Blízká budoucnost roku 2020. Zemi terorizuje skupina brutálních monster
(není definováno, jestli celou Zemi, kolik těch monster je a odkud se vzala),
která usmrtí každého, kdo vydává hlasité zvuky. Přeživší členové rodiny
Abbottových (matka, otec a tři děti), žijící na odlehlé farmě, proto přizpůsobili
svůj život tomu, aby žádné zvuky vydávat nemuseli. Cestu do města mají
vysypanou jemným pískem a chodí po ní naboso, všechny pracovní úkony vykonávají
ve zvukové izolaci a dorozumívají se znakovou řečí, kterou se kvůli neslyšící
dceři naučili používat už dříve. Takže žijí relativně v bezpečí. Nicméně
maminka je znovu těhotná, což se od jistého okamžiku bez hluku neobejde. Porod
je jedna věc, ale jak donutíte novorozeně, aby nekřičelo?
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Film Tiché místo kombinuje
psychologické drama s hororem, který hodně vypráví obrazem a pozoruhodně pracuje
s tichem. Středobodem vyprávění je trauma rodiny z nedávné ztráty jednoho
z potomků, kdy zbylí příbuzní nemohou příliš truchlit či dávat průchod
emocím, protože by to bylo moc hlučné a nebezpečné, a tudíž musejí dusit svou
bolest v sobě. Nesmějí se projevovat pláčem ani smíchem, nemohou používat
hlas, hudba pro ně existuje jen ve sluchátkách. Přestože dialogy film příliš
neoplývá, z chování postav a výrazů v jejich tvářích lze vždy odvodit, co zrovna
prožívají, což je především zásluha výborných hereckých výkonů – matku s otcem
ztvárnili Emily Blunt a John Krasinski, kteří jsou manželé i v reálném životě,
a John Krasinski film navíc i spolunapsal a režíroval.
Ztvárnění stylizovaného rodinného zázemí a komplexních psychologických
pochodů jeho členů a vůbec celé dramatické roviny příběhu s důrazem na
prokreslené postavy je o trochu působivější než jeho hororová část, stojící
zejména na znepokojivé atmosféře podobné zejména Shyamalanově Znamením či Vesnici (akorát že tentokrát není potřeba o existenci monster
pochybovat) a na pár intenzivnějších scénách, připomínajících zas třeba sklepní
scénu ze Spielbergovy Války světů, v níž
si Tom Cruise hrál na schovávanou s mimozemským chapadlem. Jinak příběhově
je Tiché místo poněkud monotónní a
možná by se i dalo říct, že prakticky nemá žádný pořádný děj – jde jen o
zacyklený sled událostí, kdy hrdinové nemohou jinak než způsobit nějaký hluk
(nebo ho způsobí omylem) a pak se buď potichu krčí někde v koutě, nebo se
snaží dělat hlasité zvuky jinde, na odvrácení pozornosti.
Krasinski režíruje psychologické drama bezchybně, v oblasti hororu si
nicméně často dovolí uhnout k lacinému klišé, přičemž některé momenty
mohou působit i nechtěně legračně. Monstra samotná (ano, jsou vidět dost) nebo
občasné lekačky nejsou ani z poloviny tak děsivé jako postupné budování
strachu jinými prostředky (třeba hřebík trčící ze schodu je v tomto směru
ideální, byť se s ním jako s rekvizitou nepracuje úplně dobře a
podobných nápadů ve filmu není mnoho). Vyloženě tiché je Tiché místo ve skutečnosti jen málokdy, hlavně kvůli padnoucí hudbě
Marca Beltramiho, i tak ale donutí diváky ani nedutat, ať už úspěšným vtáhnutím
do prostředí a atmosféry nebo tendencí jít spolu s hrdiny filmu a nevydávat
hlasité zvuky, aby se to ticho nepřerušilo (křupavé občerstvení v šustivých
obalech tentokrát raději vynechte).
Tiché místo je působivé drama o rodině prožívající tragickou
ztrátu, obohacené o hororové prvky a děsivou atmosféru unikátního fikčního
prostředí a končící přesně na hraně okamžiku, kdy začne ztrácet reputaci coby
ztichlá hra o přežití a začne přecházet do žánru béčkového akčního sci-fi.
Příběh je sice slabý a až příliš spoléhá na samospasnou výchozí situaci, herci
a vrstevnatí hrdinové jej nicméně tahají nahoru a přinejmenším celá pasáž s porodem
je dokonalá. Celkově velký zážitek, i když napodruhé už to pravděpodobně nebude
takové terno.
Žádné komentáře:
Okomentovat