Většina problémů, kterými trpěl předchozí díl s podtitulem Neočekávaná cesta, vyvstávala z marketingového
rozhodnutí rozdělit tří set stránkový román na třetiny a každý natáhnout na
bezmála tříhodinovou délku. Z produkčního hlediska šlo o krok zcela logický
a racionální, ale zároveň to bylo to nejhorší možné východisko, kvůli němuž první
film výrazně utrpěl a působil pak protahovaně a zdlouhavě. Je fakt, že režisér Peter
Jackson musel děj uměle nastavovat různými odbočkami, podzápletkami a vedlejšími
postavami, které byste v nepříliš objemné předloze asi těžko hledali. A to
se týká i druhé části Hobita, která
ale funguje minimálně o řád lépe než část první, a to hned z několika
důvodů.
V recenzi na Neočekávanou cestu
jsem napsal, že to je takový mdlý rozjezd, dietní náhražka pánoprstenovské
trilogie a příslib něčeho většího a lepšího. No a teď je to tady. Šmakova dračí poušť je výrazně
vyzrálejší, dospělejší a uchopenější, jako by se Jackson teprve teď postupně
rozjížděl a pomalu přidával rychlost, aby nakonec skončil rozjetý na plné
otáčky. Je to vynikající režisér, nicméně jeho záměr natočit fantasy pohádku
pro děti (což Hobit je) jako epický
mega-velkofilm za stamiliony dolarů a de facto tak zopakovat Pána prstenů mi přišel nanejvýš podivný
a pro tento typ látky nevhodný, ale nyní se to konečně začalo vyplácet. Pryč
jsou extra dlouhé expozice na Dně pytle a představování trpaslíků, kteří
neopomenou zazpívat si veselou písničku. Pryč jsou srandovní digitální skřeti a
nepřátelé dělající humory. Tento film je temnější a strašidelnější, napínavější
a dynamičtější a nepřátelé jsou nebezpečnější a hrozivější (útoky obřích
pavouků strčí hravě do kapsy Odulu z Pána
Prstenů i Aragoga z Harryho
Pottera, arachnofobikové jistě zaplesají). Téměř tříhodinová délka navíc
umožnila Jacksonovi trochu si pohrát s různými subžánry, takže např. pasáž,
kdy hrdinové prchají v sudech plovoucích po proudu řeky a odrážejí útoky
skřetů a elfů, kteří se mezi sebou zabíjejí na přilehlých březích, připomíná
svou nápaditou choreografií a přehnanou absurditou animované grotesky (což se
týká i sestřelení šípu šípem, dýky schované v trpasličích vousech a
podobných ptákovin). Dále by se našlo několik vyloženě hororových scén, westernový
úvod, do filmu uměle vsazená mezidruhová romantická linie mezi elfkou a
trpaslíkem, která je zaručeně nejhorší složkou filmu, a dojde i na pár gagů a
na legrační hlášky, většinou odkazující na Pána
prstenů (Peter Jackson chroupající mrkev se před plátnem projde hned
v páté vteřině filmu).
Je poměrně osvěžující, že oproti jedničce, kde pokaždé, když šlo do tuhého a hrdinům šlo o život, se jako deus ex machina objevil z ničeho nic Gandalf, udělal magii a všechny zachránil. Tady to netrvá moc dlouho, než se čaroděj odtrhne od skupiny a jde si hrát na vlastní píseček někam do hor a zkoumat, co se to tam objevilo za temnou sílu. A to, co tam najde,… tvoří snad nejpůsobivější scénu celého filmu. Trpaslíci a Bilbo tím pádem putují na vlastní pěst a musejí se s nástrahami a s nebezpečím vypořádat sami, což je o něco funkčnější přístup. Sice se tentokrát zas zčistajasna vynořují na pomoc elfové a zlí skřeti jsou hrdinům neustále v patách, přestože ti se zrovna vymotali ze spárů životu nebezpečného lesa, ale co naplat.
Šmakova dračí poušť netrpí tolika problémy jako její předchůdce, přesto
ale také urputně bojuje s občasnými ztrátami tempa a se zbytečně nastavovanými
scénami (což se týká hlavně dialogů). Na libovolný díl Pána prstenů pořád nemá, ale v určitých okamžicích se mu
kvalitativně blíží (a v některých ho dokonce pokořuje), což je podstatné
zlepšení po Neočekávané cestě, kde
snad kromě hádanek ve tmě a skalních obrů nebyla jediná scéna, která by mě jakkoli
ohromila. Tady jich je podstatně víc a jsou promyšlenější. Skládají
konzistentnější a kompaktnější celek. Režie je samozřejmě skvělá a výborné jsou
i herecké výkony opravdu snad všech zúčastněných. Nejlepší dojem zanechává
s přehledem Martin Freeman coby Bilbo Pytlík, ve kterém se po nalezení
prstenu perou složitější emoce a je radost sledovat, jak si s nimi tento
původně komediální herec umí snadno poradit. Do hereckého obsazení se vrátil
Orlando Bloom alias elf Legolas, do party se přidali mimo jiné Luke Evans
v roli převozníka Barda (je Bloomovi hrozně podobný) či Evangeline Lilly
jako elfka Tauriel (protagonistka zmíněné romantické linie, která je ve filmu
jako pěst na oko jen proto, aby tam vůbec nějaká ta romantika byla).
Zkrátka je to profesionálně odvedený kus řemeslně kvalitní filmařiny, o kterém se dá říct, že jen málo věcí je v něm nepodařených a většinu jich tvoří jen drobné nedostatky. Průměrný divák si podle mě pořád nemá šanci udělat jasno v tom, který trpaslík je který. Chvílemi se ve filmu operuje s bizarními názvy a jmény, aniž by bylo náležitě vysvětleno, oč jde, což je místy matoucí. Hudba Howarda Shorea je až brutálně epická a jede naplno, i když se v dané scéně třeba nic mimořádně velkolepého neděje (např. kdy si dva lidé povídají). Emocionálně by film mohl fungovat o něco lépe, protože jen k minimu postav si divák vytvoří takový vztah, jaký by byl potřeba. Na to by ale snímek musel být ještě syrovější a méně pohádkový. Obligátních novozélandských krajinek je tu však přehršel.
Největším lákadlem je nepochybně samotný drak Šmak. Upřímně jsem se
zamyslel, jestli jsem někdy viděl lepšího filmového draka a odpověď je: Ne,
neviděl. Šmak je z nich opravdu nejlepší. Nejen, že je perfektně nadesignovaný,
profesionálně zanimovaný a skvostně nadabovaný Benedictem Cumberbatchem, ale
ještě si ho dosyta užijete, protože souboje s ním, honičky a schovávačky
v Osamělé hoře trvají asi půl hodiny. Šmak je ideálním prostředkem pro
vytvoření maximálně efektního finále filmu, kdy se ještě naposledy pořádně
přiloží pod kotel, než film skončí. Cliffhanger před závěrečnými titulky je
pořádný, avšak není žádným překvapením, o co v závěrečné části Hobita půjde. Ne snad jen díky znalosti
knižní předlohy. Snímek si totiž pro epické vyvrcholení ve třetí části připravuje
ve svém průběhu podhoubí a skládá všechny kousíčky skládanky dohromady,
aby pak mohl už jen vše zdárně dovršit a dovést do konce. Teď už nezbývá, než
čekat další rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat