Hope – Recenze – 50%

Jihokorejský akční sci-fi snímek Hope pojednává o malé skupině lidí kdesi na venkově, kteří se snaží vypořádat se záhadným krvelačným tvorem, jenž pustoší malé fiktivní městečko s názvem Hope Harbor. Když je místní šerif v úvodu povolán k nálezu mrtvé a ošklivě potrhané krávy, vznikne domněnka, že do kraje nejspíš zavítal tygr. Následné události však ukáží, že jde spíše o jakési monstrum neznámého původu, proti němuž jsou střelné zbraně krátké. S rozpočtem odpovídajícím zhruba padesáti milionům dolarů je Hope nejdražší jihokorejskou filmovou produkcí všech dob.

Film Hope je první částí plánované trilogie, nicméně o jeho navazujících pokračováních se prozatím nic neví (údajně existuje scénář ke druhému dílu, a to je celé). Trikový a místy překvapivě krvavý spektákl, jenž měl kupodivu premiéru v hlavní soutěži na filmovém festivalu v Cannes, využívá svou velkorysou a lehce nestřídmou stopáž 160 minut zejména k tomu, aby jakžtakž představil několik postav, protáhl je vrchovatou porcí dynamických akčních scén a v závěru poskytl drobné náznaky jakési komplexní mytologie kosmického rozměru, jejíž podstatu a význam tedy možná ozřejmí až další díly, pokud vůbec vzniknou. 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Samuraj a vězeň (Kokurôjô) – Recenze – 60%

Japonské historické drama Samuraj a vězeň vychází ze stejnojmenného oceňovaného románu a odehrává se v roce 1578, tedy ještě před sjednocením Japonska, v období neutuchajících válečných konfliktů mezi dílčími státy. Jeho hlavním hrdinou je Araki Murashige, samurajský kníže čelící ze svého obléhaného hradu výpadům nepřátelských vojsk pod vedením dobyvačného Nobunagy Ody (což je historická realita a obě ta jména patří skutečným tehdy žijícím osobám). Araki ve vězení drží jako svého zajatce stratéga Kanbeie, jenž k němu na hrad dorazil coby vyslanec znepřáteleného klanu. Nedlouho poté začne docházet k záhadným úmrtím a podezřelým událostem, které v podhradí rozdmýchají strach a pověrčivost.

Zdroj fotek: CinemArt

Konec Oak Street (The End of Oak Street) – Recenze – 60%

Typické americké předměstí, 80. léta. Čtyřčlenná rodinka žije zdánlivě idylicky jak podle katalogu, leč její stabilitu ve skutečnosti narušují již dlouho probíhající manželská krize, nedostatek financí a mnohé další tutlané problémy. Otec (Ewan McGregor) pracuje jako nuzný rozvozce pizzy a v garáži ukrývá zásobu alkoholu. Matka (Anne Hathaway) potají sepisuje román o ženě, která zvažuje odchod od vlastní rodiny, do nějž promítá vlastní frustrace a pocity nenaplnění. Téměř dospělá dcera by ráda šla na vysokou školu, kterou si její rodiče nemohou dovolit, a dospívající synek řeší malér, s nímž se doma zatím ještě nesvěřil. Děj se dá do pohybu ve chvíli, kdy se v jejich sousedství jednoho dne začnou kupit bizarní úkazy, které vyvrcholí tím, že v ulicích najednou začnou běhat dinosauři. Ukáže se, že celá jejich čtvrť byla přenesena skrze jakýsi portál do doby před 200 miliony lety…

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Zmrzlinář (Ice Cream Man) – Recenze – 50%

Zmrzlinář je hororová komedie režiséra a scenáristy Eliho Rotha (Hostel, Borderlands), zasazená do prostředí fiktivního amerického maloměsta, kam jednoho dne přijede zmrzlinářské auto se záhadně vyhlížejícím prodavačem, na jehož mražené produkty se ihned vrhne spousta dětí. Druhý den se ukáže, že se z dětských zmrzlinových strávníků staly posedlé bytosti s vymytými mozky, které začnou pomocí dalších zmrzlin konvertovat i ostatní děti a současně brutálně zabíjet všechny dospělé v dosahu – přičemž jako první si vezmou do parády pochopitelně vlastní rodiče. Jejich útokům se následně snaží bránit několik dvanáctiletých jedinců, kteří jako jedni z mála zmrzlinu dosud neměli, například kvůli intoleranci laktózy.

