26. 11. 2014

Ouija – Recenze – 40%

Podobně jako Transformers či G.I.Joe, tak i Ouija je film natočený podle stejnojmenné hračky od společnosti Hasbro. Jde o dřevěnou tabulku s písmenky a se slovy „ano“ a „ne“, díky které si děti mohou hrát na to, že komunikují s duchy, ptát se jich na různé věci a sledovat, jak se po tabulce pohybuje destička s otvorem, kterým jsou jasně vidět odpovědi (destičky se ale musí všichni dotýkat a vždy s ní pohybuje některé z dětí). Mám pocit, že z této na pohled nevinné hry si utahovali už i v hororových parodiích, jako byla série Scary Movie nebo Pár nenormálních aktivit, přesto nyní posloužila zcela jiným tvůrcům (režijně debutujícímu scénáristovi) k natočení seriózního hororu, v němž parta osmnáctiletých pohledných Američanů komunikuje skrze tabulku se skutečnými duchy. Brilantní.

Ouija – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Pokud jsem to správně pochopil, tak hlavní hrdinka, které se na začátku filmu oběsí její nejlepší kamarádka (donutí ji k tomu zlo ukrývající se v tabulce), dostane na starost hlídání jejího domu, protože rodiče zesnulé zrovinka odjíždějí neznámo kam a rodiče hlavní hrdinky shodou okolností také, tudíž na to hlídání zůstane sama se svým přítelem, mladší sestrou a dalšími dvěma post-teenagery. Jelikož nikdo z nich se nestačil se zemřelou rozloučit, pokusí se o to dodatečně pomocí „náhodou“ nalezené tabulky. Tím se ovšem dopustí strašlivé chyby, uvrhnou na sebe prokletí a duchové je začnou postupně zabíjet. Víte, jak už to chodí…

Především by mě zajímalo, který zvrácený rodič by vzal vánoční světýlka, na nichž se oběsila jeho dcera, a pověsil je zpátky na zeď do jejího pokoje. Tenhle „drobný detail“ mi čeřil myšlenky zhruba první třetinu filmu, než se konečně objevil nějaký duch a začalo jít i o něco jiného, než že se několik studentů pohybuje po strašidelném baráku a děsí se navzájem. Do té doby se tvůrci snažili vytěžit maximum z každé blbosti, takže se ohlušující rána, při které nadskočíte, běžně ozývá i u za jiných okolností úplně normálních scén, jako když se zapne sporák, zabouchnou dveře, nebo když některá z postav nečekaně vyjde zpoza rohu.

Pak je třeba dodat, že Ouija je jeden z těch hororů, jejichž hrdinové si svítí baterkami i v místnostech, ve kterých je jen mírně šero a vidět je velmi dobře i bez nich, nehledě na to, že je ani nenapadne roztáhnout záclony nebo vyzkoušet, jestli už třeba nejde elektřina (která zpočátku nejde kvůli nějakému výpadku, avšak děj filmu se odehrává několik dní). Jo a v temných podchodech za bílého dne se bez zapnuté baterky také neobejdete, to dá přeci rozum…

Ouija – Recenze

Většina postav ze začátku působí dost nesympaticky (hlavně hlavní hrdinka a ostatní ženské postavy si od základů budují auru nadutých kravek) a přestože si postupně svou image vylepšují a přestanou být nesnesitelné, tak výsledný dojem je přesto ten, že vám jsou víceméně ukradené a jen tipujete, v jakém pořadí budou mizet. Nejpůsobivější jsou nakonec ty scény, v nichž je přímo manipulováno s tabulkou, a které zpravidla vrcholí nějakým paranormálním úkazem/zjevením ducha/zběsilým útěkem všech přítomných, ale těch je bohužel pomálu.

Oproti dva týdny staré Jessabelle se u Ouijy dá mluvit o nějaké hororové atmosféře, neb nepostrádá tradiční prvky, jako je prostředí psychiatrického ústavu, relativně fungující lekačky, strašidelná panenka či zintenzivňování napětí (ovšem velmi mírné). Občas se film sice snaží, ale strefí se úplně vedle, takže při scéně, kdy na dveře dívčího pokoje něco zlověstně zabouchá, načež následuje holčičí vyjeknutí a panický útěk do „bezpečí“ šatní skříně, se hurónsky smálo celé kino.

Už se ale nedá mluvit o hereckých výkonech (neznámých mladých tváří), o originalitě příběhu a už vůbec ne o nějakém smyslu či logice (všichni se chovají jako idioti, většina filmu je splácaná z obvyklých klišé, duchařské fígle jsou zcela mimo a posledních deset minut je na hranici dadaismu).

Přestože je Ouija v nejlepším případě průměrnou jednohubkou a v rámci hororového žánru nenabízí nic moc zajímavého nebo alespoň vzdáleně nového, tak je z nějakého důvodu v Americe nebývale úspěšná. Asi za to můžou ti teenageři…


Žádné komentáře:

Okomentovat