Hope – Recenze – 50%

Jihokorejský akční sci-fi snímek Hope pojednává o malé skupině lidí kdesi na venkově, kteří se snaží vypořádat se záhadným krvelačným tvorem, jenž pustoší malé fiktivní městečko s názvem Hope Harbor. Když je místní šerif v úvodu povolán k nálezu mrtvé a ošklivě potrhané krávy, vznikne domněnka, že do kraje nejspíš zavítal tygr. Následné události však ukáží, že jde spíše o jakési monstrum neznámého původu, proti němuž jsou střelné zbraně krátké. S rozpočtem odpovídajícím zhruba padesáti milionům dolarů je Hope nejdražší jihokorejskou filmovou produkcí všech dob.

Film Hope je první částí plánované trilogie, nicméně o jeho navazujících pokračováních se prozatím nic neví (údajně existuje scénář ke druhému dílu, a to je celé). Trikový a místy překvapivě krvavý spektákl, jenž měl kupodivu premiéru v hlavní soutěži na filmovém festivalu v Cannes, využívá svou velkorysou a lehce nestřídmou stopáž 160 minut zejména k tomu, aby jakžtakž představil několik postav, protáhl je vrchovatou porcí dynamických akčních scén a v závěru poskytl drobné náznaky jakési komplexní mytologie kosmického rozměru, jejíž podstatu a význam tedy možná ozřejmí až další díly, pokud vůbec vzniknou. 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Samuraj a vězeň (Kokurôjô) – Recenze – 60%

Japonské historické drama Samuraj a vězeň vychází ze stejnojmenného oceňovaného románu a odehrává se v roce 1578, tedy ještě před sjednocením Japonska, v období neutuchajících válečných konfliktů mezi dílčími státy. Jeho hlavním hrdinou je Araki Murashige, samurajský kníže čelící ze svého obléhaného hradu výpadům nepřátelských vojsk pod vedením dobyvačného Nobunagy Ody (což je historická realita a obě ta jména patří skutečným tehdy žijícím osobám). Araki ve vězení drží jako svého zajatce stratéga Kanbeie, jenž k němu na hrad dorazil coby vyslanec znepřáteleného klanu. Nedlouho poté začne docházet k záhadným úmrtím a podezřelým událostem, které v podhradí rozdmýchají strach a pověrčivost.

Zdroj fotek: CinemArt

Stvořitel (The Creator) – Recenze – 50%

Americká sci-fi britského režiséra Garetha Edwardse (Godzilla, Rogue One: Star Wars Story) pojednává o světě v roce 2065, kdy mezi lidmi žijí samostatně smýšlející roboti pohánění umělou inteligencí. Avšak od té doby, co roboti (nazývaní též simulanti, pokud jsou vybaveni lidskou tváří) omylem způsobili výbuch atomové bomby uprostřed Los Angeles, se lidstvo ideologicky rozdělilo do dvou směrů. V Americe jsou simulanti zakázáni, je proti nim vedená válka a roboti se využívají nanejvýš k vojenským účelům, třeba jako bomby s nožičkami coby náhrada za sebevražedné atentátníky. Ve východním superstátě zvaném Nová Asie jsou zas simulanti naopak považováni za rovnocenné členy společnosti, k nimž je přistupováno jako k přátelům a členům rodin, kteří by rádi žili s lidmi svobodně a v harmonii. V čemž jim brání pouze americká invazivní vojska snažící se o jejich vyhlazení.

Zdroj fotek: Falcon

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze – 80%

Už pozoruhodný debut čínského režiséra Gana Biho s názvem Kaili Blues byl docela silnou intelektuální kávou a uměleckou potravou pro náročné diváky. Melancholickou a elipticky vyprávěnou meditaci o cykličnosti času pojal tehdy teprve šestadvacetiletý režisér jako příběh na pomezí snu, vzpomínky a halucinace, která vrcholila více než čtyřicetiminutovou scénou natočenou v jediném záběru, odehrávajícím se v kontrastu se zbytkem filmu v reálném čase. Na snímek, s nímž vyhrál v roce 2015 dvě ceny na festivalu ve švýcarském Locarnu, Gan Bi navazuje s magickým a imaginativním počinem Poslední večery na Zemi, který tentokrát putoval už rovnou do Cannes.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Mirai, dívka z budoucnosti (Mirai no mirai) – Recenze – 80%

Čtyřletý chlapec Kun je v domácnosti středem zájmu, dokud si jeho rodiče nepořídí další dítě. Přítomnost mladší sestřičky jménem Mirai, obírající jej o část pozornosti dospělých, přijímá malý hrdina jen s obtížemi, a uchyluje se proto do světa vlastní představivosti, resp. do různých časových a fantazijních rovin, v nichž mu nově vzniklou situaci pomáhají překonat různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti.

© Toho Company

Ghost in the Shell – Recenze – 70%

Původní japonský anime film Ghost in the Shell z roku 1995 (natočený podle komiksu) je nadčasovým kultem plným hlubokých filozofických myšlenek o smyslu existence na pozadí dystopického světa budoucnosti, v němž se stírá hranice mezi lidskými bytostmi a roboty. Jde o komplikovanou, nejednoznačnou a v podstatě svým způsobem i o namáhavou podívanou, mnohovrstevnatou a v leckterých ohledech vizionářskou (často je zmiňována coby zásadní zdroj inspirace sourozenců Wachowských pro natočení Matrixu).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Velká čínská zeď (The Great Wall) – Recenze – 30%

Velká čínská zeď je velkou koprodukcí USA a Číny, vzniklou evidentně za účelem masového oslovení diváků v obou zemích a vydělání spousty peněz. Hrají v ní hvězdy americké i čínské a natočil ji jeden z předních čínských režisérů Yimou Zhang (Hrdina, Klan létajících dýk). Její děj se odehrává na Velké čínské zdi někdy před tisícem let a její hrdinové na ní brání Čínu před nájezdy Mongolů obřích monster, která se tam začala objevovat někdy před dalšími tisíci lety po pádu velkého zeleného meteoritu.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Komorná (Aggashi) – Recenze – 80%

Nový film jihokorejského režiséra Chan-wook Parka (natočený podle britského románu Zlodějka) je popisován jako erotický thriller, ale pravda je poněkud složitější. Jeho hrdinkou je korejská dívka Sukhui, která někdy ve třicátých letech dvacátého století přijíždí do Japonska dělat komornou pro bohatou šlechtičnu Hideko, která nikdy neopustila komnaty svého honosného panství, a o niž se po smrti její matky i tety stará její podivínský strýc.

Ve skutečnosti je ale Sukhui profesionální kapsářkou, jenž se za služku jen vydává, aby s příslibem tučné odměny pomohla jistému sňatkovému podvodníkovi mladou a naivní Hideko svést. Ten ji po svatbě plánuje nechat zavřít do blázince a shrábnout její záviděníhodný majetek. Celou akci však zkomplikuje nenadálé vzplanutí milostných citů mezi oběma hrdinkami.

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Assassin (Nie yin niang) – Recenze – 40%

Výjimečně si vypůjčím oficiální synopsi distributora: „Filmová báseň jednoho z největších filmařů současnosti zasazená do Číny 9. století je vizuálně omračujícím vyprávěním s prvky žánru wuxia (čínského ekvivalentu středověkého rytířského eposu s prvky fantasy). Jeho hrdinkou je profesionální vražedkyně Nie Yinniang, která poté, co selže ve svém úkolu, dostává od své paní rozkaz vrátit se do svého rodného kraje a zabít muže, jemuž byla kdysi přislíbena – svého bratrance, který dnes velí největší vojenské oblasti v severní Číně.“

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Kluk ve světě příšer (Bakemono no ko) – Recenze – 80%

Na japonský animovaný film člověk v našich kinech narazí opravdu vzácně, byť anime má i u nás velkou fanouškovskou základnu a jde navíc většinou o snímky poměrně zdařilé, mnohdy až skvělé. Tenhle má na svědomí Mamoru Hosoda, tvůrce animovaného remaku romantického sci-fi O dívce, která proskočila časem, jenž je jeho zatím nejznámějším filmem. Oproti němu je Kluk ve světě příšer příběhově srozumitelnější a přímočařejší a hlavně se pohybuje v jiném žánru, a sice v žánru fantasy.

Láska z Khon Kaen (Rak ti Khon Kaen) – Recenze – 60%

Vlastně je to docela příhodné, že ve stejný den jako nové Star Wars bude mít premiéru i thajský film režiséra Apichatponga Weerasethakula (Strýček Búnmí). Pro umělečtěji orientované diváky, kterým příliš nevoní představa drahého, výpravného, komerčního, trikového a hlučného sci-fi megafilmu, představuje Láska z Khon Kaen vhodnou alternativu zcela opačných vlastností – je laciná, nevýpravná, tichá, klidná, jemná, a až meditativně pomalá.

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Zimní spánek (Kış Uykusu/Winter Sleep) – Recenze – 60%

Dialogové drama Zimní spánek, které letos vyhrálo Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, natočil turecký režisér Nuri Bilge Ceylan (Vzdálený, Tenkrát v Anatolii). Jde o psychologickou sondu do života několika lidí pobývajících v horách ve středním Turecku, jejíž stopáž čítá úmorných 196 minut.

Zátah 2 (Serbuan maut 2/The Raid 2: Berandal) – Recenze – 70%

Indonéský snímek Zátah z roku 2011 působil jako zjevení. Byl energický, odvážný a nekompromisní. Natočil ho Gareth Evans, původem britský režisér a scénárista, v současnosti žijící v Indonésii. Šlo v něm o skupinu policistů, kteří si naplánovali přepadení paneláku na předměstí Jakarty a rychlé zajetí v něm bivakujícího drogového bosse, nicméně stali se lovnou zvěří uvězněnou v budově a vydanou napospas všem jejím obyvatelům, jež dostali odměnou za každého zabitého policistu doživotní bydlení zdarma. Následovala brutální a adrenalinem napěchovaná akce… A Zátah 2 jde ještě o něco dál.

Cizí oběd (Dabba) – Recenze – 70%

Indické filmy se v naší distribuci příliš často nevyskytují. A zrovna tento stojí za to. Přestože jde o debut neznámého indického režiséra, dočkal se značného věhlasu na leckterém festivalu, včetně toho karlovarského.