Děj slovensko-české romantické komedie Šťastný
nový rok začíná krátce před Vánoci, kdy Hana (Táňa Pauhofová) náhodou
přistihne svého přítele s jinou ženou, po čemž následuje namísto jejich zamýšlené
společné dovolené u moře rychlý rozchod. Zdrcenou Hanu pak její kamarádky Bára
(Zuzana Norisová) a Marcela (Antónia Lišková) pozvou i s Bářinou ovdovělou
maminkou (Emília Vašáryová) na hory do Vysokých Tater do tamního
nejluxusnějšího grandhotelu – znají se totiž s jeho správcovou Veronikou (Gabriela
Marcinková) a s jeho ředitelem, Veroničiným manželem (Jakub Prachař).
 |
| Zdroj fotek: bontonfilm.cz |
V podstatě jde tudíž o film o dokonale zajištěných hrdinkách, které si
žijí v přepychu, odjíždějí strávit Silvestra na dovolenou do nejdražšího grandhotelu
široko daleko a jejich jediný problém v jejich jinak zcela bezstarostných
životech sestává z toho, že zrovna nemají chlapa, resp. že chlapa mají, ale jsou
s ním nespokojené. Ještě aby ne, když jsou skoro všichni muži ve filmu
prezentováni jako politováníhodní idioti a ňoumové, naprosto neschopní plnit
své úlohy partnerů a otců (pokud se tedy nejedná o pohledné a charismatické
mladé milionáře či idealizované a za všech okolností šarmantní gentlemany –
sedmdesátníky, kteří pochopitelně představují v tomto směru výjimku).
Divácký zážitek z filmu tudíž odpovídá zážitku ze sledování povrchní a
banální devadesátiminutové reklamy na onen horský grandhotel a přidružené
lyžařské areály, vydávanou za vánoční/silvestrovskou romantickou komedii,
snažící se diváka pobavit nesmírně primitivními a nenápaditými způsoby a obohatit
cestou nejmenšího odporu svůj prostý námět (pojedeme na hory a budeme tam balit
chlapy) o několik na kost ohlodaných příběhových rovin, jež lze za plnohodnotné
zápletky označit jen stěží:
- Postava Emílie Vašáryové láskyplně vzpomíná na svého dávno ztraceného milence, kterého viděla naposledy před padesáti lety, než emigroval do zahraničí. Ve stejnou chvíli shodou okolností přilétá na bratislavské letiště muž v podání Jiřího Bartošky. Vážně se najde někdo, koho by mohl vývoj následujících událostí překvapit?
- Ve stejném grandhotelu, v němž jsou ubytovány hlavní hrdinky, tráví shodou okolností dovolenou i ex-manžel jedné z nich (Marek Majeský), doprovázen svou novou přítelkyní, dementní modelkou-influencerkou (Anna Kadeřávková), která se chová jako zpovykaná nána kombinovaná s pětiletým dítětem.
- Do grandhotelu přijíždí i jeho nový
majitel-milionář, leč všichni se domnívají, že oním majitelem je jeho
řidič (protože je lépe oblečený). Tato záměna není oproti očekávání
využita k nějakému gejzíru humoru a nápaditých nedorozumění, ale jen
výhradně k tomu, aby se Hana mohla do nového majitele zamilovat, aniž
by tušila, že jde ve skutečnosti o milionáře a majitele grandhotelu.
Kvalitativní úroveň filmu Šťastný
nový rok odpovídá i jeho de facto neexistující vypravěčské struktuře, připomínající
nahodilý slepenec nevtipných scének se špatnou návazností a s mimořádně slabými
nebo rovnou absentujícími pointami, který někdo akorát hezky navoněl a vyzdobil
(všichni jsou bohatí a pohlední a nosí trendy značkové oblečení a v hotelu
i v jeho okolí to vypadá moc hezky a vánočně). Třešničkou na dortu je
spousta bizarních a ujetých scén, jako jsou namátkou tyto:
- Film začíná v Bratislavě na adventních trzích, kde nějaký opilec s čepicí se sobem haleká, že je milionář. Stejný muž se pak shodou okolností vyskytuje zhruba uprostřed filmu i v baru na sjezdovce, kde opět opilecky vykřikuje, že je milionář. Na konci filmu pak z nějakého důvodu hraje v grandhotelu v kapele na silvestrovském večírku, už není opilý, ale pořád má stejnou čepici se sobem a zpívá písničku o tom, že je milionář. V jiných scénách se nevyskytuje.
- Influencerka se hlavním hrdinkám představí tím, že na sebe hned v první větě prozradí, že má menstruaci a silné křeče, načež omdlí.
- Ředitele grandhotelu a jeho ženu zaskočí při procházce lesem medvěd, načež muž uteče a nechá svou těhotnou manželku medvědovi napospas. Tento incident vyvolá v ženě nejistotu ohledně toho, jestli se bude moct na svého manžela spolehnout, až se jejich dítě narodí.
- Hana dorazí na hory s kufrem plným letního oblečení vhodného na dovolenou v tropech, protože si po zrušení zájezdu s ex-přítelem zapomněla kufr přebalit.
- Matka dost drsně vyhrožuje své opilé pubertální dceři, že pokud se to opíjení bude opakovat, tak ji zabije.
- Jedna z postav začne v jednu chvíli
zpívat vánoční písničku a ze všech možných variant si vybere zrovna So This Is Christmas od Johna
Lennona, což je zároveň protestní píseň s tematikou války ve
Vietnamu. Ke zpěvu se pak pochopitelně přidá okolní dav, takže scéna
vrcholí tím, že všichni prozpěvují „War is over…“
Film je na komedii vtipný opravdu velmi málo a většinu humoru se navíc křečovitě
snaží těžit z těch úplně nejjednodušších možných zdrojů, jakože se třeba
někdo opije a nemůže trefit na pokoj, nebo že někdo omylem sní sušenku s marihuanou
a pak se všemu směje, nebo že jeden z tatínků zapomene svou malou dcerku
kdovíkde (což se mu stává každou chvíli), a když mu to dojde, tak to pokaždé okomentuje
slovy „Já jsem ale kokot.“ Ještě přízemnější a stupidnější je snaha čerpat humor z karikatur
a zobecněných stereotypů, takže influencerka je samozřejmě blbá a infantilní a
pořád mluví o focení selfíček, na Číňany se tu nadává jako na prodejce laciných
šuntů („kurvy
šikmooké“) a nechybí ani dvojice maďarských manželů, kteří pořád na něco
nadávají, ale není jim rozumět, protože mluví maďarsky. A nefunguje to ani
trochu.
Za scénářem filmu stojí producentka a scenáristka Adriana Kronerová a za režií
její syn Jakub Kroner (obojí je mimochodem silně podprůměrné). Společně už spolu natočili mimo
jiné film Love (2011) a seriály Kuchyňa a Milenky, přičemž čtveřice představitelek hlavních rolí z Milenek (Pauhofová, Norisová, Marcinková,
Lišková) ztvárnila hlavní role i ve Šťastném
novém roce. Pozoruhodný je tento výrok paní producentky: „Šťastný nový rok je poctou starým československým
filmům, které dokázaly pobavit celé generace diváků v čase svého vzniku i
několik desetiletí poté. Zároveň chceme nabídnout divákům jejich moderní a
současnou verzi.“ Nejsem si jist, o jaké staré československé filmy mělo
jít, ale pochybuji, že se ten tvůrčí záměr vydařil.
A kromě toho jsou v české verzi filmu leckteré slovensky mluvící postavy
znatelně předabovány do češtiny (avšak ne všechny) a ani ten dabing ani výsledný
dojem z něj bohužel není dobrý. Mimochodem došlo třeba k tomu, že postava
babičky mluví slovensky, ale její dcera i vnučka mluví česky, přestože jsou to
všechno Slovenky žijící v Bratislavě. Ale to už je jen taková drobnost,
která se mezi všemi těmi ostatními nedostatky snímku Šťastný nový rok snadno ztratí.
Žádné komentáře:
Okomentovat