Zdroj fotek: Bioscop

Bardotky – Recenze – 10%

Tři dlouholeté kamarádky z vysoké školy Meda (Dagmar Havlová), Iva (Eva Holubová) a Valerie (Pavlína Pořízková) se po letech setkají u příležitosti oslavy šedesátých narozenin jedné z nich. Shodnou se na tom, že šedesátka je ten nejlepší věk, že se vlastně cítí mladě a že konečně začnou pořádně žít. Přičemž v jejich případě „pořádně žít“ znamená opít se společně na diskotéce a nechat se tam zatknout policií (a domů pak dolézt po čtyřech), omylem vejít do coffee shopu v domnění, že jde o kavárnu (a zhulit se tam vodní dýmkou), jet do vinařství na degustaci vín ve sklípku (a až na místě zjistit, že jde o manuální brigádu na vinici) a vyrazit na pohřeb bývalého spolužáka, do kterého byly všechny tři zamilované. Přesně tohle se stane – a pak film skončí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Odyssea (The Odyssey) – Recenze – 80%

Předchozí film režiséra a scenáristy Christophera Nolana Oppenheimer byl oceněn sedmi Oscary, a to včetně sošky za nejlepší film a režii. Svým nejnovějším snímkem Odyssea si nyní tvůrce matematicky vysoustružených velkofilmů jako Dokonalý trik, Počátek či Tenet plní sen převést na plátna kin kompletní adaptaci stejnojmenného veršovaného eposu od řeckého básníka Homéra, což se doposud žádnému filmaři nepodařilo. Ve filmu Odyssea tak ožívá příběh hrdiny z trojské války (on byl tím, kdo přišel s klíčovým nápadem na trojského koně a zajistil tak Řekům vítězství) a zároveň příběh muže, jenž se po bitvě vydává na strastiplnou cestu domů, kde na něj dlouhé roky čekají žena se synem. Samotný film se přitom stává tak trochu trojským koněm – navenek působí jako epický hollywoodský dobrodružný velkofilm se spoustou žánrových atrakcí a s rozpočtem čtvrt miliardy dolarů, leč uvnitř něj se schovává až překvapivě melancholická a deziluzivní úvaha nad stinnými stránkami hrdinství.

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF – 10 českých filmů z festivalu Karlovy Vary 2026

Na filmovém festivalu v Karlových Varech jsem se snažil vidět co nejvíce českých filmů a snímků s českým koprodukčním zastoupením, byť pár jsem jich bohužel minul. V následujícím textu uvádím mini-recenze na deset z nich.

 

1) Kdyby se holubi proměnili ve zlato – Velmi osobní a cenou z filmového festivalu v Berlíně oceněný dokument zrozený z emocí a vnitřní bolesti, jehož autorka Pepa Lubojacki je “brutálně upřímná” a současně prokazuje poměrně vysokou míru sebereflexe a vyjadřovací kreativity. Natáčí na mobil sama sebe a další tři příbuzné (staršího bratra a dva bratrance), kteří jsou všichni na alkoholu závislí bezdomovci. Zatímco se mladá režisérka ptá, odkud se bere zdroj závislosti a jak překonat rodinná traumata i vlastní pocit viny a studu, tak nabízí realistickou sondu do života na dně, která je realizována jako formálně radikální experimentální video koláž doprovázená těkavými titulky a hrátkami s umělou inteligencí včetně digitálně rozpohybovaných a nadabovaných archivních fotografií. Svěží a výmluvný film o sesterské lásce, která naráží na neochotu nechat si pomoct. (80 %) 

© Film Servis Festival Karlovy Vary