20. 11. 2014

4DX Kino – Co to umí a jaké to je?

Na projekci filmu Hunger Games:Síla vzdoru část první jsem byl v kině, které umí promítat filmy s technologií 4DX. Konkrétně v Cinema City Nový Smíchov, což je jediné kino v ČR, co to umožňuje. Poprvé jsem tam byl na 4DX někdy loni v létě, když byl tamní sál disponující touto vymožeností zbrusu nový a promítal se tam tehdy Avatar (v omezeném počtu projekcí, do kina znovu nasazený speciálně kvůli všem těm efektům). Protože se v mém okolí množí dotazy typu „O co vlastně jde?“, „Jaké to je?“ a „Stojí to za to?, tak jsem si řekl, že se pokusím tyto své dva zážitky nějak shrnout.

4DX

Takže. Kinosál vypadá prakticky normálně, akorát že sedačky jsou v něm uspořádány do čtveřic (po jednotlivých řadách) a mají stoupátka na nohy. Filmy se promítají klasicky ve 2D nebo ve 3D. Kromě toho se ale kino snaží „prohloubit divácký zážitek z filmu“ pomocí toho, že v průběhu promítání útočí na vaše smysly pohybem sedaček, větrem, vodou, světlem a vůněmi. Což si zaslouží podrobnější rozbor:

  • Pohyb sedaček se odehrává ve třech úrovních a je naprogramován podle toho, co se na plátně odehrává. Sedačky se zvedají nahoru a dolů, naklánějí se dopředu a dozadu a kolébají se, případně dělají kombinaci více pohybů naráz. To všechno velmi mírně, rozhodně v žádném případě nehrozí, že by mohl někdo vypadnout, pásy nejsou třeba. Kromě toho ještě sedačky vibrují a rozdávají kopance. Vibrování je ok (nesplést si to a nemyslet si, že vám někdo volá) a kopance nejsou o moc silnější, než kdyby do vás nedopatřením kopnul někdo sedící za vámi. Nemusíte se bát, že vás to bude bolet, zas tak intenzivní zážitek nečekejte. Běžná masážní křesla nevibrují a nenakopávají o mnoho víc. Přesto jsou ty vibrace a roztěkané pohyby na celém tom zážitku tím nejzábavnějším a nejefektnějším (a také jako jediné víceméně stojí za řeč).
  • Vítr je zprostředkováván z fukarů, z nichž na vás slabě fouká, zatímco je ve filmu vichr, vánice, tornádo, nebo aspoň když vzlétá letadlo. Nebo když film obsahuje přelety kamery nad krajinou. Výsledkem je, že máte pocit, jako by na pár vteřin někdo zesílil klimatizaci. Vedlejším efektem je, že ty fukary jsou dost hlučné a zapnou se vždy o trochu dřív, než z nich začne foukat, takže se na větrné poryvy můžete připravit předem. Problém je, když té scéně s větrem předchází nějaká zásadní dialogová scéna, protože ten randál totálně zkazí její atmosféru, v horším případě z ní nic neuslyšíte (viz začátek dabovaného Avatara, kde kamera prolétá nad džunglí a mělo by být slyšet vyprávění hlavního hrdiny, nebo když v Hunger Games Katniss zpívá písničku). Po pohybech sedačky je to druhý nejčastější efekt. Poměrně časté je i to, že když je ve filmu nějaká přestřelka nebo rychlá akční scéna (nebo cokoli rychlého, třeba když někdo vystřelí šíp), tak z trysky schované v opěrce sedačky vyletí najednou prudce vzduch a foukne vám za ucho (někdy vícekrát, někdy dokonce střídavě ze dvou trysek). To je poněkud iritující a nepříjemné. 
  • Voda přijde na řadu, když se hlavní hrdinové ocitnou třeba někde u vodopádů. V tu chvíli na vás vystříkne ze sedačky před vámi téměř neznatelný vodní poprašek, asi jako kdyby na vás někdo namířil ze vzdálenosti jednoho a půl metru vodní rozprašovač a jednou stiskl. Pokud je film ve 3D, tak si otřete brýle rukávem a díváte se dál. Souvisejícím efektem je vodní mlha, ale ta je vypouštěna ze dvou trysek pouze v přední části sálu, takže pro diváky sedící v zadních řadách prakticky nemá význam. Na webu Cinema City jsou inzerovány i bubliny, ale ty jsem zatím nezažil.
  • Světlo vychází v krátkých a prudkých záblescích z reflektorů po stranách kinosálu v případě, že se na plátně odehrává přestřelka nebo něco podobného. Vždy se jedná jen o okamžik a blýská se v pravidelných intervalech. Připomíná to stroboskop. 
  • Vůně se line taktéž ze sedadel před vámi a vytváří okolo vás aromatický efekt, který trvá vždy tak dvě, maximálně tři vteřiny. Vůně přitom často nelze identifikovat, protože jde spíš o zápach než o vůně, navíc skoro všechny jsou cítit stejně. Postupem jsem je začal rozlišovat na dvě – jedna se ke mně dostala, když byly ve filmu scény z džungle nebo z lesa (zkrátka z přírody), a která byla cítit jako vonný stromeček do auta, a ta druhá byla cítit ve všech ostatních případech. Kromě školní chemické laborky mi ale nic dalšího neevokovala.

