9. 6. 2014

Grace, kněžna monacká (Grace de Monaco) – Recenze – 70%

Už od počátečních záběrů působí film o jedné etapě života monacké kněžny a americké herečky Grace Kelly sympaticky. Na rozdíl od telenovelové Diany, která byla prezentována jako „pravdivý příběh“ princezny lidských srdcí, se Grace, kněžna monacká nesnaží hrát na diváka habaďůru a místo toho hned zpočátku vyrukuje s řádky obsahujícími slova „fiktivní příběh inspirovaný skutečnými událostmi“. A hned to zní lépe. Minimálně se divák nebude cítit podveden, když si pak na internetu zjistí, že ony historické reálie ve skutečnosti neproběhly přesně podle toho, jak byly popisovány ve filmu.

Grace, kněžna monacká (Grace de Monaco)

Přestože se ve filmu mluví převážně anglicky a dvě nejdůležitější role hrají Američanka a Brit, tak jde o snímek francouzský (v koprodukci s USA, Itálií a Belgií). Natočil ho režisér Olivier Dahan, jehož kariéra procházku růžovým sadem zrovna dvakrát nepřipomíná (Purpurové řeky 2 byl úlet a Edith Piaf byla spíš zklamáním). Především jsem se obával toho, aby nebyla postava hlavní hrdinky podobně jako v případě šansonové zpěvačky situována do polohy nesympatické a hysterické nány. A světe div se, ono se tentokrát Dahanovi konečně podařilo natočit celkem dobrý film (přestože v zámoří z něj rozhodně nadšení nejsou, kvůli mizerným recenzím se od něj producenti distancují a pravděpodobně v USA nepůjde ani do kin).

Ona je to totiž taková moderní pohádka. Pohledná a slavná hollywoodská herečka se provdá za monackého knížete a ocitá se před rozhodnutím, jestli jí stojí za to vracet se k natáčení filmů, když se její nová domovina zrovna nachází v krizi. S manželem se občas hašteří a párkrát se pohádají, ale stejně se vždycky znovu usmíří, protože se mají rádi. Když je na spadnutí válka s Francií (kvůli poplatkům, které by Monako mělo platit Francii za to, že kvůli jejich nulovým daním k sobě přetahují firmy z Francie) a na politické úrovni neexistuje řešení, tak se ve chvíli nejhorší zrodí spásná myšlenka, že třeba pomůže vstřícné gesto, upřímný úsměv a pár dobře mířených dojemných slov. Poněkud naivní, to ano. Ale v tomto provedení proti tomu nic moc nemám.

Grace, kněžna monacká (Grace de Monaco)

Výkon Nicole Kidman v hlavní roli mi přišel celkem standardní. O něco zajímavější je Tim Roth v roli jejího manžela a skvostní jsou i někteří herci ve vedlejších rolích – Frank Langella je okouzlující a u Dereka Jacobiho jsem si přál, aby zůstal na plátně ještě o trochu déle. Párkrát se zjeví Roger Ashton-Griffiths v roli Alfreda Hitchcocka, což je ale vyloženě jen epizodní rolička. Postavy jsou relativně dobře napsané, mají komplexní osobnosti a rozhodně nepůsobí jako hloupé jednorozměrné figurky, které hopsají do rytmu režisérova povzbuzování. Od nezkušeného scénáristy, který má za sebou jediný podprůměrný thriller s Aaronem Eckhartem, to je vskutku milé překvapení. Obligátní dobová stylizace je také povedená.

Film Grace, kněžna monacká nakonec není ani tolik o životě Grace Kelly, jako spíš o politických pletichách, zrádcích ve vlastních řadách, o tíze břemene panovnických povinností a o důležitosti umět se postavit za svou zem a za svůj lid. Sice to neodpovídá realitě, ale vem to čert, když je výsledkem povedený a poutavý příběh. A se sympatickou hlavní hrdinkou navrch je to o to příjemnější podívaná.


Žádné komentáře:

Okomentovat