Top 10 filmů z filmového festivalu Sitges 2026

Mezinárodní filmový festival v Sitges je každoročně pořádán ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku, jež se nalézá jižně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů hororů, thrillerů, sci-fi, fantasy a dalších žánrových filmů na světě, jehož letošní ročník proběhl od 8. do 18. října. Vyznamenanými hosty festivalu byli tentokrát mimo jiné režiséři Peter Jackson, Robert Eggers nebo Mark L. Lester a také herci a herečky Danny DeVito, Bárbara Rey, Adrienne Barbeau či Kevin Bacon a Kyra Sedgwick. Během deseti dnů strávených na festivalu se mi podařilo vidět 42 celovečerních snímků. V následujícím textu uvádím deset filmů, které se mi z nich líbily nejvíc.

Nejlepší filmy ze Sitges 2026

Milovník, ne bojovník – Recenze – 70%

Slovensko-česká svérázná romantická komedie Milovník, ne bojovník nejprve zvítězila po svém premiérovém uvedení na filmovém festivalu v Karlových Varech v tamní vedlejší soutěžní sekci Proxima a následně obdržela cenu pro nejlepší film i na festivalu Finále Plzeň. Jejím hlavním hrdinou je dospívající Andrej (Adam Kubala), jenž se po sérii alkoholem prolitých nocí rozhodne s pitím přestat a nastěhovat se na detoxikaci k babičce, kde už bydlí i jeho stejně starý bratranec Peťa (František Beleš). Krom toho začne Andrej chodit s Míšou (Michaela Kostková), kterou napoprvé potkal v opilosti a napodruhé mu ji přihrála do cesty zvláštní souhra okolností. Snímek pojednává nejen o zrodu mladistvé lásky, ale i o zoufalé snaze o ni nepřijít.

Hope – Recenze – 50%

Jihokorejský akční sci-fi snímek Hope pojednává o malé skupině lidí kdesi na venkově, kteří se snaží vypořádat se záhadným krvelačným tvorem, jenž pustoší malé fiktivní městečko s názvem Hope Harbor. Když je místní šerif v úvodu povolán k nálezu mrtvé a ošklivě potrhané krávy, vznikne domněnka, že do kraje nejspíš zavítal tygr. Následné události však ukáží, že jde spíše o jakési monstrum neznámého původu, proti němuž jsou střelné zbraně krátké. S rozpočtem odpovídajícím zhruba padesáti milionům dolarů je Hope nejdražší jihokorejskou filmovou produkcí všech dob.

Film Hope je první částí plánované trilogie, nicméně o jeho navazujících pokračováních se prozatím nic neví (údajně existuje scénář ke druhému dílu, a to je celé). Trikový a místy překvapivě krvavý spektákl, jenž měl kupodivu premiéru v hlavní soutěži na filmovém festivalu v Cannes, využívá svou velkorysou a lehce nestřídmou stopáž 160 minut zejména k tomu, aby jakžtakž představil několik postav, protáhl je vrchovatou porcí dynamických akčních scén a v závěru poskytl drobné náznaky jakési komplexní mytologie kosmického rozměru, jejíž podstatu a význam tedy možná ozřejmí až další díly, pokud vůbec vzniknou. 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Samuraj a vězeň (Kokurôjô) – Recenze – 60%

Japonské historické drama Samuraj a vězeň vychází ze stejnojmenného oceňovaného románu a odehrává se v roce 1578, tedy ještě před sjednocením Japonska, v období neutuchajících válečných konfliktů mezi dílčími státy. Jeho hlavním hrdinou je Araki Murashige, samurajský kníže čelící ze svého obléhaného hradu výpadům nepřátelských vojsk pod vedením dobyvačného Nobunagy Ody (což je historická realita a obě ta jména patří skutečným tehdy žijícím osobám). Araki ve vězení drží jako svého zajatce stratéga Kanbeie, jenž k němu na hrad dorazil coby vyslanec znepřáteleného klanu. Nedlouho poté začne docházet k záhadným úmrtím a podezřelým událostem, které v podhradí rozdmýchají strach a pověrčivost.