Výsledný dojem z projekce tedy v zásadě není zas až tak intenzivní, jak by se mohlo zdát na základě tohoto reklamního videa:


Nejčastějším a zdaleka nejlepším efektem je pohyb sedaček, protože to opravdu zesiluje zážitek z filmu. Když přijde lekačka, tak s vámi sedačka trhne, tudíž se leknete ještě mnohem víc. Když kolem hrdinů projede tank, tak ty otřesy cítíte taky a sbližuje vás to s děním na plátně. Honičky prožijete naplno. Připomíná to rockový koncert – doma pouštěné CD taky nemá takové koule, jako když slyšíte kapelu hrát naživo a vnímáte to dunění a energii (bez ohledu na to, jak kvalitní máte zvukovou soupravu). To schvaluji a fandím tomu.

Všechny ostatní efekty se ale vyskytují o dost méně a také jsou o dost méně působivé. Vítr vám do tváře sice párkrát zavane, ale třeba ta vodní sprška se v průběhu promítání Avatara přihlásila o slovo jen dvakrát, během Hunger Games jednou. Světelné efekty se zapnuly u obou filmů asi ve třech místech. Vůně se za jednu projekci vystřídaly tak čtyři, možná pět. V některých případech mě navíc jejich efekt dost rušil a odlákával mou pozornost od dění na plátně, případně zážitek z filmu rovnou kazil. Dojem z jeho sledování pak nebyl „intenzivnější“, neb šlo o pravý opak. Nakonec jsem byl ještě rád, že těch světelných záblesků a foukání do zátylku nebylo ještě víc.

A to jsem za to nemusel platit. Nevím, jak moc bych se tvářil, kdybych měl zaplatit za vstupenku 275 korun (nebo 320 za 3D včetně brýlí).

4DX

Navíc se ukazuje, že záleží na typu filmu, který se rozhodnete navštívit. V Avatarovi se pořád něco děje, v džungli se odehrává většina filmu a akčních scén je dostatek, tudíž i těch efektů bylo o dost víc (a ne jen proto, že byl film delší). Sedačky totiž vibrují pokaždé, když k tomu mají alespoň minimální záminku (třeba když Jake Sully přejede na kolečkovém křesle přes práh, nebo když se s Katniss rozjede nákladní výtah). Na Avatarovi se sedačky prakticky nezastavily, protože se pořád něco dělo. Oproti tomu Hunger Games tentokrát příliš akční nejsou a nejčastějším typem scény je ta, že si někdo s někým relativně v klidu povídá. Do toho prostě efekt nenacpete, ani kdybyste chtěli. Tudíž nastávaly momenty, kdy byly sedačky třeba i více než deset minut zcela nečinné (!), protože ve filmu zkrátka nebyl dostatek scén, ve kterých by jejich pohyb a vibrování měly smysl. Docela by mě zajímala reakce někoho, kdo byl na 4DX na Rivalech nebo na Need For Speed, protože to mohlo celkem stát za to.

Pokud jste to ještě nezkusili, tak koupit si lístek do kina na 4DX se vyplatí. Za ten zážitek a za tu švandu to stojí. Ale jednou stačí. Osobně bych z vlastní kapsy návštěvu neopakoval, protože síla toho prožitku není dostatečná a rozhodně neplatí, že by technologie 4DX jako celek dělala zážitek z filmu intenzivnějším. Pořád prostě záleží hlavně na tom, jestli je film sám o sobě dostatečně dobrý, jestli je promítán na adekvátně velkém plátně a jestli je dost kvalitní zvuk a obraz. Všechno ostatní je pouhá atrakce navěšená okolo.


Žádné komentáře:

Okomentovat