Americký dramatický thriller Dlouhý pochod je adaptací
stejnojmenného románu, který publikoval spisovatel Stephen King pod svým
pseudonymem Richard Bachman v roce 1979 (nicméně začal ho psát ještě během
studií na univerzitě, dávno před započetím profesionální spisovatelské
kariéry). Jeho příběh se odehrává v alternativní dystopické verzi USA, jíž
se zhroutila hospodářská ekonomika a je řízena militantním totalitním režimem,
a pojednává o několika desítkách nedávno plnoletých chlapců, kteří se dobrovolně
účastní každoročně pořádané reality show vedené autoritářským diktátorským
majorem.
 |
| Zdroj fotek: Donart Film |
Jádrem této reality show je pochod po předem určené trase, která nemá žádný
cíl. Všechny účastníky doprovází ozbrojení vojáci v tancích a ve
vojenských vozech, převážejících vodu a jídlo. Pochoduje se bez přestávky ve
dne i v noci. Pravidla jsou jednoduchá – chodci jsou monitorováni, aby jim
nikdy neklesla průměrná rychlost chůze pod povolený limit tří mil za hodinu,
jinak dostanou napomenutí. Pokud dostanou během jedné hodiny tři napomenutí a
ani poté dostatečně nezrychlí, tak jsou z pochodu vyřazeni (a zastřeleni).
Zároveň nesmějí nikdy opustit trasu pochodu (v takovém případě jsou zastřeleni
okamžitě). Vítěz může být jen jeden, a sice ten, kdo přežije jako poslední.
Tomu pak major splní libovolné přání a poskytne značnou finanční odměnu.
Hlavním hrdinou je mladík Raymond (Cooper Hoffman), jediný účastník pocházející přímo ze státu Maine, v němž je pochod odstartován. Poslední dobou žil pouze s matkou (Judy Greer), o otce před časem přišel. Na pochodu se potkává s dalšími mladíky a navazuje s nimi krátkodobé (ale v některých případech o to intenzivnější) kamarádské vztahy. Rozmlouvají o svých důvodech, proč se pochodu účastní, o své minulosti i životních filosofiích. Jenže postupem času počet pochodujících řídne, kamarádů ubývá, nohy těžknou a svaly ochabují. Všichni vědí, že odstartováním pochodu se upsali k jedinému cíli – buď vydrží jít déle než všichni ostatní, nebo zemřou.
Režie filmu Dlouhý pochod se ujal Francis Lawrence (Constantine, Rudá volavka), který zde mohl po několika dílech Hunger Games zúročit to, jak moc mu prosákly do krve vize dystopických Spojených států, které posílají mladé lidi umírat do vyřazovacích a televizně vysílaných soutěží na život a na smrt. Dlouhý pochod je ovšem podstatně komornější a dospělejší záležitostí založenou na dialozích postav. Scénář pro film adaptoval JT Mollner, který nedávno napsal a režíroval sofistikovaně vystavěný a na přeskáčku vyprávěný thriller Strange Darling. Dlouhý pochod je oproti tomu mnohem přímočařejší, dějově jednodušší a čitelnější.
Kingova pesimistická a depresivní literární předloha se dá interpretovat jako metafora života, v němž kráčíme po cestě s cílem v nedohlednu, překonáváme překážky a postupně ztrácíme své blízké. Přesnější je však přirovnání k válce ve Vietnamu, kde se také ocitla spousta mladých mužů, kteří směřovali vpřed hnáni nadřízenými vojenskými autoritami, vytvářeli si nová přátelství a zas o ně přicházeli pod palbou nepřátel, za dezerci byli potrestáni a sami si nebyli jisti, kdy případně nastane jejich konec. Tentýž výklad je aplikovatelný i na filmové zpracování, které ale v kontrastu s předlohou nevyznívá tak tíživě a hutně – např. setkání hlavního hrdiny s matkou během pochodu působí v knize fatálněji a víc psychicky devastujícím dojmem. Konec je ve filmu také odlišný, přičemž jeho vyznění je možná radikálnější a filmově více uspokojivé, nicméně původní závěr lépe seděl k oné válečné metafoře.
Každopádně kdo se nespokojí jen s metaforickým čtením a dynamikou kamarádských vztahů mezi pochodujícími hochy, tak jej nejspíš zaskočí absence širšího kontextu, jelikož o světě, v němž se jeho příběh odehrává, neříká film prakticky nic. Náznaky socio-ekonomických poměrů ve Spojených státech lze místy odečíst z toho, s čím se chlapci setkávají podél cesty, ať už jde o mršiny krav, vybydlená městečka nebo malé rodinky žijící v karavanech. Všechno je to ale pouze velmi povrchní a nedozvíte se, na jakých principech nový americký systém (nebo celá společnost) funguje, co se vlastně v zemi stalo nebo čím je dlouhý pochod jako reality show atraktivní (řečený poznatek, že to diváky motivuje k pracovitosti a odhodlání opět dosáhnout hospodářského růstu, je dosti sporný). Když jsou za pochodu popravováni první odpadlíci, tak ostatní účastníci reagují zděšeně až šokovaně, jako kdyby nevěděli, do čeho se to dobrovolně přihlásili.
Psychologickou hloubku a bezvýchodnou tíživost předlohy, přítomné ve vypravěčových vnitřních monolozích, nahrazuje Francis Lawrence brutálními výjevy zabíjení účastníků pochodu, záběry na zkrvavená chodidla nebo scénami souvisejícími s tím, že kráčející chlapci musejí za chůze vykonávat i malou a velkou potřebu. Jeho film tak ve výsledku nezapůsobí až tolik emocionálně (byť ke konci se to trochu zlepší), ale spíš jen na několika místech šokuje explicitností, s níž jsou některé záběry nasnímány (zvlášť pokud nejste otrlí). Herci se snaží, avšak vícera prostoru se dostalo v zásadě jen dvěma postavám, zatímco ty ostatní jsou pouze letmo načrtnuté – a to včetně majora v podání herce Marka Hamilla. Sporadické flashbacky do minulosti osvětlují motivace hlavního hrdiny i jeho vazby s rodiči, nicméně z kontinuálního tempa mírně vytrhují.
Nosným pilířem filmu Dlouhý pochod je motiv přátelství a vzájemné
podpory, jenž se hlásí o slovo stejně intenzivně jako krvavé efekty (a
doprovází jej odpovídající množství poměrně snesitelného patosu). Výsledkem
je jednohubka pro žánrové fanoušky, která se jen letmo otírá o filosofický
přesah a existenciální podstatu zobrazeného dění, přičemž okázale ignoruje
svět, do nějž je fikční vyprávění zasazeno. Atmosféru předlohy, většinu jejích
scén i různé specifické aspekty však Lawrencův jinak solidně natočený snímek převádí
dovedně, byť po cestě ztratil ledacos z původní sugestivnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat