Bardotky – Recenze – 10%

Tři dlouholeté kamarádky z vysoké školy Meda (Dagmar Havlová), Iva (Eva Holubová) a Valerie (Pavlína Pořízková) se po letech setkají u příležitosti oslavy šedesátých narozenin jedné z nich. Shodnou se na tom, že šedesátka je ten nejlepší věk, že se vlastně cítí mladě a že konečně začnou pořádně žít. Přičemž v jejich případě „pořádně žít“ znamená opít se společně na diskotéce a nechat se tam zatknout policií (a domů pak dolézt po čtyřech), omylem vejít do coffee shopu v domnění, že jde o kavárnu (a zhulit se tam vodní dýmkou), jet do vinařství na degustaci vín ve sklípku (a až na místě zjistit, že jde o manuální brigádu na vinici) a vyrazit na pohřeb bývalého spolužáka, do kterého byly všechny tři zamilované. Přesně tohle se stane – a pak film skončí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Odyssea (The Odyssey) – Recenze – 80%

Předchozí film režiséra a scenáristy Christophera Nolana Oppenheimer byl oceněn sedmi Oscary, a to včetně sošky za nejlepší film a režii. Svým nejnovějším snímkem Odyssea si nyní tvůrce matematicky vysoustružených velkofilmů jako Dokonalý trik, Počátek či Tenet plní sen převést na plátna kin kompletní adaptaci stejnojmenného veršovaného eposu od řeckého básníka Homéra, což se doposud žádnému filmaři nepodařilo. Ve filmu Odyssea tak ožívá příběh hrdiny z trojské války (on byl tím, kdo přišel s klíčovým nápadem na trojského koně a zajistil tak Řekům vítězství) a zároveň příběh muže, jenž se po bitvě vydává na strastiplnou cestu domů, kde na něj dlouhé roky čekají žena se synem. Samotný film se přitom stává tak trochu trojským koněm – navenek působí jako epický hollywoodský dobrodružný velkofilm se spoustou žánrových atrakcí a s rozpočtem čtvrt miliardy dolarů, leč uvnitř něj se schovává až překvapivě melancholická a deziluzivní úvaha nad stinnými stránkami hrdinství.

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF – 10 českých filmů z festivalu Karlovy Vary 2026

Na filmovém festivalu v Karlových Varech jsem se snažil vidět co nejvíce českých filmů a snímků s českým koprodukčním zastoupením, byť pár jsem jich bohužel minul. V následujícím textu uvádím mini-recenze na deset z nich.

 

1) Kdyby se holubi proměnili ve zlato – Velmi osobní a cenou z filmového festivalu v Berlíně oceněný dokument zrozený z emocí a vnitřní bolesti, jehož autorka Pepa Lubojacki je “brutálně upřímná” a současně prokazuje poměrně vysokou míru sebereflexe a vyjadřovací kreativity. Natáčí na mobil sama sebe a další tři příbuzné (staršího bratra a dva bratrance), kteří jsou všichni na alkoholu závislí bezdomovci. Zatímco se mladá režisérka ptá, odkud se bere zdroj závislosti a jak překonat rodinná traumata i vlastní pocit viny a studu, tak nabízí realistickou sondu do života na dně, která je realizována jako formálně radikální experimentální video koláž doprovázená těkavými titulky a hrátkami s umělou inteligencí včetně digitálně rozpohybovaných a nadabovaných archivních fotografií. Svěží a výmluvný film o sesterské lásce, která naráží na neochotu nechat si pomoct. (80 %) 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 36 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu deset zahraničních snímků, které mi přišly nejlepší (o českých filmech jsem napsal zvlášť TADY). Řadu z následujících filmů budete moct vidět na oficiálních festivalových ozvěnách Šary Vary a některé později zamíří též do běžné kino distribuce.