Zdroj fotek: CinemArt

Konec Oak Street (The End of Oak Street) – Recenze – 60%

Typické americké předměstí, 80. léta. Čtyřčlenná rodinka žije zdánlivě idylicky jak podle katalogu, leč její stabilitu ve skutečnosti narušují již dlouho probíhající manželská krize, nedostatek financí a mnohé další tutlané problémy. Otec (Ewan McGregor) pracuje jako nuzný rozvozce pizzy a v garáži ukrývá zásobu alkoholu. Matka (Anne Hathaway) potají sepisuje román o ženě, která zvažuje odchod od vlastní rodiny, do nějž promítá vlastní frustrace a pocity nenaplnění. Téměř dospělá dcera by ráda šla na vysokou školu, kterou si její rodiče nemohou dovolit, a dospívající synek řeší malér, s nímž se doma zatím ještě nesvěřil. Děj se dá do pohybu ve chvíli, kdy se v jejich sousedství jednoho dne začnou kupit bizarní úkazy, které vyvrcholí tím, že v ulicích najednou začnou běhat dinosauři. Ukáže se, že celá jejich čtvrť byla přenesena skrze jakýsi portál do doby před 200 miliony lety…

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Zmrzlinář (Ice Cream Man) – Recenze – 50%

Zmrzlinář je hororová komedie režiséra a scenáristy Eliho Rotha (Hostel, Borderlands), zasazená do prostředí fiktivního amerického maloměsta, kam jednoho dne přijede zmrzlinářské auto se záhadně vyhlížejícím prodavačem, na jehož mražené produkty se ihned vrhne spousta dětí. Druhý den se ukáže, že se z dětských zmrzlinových strávníků staly posedlé bytosti s vymytými mozky, které začnou pomocí dalších zmrzlin konvertovat i ostatní děti a současně brutálně zabíjet všechny dospělé v dosahu – přičemž jako první si vezmou do parády pochopitelně vlastní rodiče. Jejich útokům se následně snaží bránit několik dvanáctiletých jedinců, kteří jako jedni z mála zmrzlinu dosud neměli, například kvůli intoleranci laktózy.

Zdroj fotek: Bioscop

Bardotky – Recenze – 10%

Tři dlouholeté kamarádky z vysoké školy Meda (Dagmar Havlová), Iva (Eva Holubová) a Valerie (Pavlína Pořízková) se po letech setkají u příležitosti oslavy šedesátých narozenin jedné z nich. Shodnou se na tom, že šedesátka je ten nejlepší věk, že se vlastně cítí mladě a že konečně začnou pořádně žít. Přičemž v jejich případě „pořádně žít“ znamená opít se společně na diskotéce a nechat se tam zatknout policií (a domů pak dolézt po čtyřech), omylem vejít do coffee shopu v domnění, že jde o kavárnu (a zhulit se tam vodní dýmkou), jet do vinařství na degustaci vín ve sklípku (a až na místě zjistit, že jde o manuální brigádu na vinici) a vyrazit na pohřeb bývalého spolužáka, do kterého byly všechny tři zamilované. Přesně tohle se stane – a pak film skončí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Odyssea (The Odyssey) – Recenze – 80%

Předchozí film režiséra a scenáristy Christophera Nolana Oppenheimer byl oceněn sedmi Oscary, a to včetně sošky za nejlepší film a režii. Svým nejnovějším snímkem Odyssea si nyní tvůrce matematicky vysoustružených velkofilmů jako Dokonalý trik, Počátek či Tenet plní sen převést na plátna kin kompletní adaptaci stejnojmenného veršovaného eposu od řeckého básníka Homéra, což se doposud žádnému filmaři nepodařilo. Ve filmu Odyssea tak ožívá příběh hrdiny z trojské války (on byl tím, kdo přišel s klíčovým nápadem na trojského koně a zajistil tak Řekům vítězství) a zároveň příběh muže, jenž se po bitvě vydává na strastiplnou cestu domů, kde na něj dlouhé roky čekají žena se synem. Samotný film se přitom stává tak trochu trojským koněm – navenek působí jako epický hollywoodský dobrodružný velkofilm se spoustou žánrových atrakcí a s rozpočtem čtvrt miliardy dolarů, leč uvnitř něj se schovává až překvapivě melancholická a deziluzivní úvaha nad stinnými stránkami hrdinství.

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF – 10 českých filmů z festivalu Karlovy Vary 2026

Na filmovém festivalu v Karlových Varech jsem se snažil vidět co nejvíce českých filmů a snímků s českým koprodukčním zastoupením, byť pár jsem jich bohužel minul. V následujícím textu uvádím mini-recenze na deset z nich.

 

1) Kdyby se holubi proměnili ve zlato – Velmi osobní a cenou z filmového festivalu v Berlíně oceněný dokument zrozený z emocí a vnitřní bolesti, jehož autorka Pepa Lubojacki je “brutálně upřímná” a současně prokazuje poměrně vysokou míru sebereflexe a vyjadřovací kreativity. Natáčí na mobil sama sebe a další tři příbuzné (staršího bratra a dva bratrance), kteří jsou všichni na alkoholu závislí bezdomovci. Zatímco se mladá režisérka ptá, odkud se bere zdroj závislosti a jak překonat rodinná traumata i vlastní pocit viny a studu, tak nabízí realistickou sondu do života na dně, která je realizována jako formálně radikální experimentální video koláž doprovázená těkavými titulky a hrátkami s umělou inteligencí včetně digitálně rozpohybovaných a nadabovaných archivních fotografií. Svěží a výmluvný film o sesterské lásce, která naráží na neochotu nechat si pomoct. (80 %) 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 36 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu deset zahraničních snímků, které mi přišly nejlepší (o českých filmech jsem napsal zvlášť TADY). Řadu z následujících filmů budete moct vidět na oficiálních festivalových ozvěnách Šary Vary a některé později zamíří též do běžné kino distribuce.

 

1) Znenadání (Soudain) – Unikátní zenově-konverzační humanistické drama natočené v koprodukci Francie a Japonska, v němž prostředí pařížského domova pro seniory slouží jako idealistická metafora světa, kde se dá společenské uspořádání přizpůsobit ekonomickým faktorům tak, aby zároveň byly zachovány v plné míře lidské hodnoty. Srdcem filmu je nenadálé přátelství ředitelky pečovatelského centra, která se snaží najít vhodný model existence nahrazující současný vysilující a sebe-stravující systém, s japonskou vážně nemocnou divadelní režisérkou, jenž odmítá zemřít a na jevišti převádí filosofické myšlenky ve skutečnost. Hluboký, komplexní a dojemný film o symbiotickém propojení dvou duší, které se na ploše více než tří hodin snaží společně přetvořit nemožné v možné a současně při tom najdou i samy pro sebe tu nejvhodnější cestu. Mistrovský scénář, který je režírovaný a zahraný tak přirozeně, že po určité době začnete jeho postavy vnímat jako reálné žijící osoby, a ne jako herce před kamerou. Film na pomezí akademické přednášky, pracovního školení, intelektuální debaty a performativního představení, který svým sdělením dalece přesahuje hranice kinosálu. Jde o dílo japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho, jehož starší snímek Drive My Car byl nominován na Oscara a oceněn Zlatým glóbem pro nejlepší neanglicky mluvený film. 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

Smrtelné zlo: V plamenech (Evid Dead Burn) – Recenze – 40%

Americký koprodukční horor Smrtelné zlo: V plamenech natočil francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček, jenž debutoval před třemi lety pavoučím hororem Havěť, dost možná nejvýživnějším filmem o pavoucích za posledních pětatřicet let. Totéž si zjevně řekli producenti, kteří mu hned poté svěřili nový díl z filmové hororové série Smrtelné zlo, jež volně rozvíjí mytologii, kterou nastolil ve své kultovní trilogii Evil Dead z 80. let filmař Sam Raimi. Sébastien Vaniček se rozhodl nezklamat, a kromě spousty dravé energie a hbitého střihu film obohatil (v tandemu se svým spoluscenáristou Florentem Bernardem) i spoustou šťavnatých pasáží, v nichž se kreativně deformují a poškozují lidská těla.

