9. 3. 2014

Ať žije svoboda (Viva la libertà) – Recenze – 70%

Enrico Olivieri (Toni Servillo) je vážený předseda nejvýraznější italské politické strany. Nemá smysl pro humor a působí extrémně seriózně. Prochází osobní krizí, lidé ho nemají moc rádi a jeho názorům nerozumí. A jednoho dne Enrico zmizí. Nepozorovaně odletí do Paříže na návštěvu k dávné známé a svému tajemníkovi nechá jen dopis, že si potřebuje na neurčito provětrat hlavu. Tomu se před novináři daří jeho absenci ututlat, ale když už to začne být podezřelé, rozhodne se pro riskantní řešení. Na pozici lídra strany dosadí jeho bratra-dvojče (také Toni Servillo). Sofistikovaný filozof a básník ovšem bere prášky proti schizofrenii a je trochu blázen. Svou žoviálností, usměvavou tváří, jasným vyjadřováním a přístupem k lidem si ale podmaní veřejnost a preference strany začnou strmě stoupat, zatímco skutečný politik relaxuje ve Francii…

Ať žije svoboda

Italský film Ať žije svoboda je inteligentní, komorní, spíš festivalový (byl k vidění na loňském festivalu v Karlových Varech) a vhodný raději do menších kin, resp. do televize. Je avizován jako drama/komedie, ovšem tu komedii berte s rezervou. Veškerý humor totiž vyplývá pouze z námětu a z postavy Enricova střeleného bratra a v celém filmu není téměř nic, co by se dalo označit za vtip. Domnívám se, že čím je divák inteligentnější, tím srandovnější mu bude snímek připadat. Jde o nejlehčí možný humor, jakého lze vůbec dosáhnout.

Trumfem filmu je čím dál populárnější Toni Servillo v hlavní dvojroli, kterého musí spolehlivě identifikovat každý, kdo viděl nějaké snímky Paola Sorrentina, např. Božský či Velká nádhera, nebo nedávno uvedené Následky lásky. Servillo dokazuje, že je opravdu Pan Herec, kterému stačí drobná změna v obličejovém výrazu, aby divák automaticky rozeznal, kterého z bratrů v danou chvíli hraje. Jeho výkon není nijak okázalý, právě naopak si vystačí jen s minimalistickými výrazovými prostředky, ovšem velmi přirozenými a přesnými. To je na něm sympatické a svým způsobem rozkošné. Pochybuji, že by se film dočkal takové pozornosti, kdyby v něm hrál oba bratry někdo jiný.

Ať žije svoboda

Sympatická je i délka sahající jen málo přes hodinu a půl. Tempo filmu je loudavé a film samotný není v žádném případě agresivní v jakémkoli slova smyslu, takže ho lze doporučit třeba i starším zájemcům o kvalitní kinematografii. Dokonce i politická satira v něm obsažená je sice zřetelná, ale působí spíš podprahově a neupozorňuje na sebe. Funguje mnohem lépe, než v dva týdny starém Kandidátovi.

Režisérem je prakticky neznámý Ital Roberto Andò, který film natočil podle vlastní knihy. Je patrně velmi schopný filmový tvůrce a časem jistě posbírá řadu cen z mnoha festivalů, o finančním úspěchu se ale už tak jistě mluvit nedá. Film Ať žije svoboda, velmi oceňovaný v domovské Itálii, má své kvality, ovšem nepředpokládám, že by se na něj čeští diváci hrnuli v houfech.



Žádné komentáře:

Okomentovat