 

1) Znenadání (Soudain) – Unikátní zenově-konverzační humanistické drama natočené v koprodukci Francie a Japonska, v němž prostředí pařížského domova pro seniory slouží jako idealistická metafora světa, kde se dá společenské uspořádání přizpůsobit ekonomickým faktorům tak, aby zároveň byly zachovány v plné míře lidské hodnoty. Srdcem filmu je nenadálé přátelství ředitelky pečovatelského centra, která se snaží najít vhodný model existence nahrazující současný vysilující a sebe-stravující systém, s japonskou vážně nemocnou divadelní režisérkou, jenž odmítá zemřít a na jevišti převádí filosofické myšlenky ve skutečnost. Hluboký, komplexní a dojemný film o symbiotickém propojení dvou duší, které se na ploše více než tří hodin snaží společně přetvořit nemožné v možné a současně při tom najdou i samy pro sebe tu nejvhodnější cestu. Mistrovský scénář, který je režírovaný a zahraný tak přirozeně, že po určité době začnete jeho postavy vnímat jako reálné žijící osoby, a ne jako herce před kamerou. Film na pomezí akademické přednášky, pracovního školení, intelektuální debaty a performativního představení, který svým sdělením dalece přesahuje hranice kinosálu. Jde o dílo japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho, jehož starší snímek Drive My Car byl nominován na Oscara a oceněn Zlatým glóbem pro nejlepší neanglicky mluvený film. 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

Smrtelné zlo: V plamenech (Evid Dead Burn) – Recenze – 40%

Americký koprodukční horor Smrtelné zlo: V plamenech natočil francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček, jenž debutoval před třemi lety pavoučím hororem Havěť, dost možná nejvýživnějším filmem o pavoucích za posledních pětatřicet let. Totéž si zjevně řekli producenti, kteří mu hned poté svěřili nový díl z filmové hororové série Smrtelné zlo, jež volně rozvíjí mytologii, kterou nastolil ve své kultovní trilogii Evil Dead z 80. let filmař Sam Raimi. Sébastien Vaniček se rozhodl nezklamat, a kromě spousty dravé energie a hbitého střihu film obohatil (v tandemu se svým spoluscenáristou Florentem Bernardem) i spoustou šťavnatých pasáží, v nichž se kreativně deformují a poškozují lidská těla.

Zdroj fotek: Falcon

Po večerce – Recenze – 50%

Český režisér a scenárista Dan Pánek se v poslední době věnoval především natáčení hokejových dramat (Neporazitelní, Děti Nagana). Ve svém nejnovějším počinu nyní zúročil vlastní zkušenosti hlavního vedoucího na dětském letním táboře. Děj jeho filmu Po večerce je tudíž zasazen přímo do prostředí letního tábora a většinu jeho postav tvoří táboroví vedoucí, praktikanti a děti. Hlavním hrdinou je korporátní zaměstnanec Kráťa (Vladimír Polívka), jehož rodiče (Ondřej Pavelka a Dana Batulková) provozují dětský tábor již desítky let. Jenže otec se po třetím infarktu již na úlohu hlavního vedoucího necítí a přiměje syna k tomu, aby za něj dohled nad táborem přebral. Kráťa si navíc v práci prochází etapou dočasného vyhoření, takže mu vyhovuje strávit dva týdny v přírodě, a vydá se velet táboru, jehož se naposledy účastnil před patnácti lety. 

Zdroj fotek: Donart Film

Den odhalení (Disclosure Day) – Recenze – 60%

V kariéře filmaře Stevena Spielberga hráli mimozemšťané vždy výraznou roli. Byli tématem jeho studentského filmu Firelight z roku 1964, později se kolem nich točily snímky Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan nebo Válka světů a přítomní byli též ve filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Nyní se jeden z nejslavnějších režisérů v historii kinematografie, jenž letos oslaví osmdesáté narozeniny, znovu vrací k mimozemskému námětu, leč přistupuje k němu opět ze zcela jiného úhlu pohledu. Ve filmu Den odhalení vybízí k otázce, jestli je lidstvo vůbec připraveno přijmout skutečnost, že mimo naši planetu existuje další vyspělý život, a zdali je schopno se s takovou reformační informací vyrovnat.

Zdroj fotek: CinemArt