Zdroj fotek: Falcon

Po večerce – Recenze – 50%

Český režisér a scenárista Dan Pánek se v poslední době věnoval především natáčení hokejových dramat (Neporazitelní, Děti Nagana). Ve svém nejnovějším počinu nyní zúročil vlastní zkušenosti hlavního vedoucího na dětském letním táboře. Děj jeho filmu Po večerce je tudíž zasazen přímo do prostředí letního tábora a většinu jeho postav tvoří táboroví vedoucí, praktikanti a děti. Hlavním hrdinou je korporátní zaměstnanec Kráťa (Vladimír Polívka), jehož rodiče (Ondřej Pavelka a Dana Batulková) provozují dětský tábor již desítky let. Jenže otec se po třetím infarktu již na úlohu hlavního vedoucího necítí a přiměje syna k tomu, aby za něj dohled nad táborem přebral. Kráťa si navíc v práci prochází etapou dočasného vyhoření, takže mu vyhovuje strávit dva týdny v přírodě, a vydá se velet táboru, jehož se naposledy účastnil před patnácti lety. 

Zdroj fotek: Donart Film

Den odhalení (Disclosure Day) – Recenze – 60%

V kariéře filmaře Stevena Spielberga hráli mimozemšťané vždy výraznou roli. Byli tématem jeho studentského filmu Firelight z roku 1964, později se kolem nich točily snímky Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan nebo Válka světů a přítomní byli též ve filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Nyní se jeden z nejslavnějších režisérů v historii kinematografie, jenž letos oslaví osmdesáté narozeniny, znovu vrací k mimozemskému námětu, leč přistupuje k němu opět ze zcela jiného úhlu pohledu. Ve filmu Den odhalení vybízí k otázce, jestli je lidstvo vůbec připraveno přijmout skutečnost, že mimo naši planetu existuje další vyspělý život, a zdali je schopno se s takovou reformační informací vyrovnat.

Zdroj fotek: CinemArt

Scary Movie (2026) – Recenze – 10%

Na populární parodické sérii Scary Movie, která si na ploše pěti filmů vzniklých mezi roky 2000 a 2013 utahovala ze známých filmů, žánrových klišé a popkulturních trendů, se vystřídalo hned několik režisérů a scenáristů. Po třináctileté pauze se bratři Wayansovi, tvůrci zodpovědní za zrod celé franšízy a za natočení jejích prvních dvou dílů, rozhodli znovu přebrat štafetu a vytvořit další kapitolu. Jejich cílem bylo údajně natočit něco mezi pokračováním a restartem, který by navázal na předešlé filmy a současně dopřál oblíbené značce parodující zejména aktuální horory a hollywoodské hity svěží start pro diváky nové generace. Na scénu se tak vracejí hrdinové předešlých dílů (mimo jiné Anna Faris v roli Cindy, Regina Hall jako Brenda a Marlon Wayans coby zhulený Shorty), leč současně je doplňují nové postavy představující dnešní teenagery.

Zdroj fotek: CinemArt

Pasažér (Passenger) – Recenze – 30%

Film Pasažér je americký horor, který režíroval norský filmař André Øvredal. Tento svého času slibný režisér dosáhl mezinárodního úspěchu se snímkem Lovec trolů (2010), načež natočil v USA působivý horor z pitevny Tajemství smrti slečny Neznámé (2016). Pak to ovšem s jeho filmy šlo od desíti k pěti, což bohužel platí i pro Pasažéra, za nímž stojí kromě něj i dvojice nepříliš zkušených scenáristů a několik producentů hororových počinů typu La Llorona: Prokletá žena, Primát nebo Until Dawn.

Zdroj fotek: CinemArt

Hokum – Recenze – 80%

Irský horor s názvem Hokum (což je anglický výraz pro „pitomost“) je dílem režiséra a scenáristy Damiana McCarthyho, z jehož filmografie se do českých kin dostal již jeho předchozí hororový snímek Duše prokletých (2024). Jde o autorského filmaře, jenž dokáže velmi dobře pracovat s pozvolna budovanou hutnou atmosférou, vytvářet zajímavé postavy a skvěle vést herce, vyprávět třeba i okoukané příběhy neokoukaným způsobem, kombinovat hrůzu a děs s jemným černým cynickým humorem, a i z relativně nízkého rozpočtu vydolovat maximum. Film Hokum naplňuje všechny tyto aspekty, a kromě toho nabízí též prvky psychologického dramatu, kriminální detektivky a mysteriózního thrilleru, disponuje folklorními motivy, mystickou symbolikou a elementy z irské mytologie, a celkově jde o jeden z nejzdařilejších klasických hororů poslední doby. (Dalším takto výrazným a značně pozoruhodným nedávným příspěvkem do hororového žánru je film Posedlost, jenž doputuje do kin na konci května). 

