Co nás naučily filmy v kinech za rok 2014

Především bych chtěl popřát veselého Silvestra a vše nejlepší do Nového roku všem čtenářům tohoto blogu a vůbec všem lidem. Ať je rok 2015 úspěšný, šťastný a bohatý na kvalitní filmy.

V druhé řadě bych se chtěl omluvit za značně omezený počet příspěvků za poslední měsíc, leč mám před sebou státnice (v polovině a koncem ledna) a ty jsou přednější, než cokoli dalšího. Velmi podobně to tím pádem bude vypadat i v lednu, ale od února dál by už mělo recenzí přibývat, protože zase začnu důsledně chodit na filmy a pokud možno se pokusím dohnat i to, co v lednu zameškám.

Nebudu dělat žebříčky nejhorších ani nejlepších filmů uplynulého roku, ale jen zmíním pár kousků, které považuji za mimořádně kvalitní, a které by vám neměly uniknout - Na hraně zítřka, X-Men: Budoucí minulost, Interstellar, Mami!, Zmizelá, Tři bratři, Výchozí bod, Dvojník, LEGO Příběh, Klub poslední naděje, Chlapectví, Grandhotel Budapešť, Magický hlas rebelky, Kukuřičný ostrov a Strážci Galaxie. Z filmů, které nešly u nás v kinech, přestože jsou výjimečné a velmi zdařilé, bych vyzdvihl Kalvárii (skotské drama o knězi, k němuž se přijde vyzpovídat jeho vlastní vrah), Co děláme v temnotách (nejlepší komedie za posledních mnoho let - falešný dokument o upírech na Novém Zélandě), Predestination (sci-fi/drama s časovými paradoxy, které vám pěkně zamotají hlavu), Křížovou cestu (drama o čtrnácti statických obrazech, v nichž se odráží obludnost náboženského fanatismu), Snowpiercer (komiksové post-apokalyptické sci-fi odehrávající se v mikrosvětě dlouhého vlaku)  a Život Rogera Eberta (dokument o slavném filmovém kritikovi).

EXODUS: Bohové a králové (Exodus: Gods and Kings) – Recenze – 70%

Následující recenze obsahuje spoilery ohledně děje filmu a Bible.

Nemělo by to však vadit, neb biblicko-historický snímek EXODUS: Bohové a králové vypráví příběh o Mojžíšovi, který je obecně známý a nadčasový, takže ho pravděpodobně znají skoro všichni, ať už z Bible, z dvojice filmů Cecila B. DeMilla s názvem Desatero přikázání (jeden z roku 1923, druhý z roku 1956), nebo z animovaného Prince Egyptského (1998). Ale i pokud jste zmíněnou knihu nečetli a dotyčné filmy neviděli, tak snad alespoň rámcově tuhle story o spasiteli hebrejského lidu, který osvobodil celý národ z otroctví a dovedl jej do zaslíbené země, máte v povědomí. Nebo jste minimálně museli zaslechnout něco o deseti ranách egyptských a o tom, jak se před Mojžíšem rozestoupilo Rudé moře.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies) – Recenze – 50%

Není asi nutné o událostech v posledním dílu Hobita obšírně mluvit, protože kdo o celém tom rozjetém fenoménu nic neví, tak do kina stejně nepůjde, a ostatním je zbytečné to připomínat. Bitva pěti armád plynule navazuje na předchozí film tím, že nás bez okolků uvrhne doprostřed paniky a akce zprostředkované drakem Šmakem útočícím na Jezerní město a posléze se postupně sune až k mega-bitvě, v níž jde o vlastnictví všeho bohatství, které se nyní nachází v Osamělé (doslova) hoře tak nějak bez bezpečnostních opatření, a o které se handrkují jak trpaslíci, tak elfové s lidmi z Jezerního města plus nějací ti skřeti navrch (a se Sauronem dýchajícím jim na záda). A protože v útlé knižní předloze jde už jen o pět zbývajících kapitol, tak se Jackson dokonce vešel do dvou a půl hodiny…

 

