Odyssea (The Odyssey) – Recenze – 80%

Předchozí film režiséra a scenáristy Christophera Nolana Oppenheimer byl oceněn sedmi Oscary, a to včetně sošky za nejlepší film a režii. Svým nejnovějším snímkem Odyssea si nyní tvůrce matematicky vysoustružených velkofilmů jako Dokonalý trik, Počátek či Tenet plní sen převést na plátna kin kompletní adaptaci stejnojmenného veršovaného eposu od řeckého básníka Homéra, což se doposud žádnému filmaři nepodařilo. Ve filmu Odyssea tak ožívá příběh hrdiny z trojské války (on byl tím, kdo přišel s klíčovým nápadem na trojského koně a zajistil tak Řekům vítězství) a zároveň příběh muže, jenž se po bitvě vydává na strastiplnou cestu domů, kde na něj dlouhé roky čekají žena se synem. Samotný film se přitom stává tak trochu trojským koněm – navenek působí jako epický hollywoodský dobrodružný velkofilm se spoustou žánrových atrakcí a s rozpočtem čtvrt miliardy dolarů, leč uvnitř něj se schovává až překvapivě melancholická a deziluzivní úvaha nad stinnými stránkami hrdinství.

Zdroj fotek: CinemArt

KVIFF – 10 českých filmů z festivalu Karlovy Vary 2026

Na filmovém festivalu v Karlových Varech jsem se snažil vidět co nejvíce českých filmů a snímků s českým koprodukčním zastoupením, byť pár jsem jich bohužel minul. V následujícím textu uvádím mini-recenze na deset z nich.

 

1) Kdyby se holubi proměnili ve zlato – Velmi osobní a cenou z filmového festivalu v Berlíně oceněný dokument zrozený z emocí a vnitřní bolesti, jehož autorka Pepa Lubojacki je “brutálně upřímná” a současně prokazuje poměrně vysokou míru sebereflexe a vyjadřovací kreativity. Natáčí na mobil sama sebe a další tři příbuzné (staršího bratra a dva bratrance), kteří jsou všichni na alkoholu závislí bezdomovci. Zatímco se mladá režisérka ptá, odkud se bere zdroj závislosti a jak překonat rodinná traumata i vlastní pocit viny a studu, tak nabízí realistickou sondu do života na dně, která je realizována jako formálně radikální experimentální video koláž doprovázená těkavými titulky a hrátkami s umělou inteligencí včetně digitálně rozpohybovaných a nadabovaných archivních fotografií. Svěží a výmluvný film o sesterské lásce, která naráží na neochotu nechat si pomoct. (80 %) 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 36 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu deset zahraničních snímků, které mi přišly nejlepší (o českých filmech jsem napsal zvlášť TADY). Řadu z následujících filmů budete moct vidět na oficiálních festivalových ozvěnách Šary Vary a některé později zamíří též do běžné kino distribuce.

 

1) Znenadání (Soudain) – Unikátní zenově-konverzační humanistické drama natočené v koprodukci Francie a Japonska, v němž prostředí pařížského domova pro seniory slouží jako idealistická metafora světa, kde se dá společenské uspořádání přizpůsobit ekonomickým faktorům tak, aby zároveň byly zachovány v plné míře lidské hodnoty. Srdcem filmu je nenadálé přátelství ředitelky pečovatelského centra, která se snaží najít vhodný model existence nahrazující současný vysilující a sebe-stravující systém, s japonskou vážně nemocnou divadelní režisérkou, jenž odmítá zemřít a na jevišti převádí filosofické myšlenky ve skutečnost. Hluboký, komplexní a dojemný film o symbiotickém propojení dvou duší, které se na ploše více než tří hodin snaží společně přetvořit nemožné v možné a současně při tom najdou i samy pro sebe tu nejvhodnější cestu. Mistrovský scénář, který je režírovaný a zahraný tak přirozeně, že po určité době začnete jeho postavy vnímat jako reálné žijící osoby, a ne jako herce před kamerou. Film na pomezí akademické přednášky, pracovního školení, intelektuální debaty a performativního představení, který svým sdělením dalece přesahuje hranice kinosálu. Jde o dílo japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho, jehož starší snímek Drive My Car byl nominován na Oscara a oceněn Zlatým glóbem pro nejlepší neanglicky mluvený film. 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

