Jednotlivé díly hororové (a částečně i komediální, pokud jste dost otrlí a cyničtí) filmové série Nezvratný osud pokaždé začínají scénou jakéhosi hromadného neštěstí, při němž zemře větší množství lidí. Následně se však ukáže, že šlo jen o děsivou předtuchu někoho z hlavních hrdinů, jenž následně tragédii zabrání a zachrání tak spoustu životů. Jenže smrti uniknout nelze, a všichni šťastně přeživší jsou tak po celý zbytek filmu při nejrůznějších absurdních a bizarních situacích brutálně zabíjeni v tom pořadí, v jakém měli zemřít i v původní předtuše. Poselstvím celé série je tudíž potřeba vážit si v životě každé chvíle, protože náhlý konec se může znenadání dostavit prakticky kdykoli.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Postupem času se ve filmech ze série Nezvratný osud staly ony úmrtní
sekvence jakousi meta-hrou s divákem a jeho očekáváním. Kolem vybraných
postav se vždy utahuje smyčka tvořená celou řadou falešných vějiček v podobě
smrtících nástrah, které dlouho šponují napětí jen proto, aby dotyčná postava
nakonec zemřela za úplně jiných okolností, než by se zprvu mohlo zdát. Některé
tyto scény trvají i mnoho minut (někdy třeba i více než deset) a de
facto jsou tím hlavním tahákem na diváky a zdaleka nejzábavnější složkou celé
série. Děj je pak v podstatě jen omáčkou, která má za cíl pravidelně
dávkované krvavé skony protagonistů nějak vzájemně propojit, přičemž postavy a
jejich osobní příběhy jsou obvykle nepříliš zajímavé a snadno zaměnitelné.
Tvůrci šestého dílu s názvem Nezvratný osud: Pokrevní linie (mimo jiné režiséři zdařilého sci-fi Freaks (2018), scenárista nových Vřískotů a producent ostatních Nezvratných osudů) na tuto sérii a její specifické prvky navázali čtrnáct let po předchozím Nezvratném osudu 5. Dopustili se přitom drobné obměny – tradiční úvodní předtucha je totiž oproti zbytku děje zasazena zhruba padesát let do minulosti a hrdiny filmu netvoří její protagonisté. Jde totiž o noční můru, která opakovaně sužuje vysokoškolačku Stefanie (Kaitlyn Santa Juana). Ta se po chvíli pátrání dozví, že se její sen ve skutečnosti vztahuje k hrůzné vizi její babičky, která před lety dokázala předejít hromadnému neštěstí a nadále vzdorovat smrti po dlouhá desetiletí a mít mezitím děti i vnoučata. Nyní si ale má smrt došlápnout nejen na ni, ale i na všechny potomky v její rodové linii, kteří se původně nikdy neměli narodit. Smysl to moc nedává a vytváří to více otázek než odpovědí, nicméně logika nikdy nebyla pro sérii Nezvratný osud prioritou.
Většinu postav nového filmu tudíž tvoří skupina dvacátníků a jejich rodiče, kteří jsou všichni členové jedné rodiny. Hrají je víceméně neznámí nebo málo známí herci, což jde ruku v ruce s tím, že většina z nich zastává roli pouhých obětí tragických krvavých nehod. Filmu se však nedaří docílit toho, aby si divák vytvořil ke komukoli z nich nějaké citové pouto, a to ani k hlavní hrdince, která k odhalení rodinného prokletí přijde jako slepá k houslím a snaží se v něm nějak narychlo vyznat. Částečně je to způsobeno tím, že vedlejší zápletky, jako je napravování rodinných vztahů, utužování bratrsko-sesterského pouta nebo náhlé shledání s dávno ztracenou matkou, jsou pojaty velmi povrchně. Dialogy jako takové ale nejsou k zahození, žádná z postav není vyloženě otravná a celkově vzato je ta omáčka okolo jednotlivých šťavnatých zabití nenudící a snadno stravitelná. I tak ale po každé násilné příhodě převážně jen nedočkavě čekáte na další.
Samotné mordy jsou pak rozhodně brutální, zábavné a místy i morbidně vtipné v dostatečné míře. Nedá se však zbavit dojmu, že by se mnohé z nich daly ještě lépe a vynalézavěji vyšperkovat – kupříkladu napětí spolu s nervózním očekáváním je postupně budováno asi jen u poloviny skonů. Některé sekvence se ale i tak do zlatého fondu série jistě zařadí, byť žádný z nich svou nápaditostí a celkovou realizací nepřekoná dlouhý úvodní prolog se slavnostním otevřením nové výškové budovy, na jejíž stavbě se evidentně šetřilo – ta patří k předčasnému vrcholu tohoto filmu, a to včetně účelového využití několika písniček. Skrze některé detaily (a obsazením jedné vedlejší postavy) se snímek vrací i k předchozím dílům série, což fanoušky zahřeje u srdíčka.
Nečekejte ale napínavý horor, jde opravdu spíš o sled krvavých a efektních
zabití. Z podobného soudku lze vzpomenout typově podobný nedávný snímek Opice,
jenž také stál především na několika absurdně vtipných morbidních úmrtích, leč přestože
byl oproti poslednímu Nezvratnému osudu scenáristicky ošetřen o dost
hůře, tak byl celkově vtipnější i strašidelnější. Film Nezvratný osud:
Pokrevní linie přesto své sérii ostudu nedělá, naopak se řadí k jejím povedenějším
dílům. Podstatné je, že jeho tvůrci pochopili, co si fanoušci Nezvratných
osudů žádají, a dokázali jim to dopřát v uspokojivé míře. Dokonce si
lze bez obtíží představit, že by se tentýž tvůrčí tým mohl do budoucna postarat i o další potenciální
pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat