Spotlight – Recenze – 100%

Oscar je výroční přehlídka, na níž Hollywood subjektivně oceňuje svoje nejlepší zaměstnance, takže jsem si zvykl, že ten film, který se mně osobně z výběru nominovaných v producentské kategorii Nejlepší film líbí nejvíc, obvykle sošku nezíská. Takže vítězství Spotlightu mě rozhodně příjemně překvapilo.

Uznávám přitom, že třeba Sázka na nejistotu nebo REVENANT Zmrtvýchvstání (dva druzí největší favorité) jsou progresivnější, modernější, dravější a skýtají možná i trvalejší divácký zážitek, protože zaprvé operují v atraktivnějších žánrech a zadruhé jsou atraktivněji zpracovaní vizuálně – jeden je zběsile rychlý a druhý má zas dech beroucí kameru. K oběma mám ale nějaké výtky, zatímco u Spotlightu nemám žádné.

Zdroj fotek: falcon.cz

Drama Spotlight, vyprávějící o skupině investigativních novinářů amerického deníku The Boston Globe, pátrajících po identitách katolických kněží, kteří v Bostonu sexuálně zneužívali malé chlapce (podle skutečné události, ona novinářská parta dostala za svůj článek v roce 2003 Pulitzerovu cenu), je naopak vlastně nenápadný a skromně se tvářící filmeček, neřvavý a komorní. Kašle na rychlost a na stylizovaný vizuál (plyne spíš pozvolna, není v žádném ohledu akční a klade důraz na přirozenost a realističnost) a místo toho stojí výhradně na režii, hercích, dialozích a na příběhu. A v tomto ohledu je tak nehorázně dobrý (až strhující), že už prostě nemohl být lepší. Ani jedno hluché místo, ani jeden kraťoučký závan nudy, ani jedna pokažená scéna, ani jeden špatný dialog. Zkrátka dokonalost sama.

Režie, ačkoli snadno označitelná za staromilskou, je totiž perfektní (Tom McCarthy má za sebou několik příjemných, komediálně zabarvených dramat a jednu nepříjemnou komedii s Adamem Sandlerem a Spotlight je jeho první zcela vážný film, navíc dost společensky angažovaný). Dialogy jsou mistrné (Oscar za nejlepší původní scénář byl udělen zcela po právu), herci jsou skvělí, přitom na sebe ale příliš neupozorňují a podávají velice minimalistické a civilní výkony (Marka Ruffala jsem lépe hrát ještě neviděl a třeba Liev Schreiber je chodící definice charismatu, velmi dobře obsazení jsou i Michael Keaton, Rachel McAdams či Stanley Tucci), a příběh (skoro až detektivní) je mimořádně silný, navíc zabývající se důležitým kontroverzním tématem.

Výborně jsou ale obsazení i herci v těch nejmenších roličkách, zdařilá je dobová stylizace i spousta drobností, jež přispívají celkovému dojmu (když v závěru vzniká článek, který má otřást katolickou církví, je tato pasáž hudebně doprovázena dětským sborem zpívajícím Tichou noc), a pozoruhodné je i to, jak decentně se snímek vypořádal s onou kritikou církve. Bylo by totiž snadné sklouznout do bulvárních výkřiků a agresivní manipulace (líčení duchovních představitelů jako prasáckých karikatur, rozhovory s poznamenanými dětmi…), avšak Spotlight jde místo toho poměrně nestrannou a objektivní cestou, kdy do popředí staví takřka procedurální ztvárnění mravenčí novinářské práce a v jistém smyslu fascinující vhled do zákulisí investigativní žurnalistiky, čímž pochopitelně řekne hodně i o pozadí samotného případu, a jen sem tam upustí něco přímo souvisejícího s církví, z čeho mrazí (např. reakce editorů na neustále se zvyšující počet farností s případy sexuálního zneužívání nebo konfrontace s bývalým knězem, který nejenže se ke zneužívání přizná, ale přijde mu to jako úplně normální a běžná věc).

Někdo samozřejmě může namítat, že film působí příliš chladně a jakoby odfiltrovaný od emocí, ale to je pravděpodobně součást záměru vyhnout se za každou cenu laciné manipulativnosti. O to víc je ale možná Spotlight ve výsledku efektivnější ve svém sdělení, které i přes onu neokázalost dává najevo dost rázně, byť za použití nenápadných prostředků.