Smrtelné zlo: V plamenech (Evid Dead Burn) – Recenze – 40%

Americký koprodukční horor Smrtelné zlo: V plamenech natočil francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček, jenž debutoval před třemi lety pavoučím hororem Havěť, dost možná nejvýživnějším filmem o pavoucích za posledních pětatřicet let. Totéž si zjevně řekli producenti, kteří mu hned poté svěřili nový díl z filmové hororové série Smrtelné zlo, jež volně rozvíjí mytologii, kterou nastolil ve své kultovní trilogii Evil Dead z 80. let filmař Sam Raimi. Sébastien Vaniček se rozhodl nezklamat, a kromě spousty dravé energie a hbitého střihu film obohatil (v tandemu se svým spoluscenáristou Florentem Bernardem) i spoustou šťavnatých pasáží, v nichž se kreativně deformují a poškozují lidská těla.

Zdroj fotek: Falcon

Po večerce – Recenze – 50%

Český režisér a scenárista Dan Pánek se v poslední době věnoval především natáčení hokejových dramat (Neporazitelní, Děti Nagana). Ve svém nejnovějším počinu nyní zúročil vlastní zkušenosti hlavního vedoucího na dětském letním táboře. Děj jeho filmu Po večerce je tudíž zasazen přímo do prostředí letního tábora a většinu jeho postav tvoří táboroví vedoucí, praktikanti a děti. Hlavním hrdinou je korporátní zaměstnanec Kráťa (Vladimír Polívka), jehož rodiče (Ondřej Pavelka a Dana Batulková) provozují dětský tábor již desítky let. Jenže otec se po třetím infarktu již na úlohu hlavního vedoucího necítí a přiměje syna k tomu, aby za něj dohled nad táborem přebral. Kráťa si navíc v práci prochází etapou dočasného vyhoření, takže mu vyhovuje strávit dva týdny v přírodě, a vydá se velet táboru, jehož se naposledy účastnil před patnácti lety. 

Zdroj fotek: Donart Film

Den odhalení (Disclosure Day) – Recenze – 60%

V kariéře filmaře Stevena Spielberga hráli mimozemšťané vždy výraznou roli. Byli tématem jeho studentského filmu Firelight z roku 1964, později se kolem nich točily snímky Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan nebo Válka světů a přítomní byli též ve filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Nyní se jeden z nejslavnějších režisérů v historii kinematografie, jenž letos oslaví osmdesáté narozeniny, znovu vrací k mimozemskému námětu, leč přistupuje k němu opět ze zcela jiného úhlu pohledu. Ve filmu Den odhalení vybízí k otázce, jestli je lidstvo vůbec připraveno přijmout skutečnost, že mimo naši planetu existuje další vyspělý život, a zdali je schopno se s takovou reformační informací vyrovnat.

Zdroj fotek: CinemArt

Scary Movie (2026) – Recenze – 10%

Na populární parodické sérii Scary Movie, která si na ploše pěti filmů vzniklých mezi roky 2000 a 2013 utahovala ze známých filmů, žánrových klišé a popkulturních trendů, se vystřídalo hned několik režisérů a scenáristů. Po třináctileté pauze se bratři Wayansovi, tvůrci zodpovědní za zrod celé franšízy a za natočení jejích prvních dvou dílů, rozhodli znovu přebrat štafetu a vytvořit další kapitolu. Jejich cílem bylo údajně natočit něco mezi pokračováním a restartem, který by navázal na předešlé filmy a současně dopřál oblíbené značce parodující zejména aktuální horory a hollywoodské hity svěží start pro diváky nové generace. Na scénu se tak vracejí hrdinové předešlých dílů (mimo jiné Anna Faris v roli Cindy, Regina Hall jako Brenda a Marlon Wayans coby zhulený Shorty), leč současně je doplňují nové postavy představující dnešní teenagery.

Zdroj fotek: CinemArt

Pasažér (Passenger) – Recenze – 30%

Film Pasažér je americký horor, který režíroval norský filmař André Øvredal. Tento svého času slibný režisér dosáhl mezinárodního úspěchu se snímkem Lovec trolů (2010), načež natočil v USA působivý horor z pitevny Tajemství smrti slečny Neznámé (2016). Pak to ovšem s jeho filmy šlo od desíti k pěti, což bohužel platí i pro Pasažéra, za nímž stojí kromě něj i dvojice nepříliš zkušených scenáristů a několik producentů hororových počinů typu La Llorona: Prokletá žena, Primát nebo Until Dawn.