Zdroj fotek: Continental Film

Lee Cronin: Mumie (Lee Cronin’s The Mummy) – Recenze – 70%

Existuje hned několik filmů nesoucích tentýž název Mumie, které využívají egyptskou mytologii a titulní balzamované a popruhy opásané monstrum jako základ pro hororově laděné vyprávění – černobílý horor studia Universal s Borisem Karloffem z roku 1932, britská variace studia Hammer s Peterem Cushingem z roku 1959, první díl dobrodružné filmové série s Brendanem Fraserem z roku 1999 a snímek Mumie z roku 2017 s Tomem Cruisem, jenž byl neúspěšným pokusem Universalu započít s mumií vlastní propojený fikční svět zaplněný klasickými filmovými monstry. Egyptský námět znovu oprášil film Lee Cronin: Mumie, jenž se odlišuje už jen tím, že ve svém názvu obsahuje jméno svého režiséra a scenáristy Leeho Cronina, z jehož předešlé filmografie byl v českých kinech uveden již krvavý horor z roku 2023 Smrtelné zlo: Probuzení.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Říkají mi Lars – Recenze – 30%

Český kriminální thriller Říkají mi Lars byl natočen podle stejnojmenného prvního dílu knižní série spisovatele píšícího pod pseudonymem Daniel Gris. Tyto romány inspirované tradicí americké drsné školy spojuje hlavní hrdina zvaný Lars, čtyřicátník žijící v současné Praze a vyhozený od policie pro nekázeň, jenž si libuje ve tvrdém alkoholu a ve tvrdé muzice, přičemž svou přezdívku si vysloužil podle bubeníka kapely Metallica Larse Ulricha. Knižní předlohu do filmové podoby adaptoval filmař Ivo Trajkov a snímek natočil Jaroslav Fuit, režisér autorského filmu Dvojka a romantické komedie Jedině Tereza a také řady epizod v seriálech Comeback či Ordinace v růžové zahradě.

© Dorian Film 

Krvavá nevěsta: Hra začíná (Ready or Not 2: Here I Come) – Recenze – 40%

Americký film Krvavá nevěsta z roku 2019 byl černou komedií s hororovými prvky, jehož hlavní hrdinka Grace (Samara Weaving) se hned na začátku provdala do bohaté panské rodiny, načež se ukázalo, že příbuzní z ženichovy strany museli dodržet jakousi starodávnou tradici a pokusit se ji ještě během svatební noci zabít. Grace se tak ocitla naháněna po šlechtickém sídle a přilehlých pozemcích svými novými rodinnými příslušníky, kteří měli čas na její usmrcení do svítání – jinak by v případě neúspěchu vlivem dávného prokletí zemřeli všichni. Pokračování s názvem Krvavá nevěsta: Hra začíná dějově přímo navazuje na svého předchůdce a odehrává se během navazujících 24 hodin po konci honu.

Zdroj fotek: Falcon

Někdo to rád v Plzni – Recenze – 30%

Za režií a scénářem české romantické komedie Někdo to rád v Plzni stojí filmař Martin Horský, který již režíroval super-úspěšné Ženy v běhu (s více než jedním a půl milionem diváků) a následně o dost méně úspěšné, leč na české poměry stále poměrně slušně navštěvované snímky Srdce na dlani a Moře na dvoře (oba s mírně přes dvěma sty tisíci diváky). Jeho novinka by nejspíš chtěla být něco jako česká variace na Lásku nebeskou, tedy multigenerační vyprávění propojující spoustu postav a příběhů vystavěných na různých romantických a komediálních zápletkách. Výsledkem je nicméně film, jehož jednotlivé mini-příběhy na rozdíl od Lásky nebeské působí, jako by byly spíchnuté opravdu horkou jehlou, a jehož dialogy i charaktery postav patrně vznikaly cestou nejmenšího odporu.

Zdroj fotek: CinemArt