Zdroj fotek: warnerbros.cz

Velkolepé muzeum (Das Große Museum) – Recenze – 60%

Rakouský dokument Velkolepé muzeum se zabývá zákulisním děním v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, což je jedno z nejvýznamnějších a největších muzeí dějin umění v Evropě. Tento neobvyklý pohled zprostředkovává skrze nahlížení do pracovní rutiny několika zaměstnanců muzea, vykonávajících běžnou náplň své každodenní práce.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Trailer na Star Wars: Episode VII jako od Lucase

Před pár dny se z hlubin vesmíru vynořil první mega-očekávaný teaser-trailer na sedmou epizodu Star Wars v režii J.J. Abramse (Super 8, nové dva Star Treky) a nadělil dychtivým fanouškům předčasné Vánoce. Vypadá to velmi nadějně:

V každém případě se kolem toho vyrojil asi milion diskuzí, jak od těch, co okamžitě dostali orgasmus, tak od těch, co nikdy nepřestanou nadávat na Disneyho, vadí jim podoba nového světelného meče s laserovou příčkou a dokonce píší na internetu články, v nichž zveřejňují vlastní a lepší designy světelných mečů.

Zábavnější je ale sledovat různé humory točící se kolem všeho, co se Star Wars souvisí, a kterých se díky traileru objevilo opět mnoho. Tenhle je sice zrovna o trochu starší, ale sedí perfektně:

Nejvtipnější je ale toto video několika fanoušků, kteří si dali tu práci a předělali kompletní trailer do podoby, která by pravděpodobně více vyhovovala Georgi Lucasovi (resp. jak by trailer vypadal, kdyby ho Lucas dodatečně upravil). Kam se ale poděl Jar-Jar Binks?

Návrat blbýho a blbějšího (Dumb and Dumber To) – Recenze – 50%

Bratři Farrellyové opět vytáhli Jima Carreyho a Jeffa Danielse a natočili s nimi pokračování americké bláznivé komedie Blbý a blbější, kde se dotyční šklebili v hlavních rolích v roce 1994. Upřímně, proč k tomu vůbec došlo? V recenzích na komedie s Jimem Carreym je už několik posledních let trendem psát, že jeho gumové obličeje působí na unaveném a vrásčitém obličeji spíš strašidelně než legračně, Jeff Daniels už opravdu neměl zapotřebí vracet se k roli retardovaného pošuka a ostatně, po dvaceti letech už snad pokračování nikdo nečeká, ne? Jistě, máme tu sice čtvrtého Indiana Jonese (po 19 letech), první epizodu Hvězdných válek (po 16 letech), či Terminátora 3 (po 12 letech), to jsou ale obecně kvalitní a opěvované ságy, jejichž fanoušci by se nadějí na pokračování nevzdali nikdy, za jakýchkoli okolností. Pak už tedy zbývají jen „smutné případy“ jako Základní instinkt 2 (po 14 letech), Hříšný tanec 2 (po 17 letech) a další podobně otřesné škváry včetně českých variant jako Saxána a Lexikon kouzel (po 40 letech) a Bony a klid 2 (po 27 letech).

Ouija – Recenze – 40%

Podobně jako Transformers či G.I.Joe, tak i Ouija je film natočený podle stejnojmenné hračky od společnosti Hasbro. Jde o dřevěnou tabulku s písmenky a se slovy „ano“ a „ne“, díky které si děti mohou hrát na to, že komunikují s duchy, ptát se jich na různé věci a sledovat, jak se po tabulce pohybuje destička s otvorem, kterým jsou jasně vidět odpovědi (destičky se ale musí všichni dotýkat a vždy s ní pohybuje některé z dětí). Mám pocit, že z této na pohled nevinné hry si utahovali už i v hororových parodiích, jako byla série Scary Movie nebo Pár nenormálních aktivit, přesto nyní posloužila zcela jiným tvůrcům (režijně debutujícímu scénáristovi) k natočení seriózního hororu, v němž parta osmnáctiletých pohledných Američanů komunikuje skrze tabulku se skutečnými duchy. Brilantní.

Zdroj fotek: cinemart.cz