Zdroj fotek: CinemArt

Hokum – Recenze – 80%

Irský horor s názvem Hokum (což je anglický výraz pro „pitomost“) je dílem režiséra a scenáristy Damiana McCarthyho, z jehož filmografie se do českých kin dostal již jeho předchozí hororový snímek Duše prokletých (2024). Jde o autorského filmaře, jenž dokáže velmi dobře pracovat s pozvolna budovanou hutnou atmosférou, vytvářet zajímavé postavy a skvěle vést herce, vyprávět třeba i okoukané příběhy neokoukaným způsobem, kombinovat hrůzu a děs s jemným černým cynickým humorem, a i z relativně nízkého rozpočtu vydolovat maximum. Film Hokum naplňuje všechny tyto aspekty, a kromě toho nabízí též prvky psychologického dramatu, kriminální detektivky a mysteriózního thrilleru, disponuje folklorními motivy, mystickou symbolikou a elementy z irské mytologie, a celkově jde o jeden z nejzdařilejších klasických hororů poslední doby. (Dalším takto výrazným a značně pozoruhodným nedávným příspěvkem do hororového žánru je film Posedlost, jenž doputuje do kin na konci května). 

Zdroj fotek: Continental Film

Lee Cronin: Mumie (Lee Cronin’s The Mummy) – Recenze – 70%

Existuje hned několik filmů nesoucích tentýž název Mumie, které využívají egyptskou mytologii a titulní balzamované a popruhy opásané monstrum jako základ pro hororově laděné vyprávění – černobílý horor studia Universal s Borisem Karloffem z roku 1932, britská variace studia Hammer s Peterem Cushingem z roku 1959, první díl dobrodružné filmové série s Brendanem Fraserem z roku 1999 a snímek Mumie z roku 2017 s Tomem Cruisem, jenž byl neúspěšným pokusem Universalu započít s mumií vlastní propojený fikční svět zaplněný klasickými filmovými monstry. Egyptský námět znovu oprášil film Lee Cronin: Mumie, jenž se odlišuje už jen tím, že ve svém názvu obsahuje jméno svého režiséra a scenáristy Leeho Cronina, z jehož předešlé filmografie byl v českých kinech uveden již krvavý horor z roku 2023 Smrtelné zlo: Probuzení.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Říkají mi Lars – Recenze – 30%

Český kriminální thriller Říkají mi Lars byl natočen podle stejnojmenného prvního dílu knižní série spisovatele píšícího pod pseudonymem Daniel Gris. Tyto romány inspirované tradicí americké drsné školy spojuje hlavní hrdina zvaný Lars, čtyřicátník žijící v současné Praze a vyhozený od policie pro nekázeň, jenž si libuje ve tvrdém alkoholu a ve tvrdé muzice, přičemž svou přezdívku si vysloužil podle bubeníka kapely Metallica Larse Ulricha. Knižní předlohu do filmové podoby adaptoval filmař Ivo Trajkov a snímek natočil Jaroslav Fuit, režisér autorského filmu Dvojka a romantické komedie Jedině Tereza a také řady epizod v seriálech Comeback či Ordinace v růžové zahradě.

© Dorian Film 

Krvavá nevěsta: Hra začíná (Ready or Not 2: Here I Come) – Recenze – 40%

Americký film Krvavá nevěsta z roku 2019 byl černou komedií s hororovými prvky, jehož hlavní hrdinka Grace (Samara Weaving) se hned na začátku provdala do bohaté panské rodiny, načež se ukázalo, že příbuzní z ženichovy strany museli dodržet jakousi starodávnou tradici a pokusit se ji ještě během svatební noci zabít. Grace se tak ocitla naháněna po šlechtickém sídle a přilehlých pozemcích svými novými rodinnými příslušníky, kteří měli čas na její usmrcení do svítání – jinak by v případě neúspěchu vlivem dávného prokletí zemřeli všichni. Pokračování s názvem Krvavá nevěsta: Hra začíná dějově přímo navazuje na svého předchůdce a odehrává se během navazujících 24 hodin po konci honu.

