13. 9. 2016

Prázdniny v Provence – Recenze – 30%

Prázdniny v Provence jsou českou komedií režiséra Vladimíra Michálka (Je třeba zabít Sekala, Pohádkář) podle scénáře Daniela Miňovského (pohádka Řachanda) o trojici mladíků, členů pardubické rockové kapely, kteří si vyrazí v létě do Provence k tetě jednoho z nich, aby si odpočinuli, vypadli od starostí, nasáli trochu inspirace a třeba i složili nějaké nové písničky.

Většina filmu nemá vůbec děj a jen tak samovolně plyne, zatímco jeho hlavní hrdinové (Jakub Prachař, Vojta Kotek a Kryštof Hádek) se jen poflakují, pijí víno, v ožralosti mudrují, hulí trávu a lanýže, hýří vtipnými hláškami, občas i hrábnou do nástrojů, koupou se v bazénu a balí dceru té tety. Všichni tři herci předvádějí poměrně zdařilé komediální kreace a zábavně se doplňují a na spoustě míst je jejich počínání opravdu legrační a vtipné.

Prázdniny v Provence – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Záběry na malebná údolíčka Provence s vinicemi, jež obvykle symbolizují mír, klid a pohodu, jsou silně v kontrastu s atmosférou filmu, který je poměrně svižný a energický, ačkoli je úplně o ničem, a působí až strašidelně PSYCHEDELICKÝM dojmem, k čemuž hojně přispívá jak kamera, tak střih i doprovodná hudba. A také řada vyloženě WTF a bizarních scén, jako třeba když:

  • Kryštof Hádek se potápí v bazénu, kde na něj zaútočí čistička vody a začne ho obmotávat a topit.
  • Jakub Prachař vyvaluje před zrcadlem svůj pupek a dělá jakési břišní tance.
  • Zamilovaný pár si říká romantické věci, načež následuje záběr na kálícího racka.
  • Jeden z hrdinů leží opilý v moři a vykřikuje filozofická moudra, zatímco zbylí dva kamarádi na něj močí.
  • V úvodu filmu někdo žvatlavě předčítá nějaký nesouvisející citát z Wikipedie o Lemuřanech.
  • Snímek končí písničkou, jejímuž textu v jednotlivých slokách není moc rozumět, a jejíž refrén zní:
„Dáme rosé, dáme roséééé,
dáme rosé, dáme roséééé,
dáme rosé, dáme roséééé,
dáme rosé.“

Celý snímek zkrátka připomíná jeden velký trip, který na mě ve své totální neučesanosti, svéhlavosti a punkovosti (všudypřítomný alkohol, drogy, dvoje nahá prsa, kamerové efekty, barevné filtry…) působil poměrně srandovním dojmem, a to mi jsou dost proti srsti filmy odehrávající se ve vysluněných lokacích, z nichž to vypadá, jako by si tvůrci užili pěknou dovolenou a bokem si u toho něco natočili (viz třeba Fakjů pane učiteli 2 nebo Léto All Exclusive). Takže přestože smysl existence tohoto snímku mi poněkud unikl (a vzhledem k jeho šílené výsledné podobě by mě zajímalo, co se dělo na natáčení), tak jsem se u něj alespoň upřímně bavil nad jeho odvázanou atmosférou, improvizovaným humorem a velkým množstvím nepodařených (resp. velmi špatně natočených a sestříhaných) scén a občas se i zasmál nahlas, což bylo místy doprovázeno i nevěřícným kroucením hlavou. Do zhruba poslední půlhodiny.

Prázdniny v Provence – Recenze
V poslední třetině se totiž začnou do snímku postupně vkrádat i nějaké zápletky, které jsou všechny do jedné ABSOLUTNĚ K NIČEMU, a jakmile se objeví, tak je jim věnováno maximálně pár minut a jsou okamžitě smeteny ze stolu, případně narychlo završeny nějakým happy endem, aniž by kterákoli z nich směřovala k nějaké pointě. Jako by tvůrci hráli závod o to, kolik dalšího obsahu a dějových vláken se jim do filmu podaří na poslední chvíli namotat. Například:

  • Za kluky přijede manažerka jejich kapely, která se uvede na scénu tím, že se ožere jako dobytek, a pak na ně začne křičet a dělat dusno.
  • Jeden z hrdinů se dozví, že v Praze udělal dítě nějaké holce, která se ve filmu vůbec nevyskytuje.
  • Jeden z hrdinů se vyspí s dcerou té tety a pak se o ni popere s jiným jejím nápadníkem.
  • Ta tetina dcera zjistí, že její otec není její biologický otec, načež začne řešit krizi rodinné a národní identity.
  • Na velké zahradní slavnosti, kam se sleze celá vesnice, se všichni zdrogují jednohubkami, které byly potřeny marihuanovým máslem.

Zejména v té poslední třetině se ukazuje, jak moc vykolejené Prázdniny v Provence jsou a jak moc jim chybí jakákoli koncepce, přičemž čím víc zápletek se do filmu cpe, tím je výsledek otravnější, bolestnější a méně zábavný, protože až moc upozorňuje na to, jak moc o ničem vlastně je, až příliš se rozpadává do nefunkčního torza a navíc se v něm postupem času odhalí, jací jsou ve skutečnosti jeho hlavní hrdinové nesympatičtí kreténi. První hodina filmu jinak představuje celkem snesitelnou zhulenou komedii, jež sice nemá žádný příběh a nic v ní nedává smysl, ale místy se jí člověk může zasmát pro její fatální nepodařenost a i ta trojice žertujících povalečských hédonistických bohémů v hlavní roli ji celkem utáhne, avšak ta poslední třetina ji dost hrubě sráží na kolena.



Žádné komentáře:

Okomentovat