Předchozí film italského filmaře a držitele Oscara za snímek Velká
Nádhera Paola Sorrentina s názvem Parthenope byl dokladem, že
se tento režisér a scenárista ve své tvorbě již umělecky zcela vyčerpal a
zacyklil. Obsahově vyprázdněný a přezdobený počin postavený na obdivování krásy
ženských těl a neapolské architektury se topil v tezovitém blábolení a
jeho výpovědní hodnota byla ekvivalentní dvouhodinové reklamě na luxusní
parfém. Nyní se však Sorrentino vykoupil dramatem Milost, v němž upustil
od manýristického předvádění, jímž se kromě Parthenope vyznačoval
mimo jiné i jeho film Oni a Silvio, a navrátil se ke střídmější estetice
svých starších snímků, jimiž byly např. Následky lásky nebo Tady to
musí být. V hlavní roli si přitom ponechal svého dlouhodobého oblíbence,
herce Toniho Servilla, jemuž svěřil roli fiktivního italského prezidenta jménem
Mariano De Santis, jenž si od svých spolupracovníků vysloužil přezdívku „Železobeton“.
![]() |
| Zdroj fotek: Aerofilms |