Zdroj fotek: Falcon

Někdo to rád v Plzni – Recenze – 30%

Za režií a scénářem české romantické komedie Někdo to rád v Plzni stojí filmař Martin Horský, který již režíroval super-úspěšné Ženy v běhu (s více než jedním a půl milionem diváků) a následně o dost méně úspěšné, leč na české poměry stále poměrně slušně navštěvované snímky Srdce na dlani a Moře na dvoře (oba s mírně přes dvěma sty tisíci diváky). Jeho novinka by nejspíš chtěla být něco jako česká variace na Lásku nebeskou, tedy multigenerační vyprávění propojující spoustu postav a příběhů vystavěných na různých romantických a komediálních zápletkách. Výsledkem je nicméně film, jehož jednotlivé mini-příběhy na rozdíl od Lásky nebeské působí, jako by byly spíchnuté opravdu horkou jehlou, a jehož dialogy i charaktery postav patrně vznikaly cestou nejmenšího odporu.

Zdroj fotek: CinemArt

Nevděčné bytosti – Recenze – 60%

České drama Nevděčné bytosti je čtvrtým celovečerním snímkem režiséra Olma Omerzu, který jej premiérově uvedl loni na filmovém festivalu ve španělském San Sebastiánu. Nadnárodně uznávaný autorský filmař oceněný Českým lvem za režii filmu Všechno bude se i ve své novince zabývá (tak jako ve většině svých režijních počinů) tématem rozbitých rodinných vztahů, zkoumáním mezigeneračních komunikačních propastí a hledáním rozporů v perspektivách dospělých a dospívajících postav. Jejich obtíže s nalézáním společné řeči ještě podtrhuje to, že hrdinové Nevděčných bytostí spolu mluví v několika jazycích, což jde ruku v ruce se skutečností, že film vznikal v koprodukci se Slovenskem, Slovinskem, Chorvatskem, Francií a Polskem a disponuje mezinárodním obsazením.

Zdroj fotek: CinemArt

Spasitel (Project Hail Mary) – Recenze – 80%

Sci-fi Spasitel je adaptací stejnojmenného románu amerického spisovatele Andyho Weira, z jehož pera vzešla též knižní předloha pro snímek Marťan z roku 2015. Filmové verze Spasitele se ujali režiséři Phil Lord a Christopher Miller, kteří společně natočili např. komedii Jump street 21 nebo animovaný LEGO příběh, a scenárista Drew Goddard, jenž stojí mimo jiné za Chatou v horách či Zlými časy v El Royale a právě i za scénářem k Marťanovi. S ním ostatně Spasitel sdílí leckteré motivy i příběh soustředěný na jediného hrdinu, který se ocitne sám ve vesmíru a musí si poradit s nenadálými situacemi a vystačit si v nich se svými znalostmi chemie, biologie a fyziky.

Zdroj fotek: Falcon

Ceny Akademie Oscar 2026 - Výsledky

Vítězný film - Jedna bitva za druhou

Nejlepší film

               Bugonia

               Citová hodnota

               F1

               Frankenstein

               Hamnet

               Hříšníci

               Jedna bitva za druhou

               Sny o vlacích

               Tajný agent

               Velký Marty

 

Nejlepší režie

               Chloé Zhao (Hamnet)

               Joachim Trier (Citová hodnota)

               Josh Safdie (Velký Marty)

               Paul Thomas Anderson (Jedna bitva za druhou)

               Ryan Coogler (Hříšníci)

 

Český lev 2026 - Výsledky

Vítězný film - Karavan

NEJLEPŠÍ FILM

Franz

Karavan

Letní škola, 2001

Nahoře nebe, v dolině já

Sbormistr

 

NEJLEPŠÍ REŽIE

           Agnieszka Holand (Franz)

Dužan Duong (Letní škola, 2001)

Katarína Gramatová (Nahoře nebe, v dolině já)

Ondřej Provazník (Sbormistr)

Zuzana Kirchnerová (Karavan)

 

Poberta – Recenze – 70%

Český snímek Poberta je hraným celovečerním debutem filmaře Ondřeje Hudečka, jenž předtím natočil mimo jiné sportovní dokument Pásky z Nagana a krátkometrážní film Furiant, za nějž obdržel řadu ocenění včetně Zvláštní ceny poroty na festivalu v Sundance a také Českého lva za nejlepší studentský film. Jeho nejnovější počin míchá kriminální sociální tragikomedii ze současného jihomoravského maloměsta s humornou reflexí covidové pandemie, přičemž osudy svých fiktivních hrdinů propojuje se skutečnými medializovanými událostmi. Zabývá se tudíž postavami, které se snaží odrazit ode dna, a zároveň tematizuje typicky českou náturu a mentalitu v období nepohodlných karanténních opatření.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Nevěsta! (The Bride!) – Recenze – 50%

Americký snímek Nevěsta! natočila podle vlastního scénáře filmařka Maggie Gyllenhaal, známá filmová herečka, která se před časem dala též na kariéru režisérky (její na tři Oscary nominovaný celovečerní debut z roku 2021 Temná dcera distribuoval Netflix). Krom toho je sestrou herce Jakea Gyllenhaala, jemuž ve své režijní novince svěřila malou roli. Její Nevěsta! velmi volně vychází z příběhu slavného hororového snímku Frankensteinova nevěsta (1935), nicméně bere si z něj částečně pouze výchozí situaci, přičemž zbytek děje dekonstruuje, aktualizuje a realizuje značně po svém. Výsledkem je temná kriminální romance mezi dvěma bytostmi vzkříšenými z mrtvých, která se snaží upoutat výrazným vizuálem, divokou energií a nespoutanými hereckými kreacemi dvou hlavních protagonistů.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Otec Matka Sestra Bratr (Father Mother Sister Brother) – Recenze – 60%

Drama filmaře a legendy amerického nezávislého filmu Jima Jarmusche se stalo vítězem loňského filmového festivalu v Benátkách, a to víceméně překvapivě, neboť k nejvíce diskutovaným soutěžním snímkům promítaným na festivalu údajně patřily zcela jiné filmy. Jarmuschova nenápadná civilní a subtilní novinka je triptychem tematicky propojených povídek, strukturálně upomínajícím na jiné jeho povídkové filmy, jako byly Noc na zemi, Tajuplný vlak nebo Kafe a cigára.

Zdroj fotek: Aerofilms

Když se zhasne – Recenze – 20%

Česko-slovenskou komedii Když se zhasne natočil režisér Andy Fehu jako filmovou adaptaci stejnojmenné divadelní hry. Na scénáři se přitom spolu s ním a se scenáristou Michalem Balážem podílela i spoluautorka této hry Michaela Doležalová. Děj pojednává o manželské dvojici Nině (Petra Hřebíčková) a Richardovi (Tomáš Maštalír), kteří jsou sezdaní dvacet let a již dlouho se navzájem nenávidí. Neustále se urážejí a soustavně si dávají najevo, jak jeden nemůže druhého vystát. S myšlenkou na rozvod se však oba zdráhají vytasit, jelikož kdysi dávno společně napsali prohlášení, že pokud některý z nich manželství rozvrátí, tak přijde o vše ve prospěch toho druhého. A tak raději setrvávají v extrémně toxickém vztahu, protože berou zcela vážně přísahu napsanou v opilosti na nějaký hospodský ubrousek.

Zdroj fotek: Bontonfilm

SOS (Send Help) – Recenze – 60%

Návrat kultovního režiséra Sama Raimiho k mládeži nepřístupnému filmu po sedmnácti letech (konkrétně od zdařilého a zábavně béčkového hororu Stáhni mě do pekla z roku 2009) se nese v duchu dobrodružné komedie kombinované s thrillerem o přežití, jenž si umně hraje s žánry, filmařskými styly a s diváckým očekáváním, které podvrací řadou zvratů. Jeho hlavní hrdinkou je podivínsky vyhlížející analytička ve finančnické firmě Linda (Rachel McAdams), která příliš nedbá o svůj zevnějšek, do práce chodí nereprezentativně oblékaná a u kolegů budí rozpaky svým zjevem i vtíravou přátelskostí. Firma však v mnohém vděčí jejím skvělým výpočetním a analytickým dovednostem a její šéf jí dokonce před časem přislíbil povýšení a manažerskou pozici. Tento šéf však zemře a firmu převezme jeho arogantní, nadutý, zpovykaný a vesměs nesnesitelný syn Bradley (Dylan O’Brian), který na staré dohody okázale kašle a spíš přemýšlí, jak by se dotěrné Lindy zbavil.

Zdroj fotek: Falcon

Milost (La grazia) – Recenze – 80%

Předchozí film italského filmaře a držitele Oscara za snímek Velká Nádhera Paola Sorrentina s názvem Parthenope byl dokladem, že se tento režisér a scenárista ve své tvorbě již umělecky zcela vyčerpal a zacyklil. Obsahově vyprázdněný a přezdobený počin postavený na obdivování krásy ženských těl a neapolské architektury se topil v tezovitém blábolení a jeho výpovědní hodnota byla ekvivalentní dvouhodinové reklamě na luxusní parfém. Nyní se však Sorrentino vykoupil dramatem Milost, v němž upustil od manýristického předvádění, jímž se kromě Parthenope vyznačoval mimo jiné i jeho film Oni a Silvio, a navrátil se ke střídmější estetice svých starších snímků, jimiž byly např. Následky lásky nebo Tady to musí být. V hlavní roli si přitom ponechal svého dlouhodobého oblíbence, herce Toniho Servilla, jemuž svěřil roli fiktivního italského prezidenta jménem Mariano De Santis, jenž si od svých spolupracovníků vysloužil přezdívku „Železobeton“.

Zdroj fotek: Aerofilms

Nominace na Ceny Akademie Oscar 2026

Ve čtvrtek 22. ledna byly vyhlášeny nominace na ceny Oscar za rok 2025. Nejvíce nominací (rekordních šestnáct) bylo uděleno americké dobové muzikální gangsterce s hororovými prvky Hříšníci, jejíž děj se točí kolem obrany černošské hospody na americkém jihu v dobách alkoholové prohibice před upírskými útočníky. Druhý nejvyšší počet nominací, a to konkrétně třináct, získal žánrový mix paranoidního thrilleru, rodinného dramatu a černohumorné satiry Jedna bitva za druhou. Na třetím místě v počtu nominací skončily s devíti zářezy hned tři filmy – norské drama o rodinných traumatech Citová hodnota, moderní adaptace klasického hororu Frankenstein a intenzivní sportovní drama o šampionovi ve stolním tenise Velký Marty.

Celkem se v souboji o ocenění v kategorii Nejlepší film utká deset snímků. Kromě již zmíněné pětice se do těchto nominací probojovala i žánrově pestrá satirická komedie Bugonia, v níž dvojice konspiračních teoretiků unese vysoce postavenou manažerku nadnárodní firmy, sportovní drama z prostředí závodů formulí F1, dobové drama ze života Williama Shakepseara Hamnet, brazilský špionážní thriller zasazený do období vojenské diktatury v sedmdesátých letech Tajný agent nebo psychologické drama Sny o vlacích, pojednávající o životě jednoho dřevorubce na počátku dvacátého století. Slavnostní ceremoniál předávání cen proběhne večer v neděli 15. března 2026.

Nominace v kategorii Nejlepší film

Šviháci – Recenze – 20%

Hlavním hrdinou česko-slovenské komedie Šviháci je padesátiletý muzikant Dan (Martin Pechlát), jenž žije s rodinou v Praze, leč se svojí tříčlennou kapelou zvanou Šviháci má stálé angažmá v lázeňském hotelu na Slovensku. Na střídačku tak tráví vždy čtvrt roku doma s manželkou Evou (Jitka Schneiderová) a dospělou dcerou a pak na další tři měsíce odjíždí na Slovensko, bydlí tam se svými kolegy (Tomáš Jeřábek a Daniel Fischer) v dotyčném hotelu a hraje pro lázeňské hosty. Jeho rodina ovšem netuší, že má na Slovensku také sedmiletého nemanželského syna Lea, jehož matka Lucie (Zuzana Kubovčíková-Šebová) pracuje v tomtéž hotelu. Dan s nimi udržuje kontakt a během své každé pracovní štace je ve volných chvílích pravidelně navštěvuje. Zápletka se dále rozvíjí tím, že Lucie má odjet se svým novým snoubencem na prodloužený víkend do Benátek a Lea přenechá na hotelu Danovi, aby se o něj mezitím postaral – její pobyt v Itálii se však nečekaně protáhne.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Nejlepší filmy roku 2025 podle Filmspot.cz

Následující filmy považuji za to nejlepší (subjektivně z mého pohledu), co jsem z loňské produkce viděl, ať už v kinech, na streamovacích službách nebo na filmových festivalech. Celkem se jedná o 20 titulů (plus několik čestných zmínek), které uvádím zvlášť ve dvou kategoriích – nejprve filmy promítané v roce 2025 v českých kinech a následně snímky uvedené mimo běžnou kino distribuci.

Moc děkuji za to, že čtete mé texty, a přeji šťastný, úspěšný a ve zdraví prožitý rok 2026.

 

Nejlepší filmy roku 2025