Čtyřletý chlapec Kun je v domácnosti středem zájmu, dokud si jeho rodiče
nepořídí další dítě. Přítomnost mladší sestřičky jménem Mirai, obírající jej o
část pozornosti dospělých, přijímá malý hrdina jen s obtížemi, a uchyluje
se proto do světa vlastní představivosti, resp. do různých časových a
fantazijních rovin, v nichž mu nově vzniklou
situaci pomáhají překonat různí členové jeho rodiny z dávné minulosti i z blízké budoucnosti.
 |
| © Toho Company |
Na Oscara nominovaný japonský animovaný snímek od režiséra Mamoru Hosody (Vlčí děti, O dívce, která proskočila časem) je jemným, citlivým a empatickým
příběhem vyprávěným z dětské perspektivy, ovšem též s důrazem na
poetiku důvěrně známých příhod z rodinného života, v nichž se
prostřednictvím reflexe rodičovské dřiny při výchově ratolestí nezapomíná ani
na dospělé postavy a jejich problémy. A tak zatímco prakticky bezstarostný Kun
skotačí na zahradě a vzteká se nad malichernostmi, jeho matka při zaměstnání a
otec při práci z domova se na prahu vyčerpání starají o domácnost a výchovu
dvou dětí, zajišťují krmení, zábavu i výuku jízdy na kole.
Na pozadí soucitně ztvárněných rodičovských strastí, jež budou v dospělých
divácích snadno rezonovat, se pak odehrává nostalgická cesta malého Kuna napříč
několika dobrodružnými a ve filmu zřetelně ohraničenými epizodkami, v nichž
se setká mimo jiné se svým psem v lidské podobě, se svým dědečkem v junáckých
letech i s dospívající verzí své novorozené sestry. Každá z těchto dějových
kapitol v sobě nese jisté ponaučení a posunuje Kuna blíže k tomu, aby
dokázal snáze přijmout roli staršího bratra. Sdělení filmu jsou přitom univerzálně
srozumitelná, stejně jako jeho styl vyprávění, jenž z něj činí divácky
nenáročnou, podmanivou, zábavnou a místy dokonce nesmírně dojemnou podívanou, v níž
si přijdou na své dětští i dospělí diváci.
 |
| © Toho Company |
Mamoru Hosoda, jenž se řadí mezi celosvětově nejuznávanější současné tvůrce
anime filmů, tak konečně získává trochu prostoru i v české distribuci. Doposud
u nás byl totiž k vidění pouze jeho předchozí film, Kluk ve světě příšer, a to ještě jen v originálním znění s titulky,
což z něj udělalo záležitost určenou zejména odrostlejším fanouškům žánru.
Mirai, dívka z budoucnosti je oproti
němu ještě obecnější a univerzálnější a vhodná i pro menší školní děti, takže
je skvělé, že do kin vstupuje jak v titulkované, tak v dabované verzi.
Díky konzervativnímu stylu kreslené animace, příliš se nepouštějícímu do
netradičních formálních experimentů (s výjimkou extravagantní pasáže z vlakového
nádraží, kde se Kun ztratí, načež se jeho bezmoc a zmatek odrazí na filmu i
vizuálně), je Mirai, dívka z budoucnosti
doporučitelná i pro diváky, kteří vstupují do světa anime coby nováčci. Znalcům
může snímek naopak připadat po formální stránce příliš obyčejný a tradiční,
stejně jako jeho jednoduchá příběhová struktura, a leckomu může vadit i jistá
protivnost hlavního hrdiny, místy až moc vzdorovitě ukřičeného (což v japonském
znění ještě umocňuje to, že čtyřletého klučinu dabuje osmnáctiletá herečka) –
byť i dětský křik a pláč k rodičovství pochopitelně patří.
Žádné komentáře:
Okomentovat