabelle – Recenze

Samotné strašení dokonce je celkem děsivé a o lekačky není nouze (oproti V zajetí démonů, kde strašil duch oběšené čarodějnice, zavražděných dětí a čertví koho ještě, zde na hrdiny vyskakují po vzoru Insidious černí ďáblíci a chvílemi se zjevuje i podřezaná členka satanské sekty Učedníci beranovi), ale když se zrovna nestraší, je to celkem nuda. Film má mimořádně dlouhou expozici, kterou je nutné se prokousat, a jakékoli odskočení mimo horor do žánru rodinného dramatu je nevítanou změnou – herci nejsou nijak zvlášť dobří a dialogy až na občasný vtip nikoho nevytrhnou. Scénárista Gary Dauberman rozhodně není žádný lumen (etabloval se jako tvůrce scénářů k brakovým hororům céčkové úrovně) a podařená historická stylizace je v amerických dobových filmech již běžným prvkem.

Velká škoda je, že film neskončí deset minut předtím, než skutečně skončí. Ochudí se tak o možnost završit všechno to strašení brutální a mimořádně působivou pointou, kterou bych se odvážil označit za nečekanou a nebývale silnou. Místo toho ale ještě nějakou dobu pokračuje a nakonec volí finále, které nejen že je o dost slabší, ale navíc působí lacině a nechtěně směšně.

Annabelle je od hlavy až k patě nepůvodní a působí jako poslepovaná z motivů a z nápadů okoukaných od jiných hororů posledních let, přesto vlastně překvapivě funguje a plní svou funkci. K lepšímu nadprůměru jí chybí lepší herci a silnější scénář, to ostatní je ovšem nezavržení hodné a nejhůře průměrné. Strašidelnější než horory Jamese Wana není ani zdaleka, což ale automaticky neznamená, že si nezaslouží pozornost.


Žádné komentáře:

Okomentovat