1. 2. 2022

Mimořádná událost – Recenze – 50%

Nová česká komedie režiséra a scenáristy Jiřího Havelky (Vlastníci) je volně inspirovaná skutečnou událostí, k níž došlo v únoru roku 2019 mezi Velkým Meziříčím a Martinicemi. Osobní vlak, jenž tehdy vezl na této trati 11 cestujících, neočekávaně zastavil krátce po svém výjezdu kvůli poruše, načež z něj vystoupil strojvedoucí ve snaze závadu opravit, ale odbrzděný vlak mu omylem ujel pozpátku z kopce. Strojvedoucí, který již nestihl do ujíždějícího vozu znovu naskočit, celou věc nahlásil svým mobilním telefonem, zatímco jedna z cestujících zas duchapřítomně zavolala svému otci (shodou okolností výpravčímu), jenž ji pak instruoval ohledně nouzového brzdění. Po zhruba 4 kilometrech a 14 minutách pomalé jízdy se vlak samovolně vrátil do Velkého Meziříčí, odkud vyjel, a tam na rovině definitivně zastavil. Nikomu se nic nestalo a nevznikla žádná hmotná škoda. 

Mimořádná událost – Recenze
© CinemArt / Jaroslav Kutheil

Tuto událost si filmaři upravili k obrazu svému, aby byla dramatičtější a zároveň komediálnější. Zmíněný splašený vlak tudíž ve filmu couvá samospádem výrazně déle než 14 minut (dávno před finálním zastavením se z něj stihne stát fenomén na internetu i hlavní téma ve zpravodajských relacích), jeho cestující ani strojvedoucí nejsou vybaveni jediným použitelným telefonem (všechny jsou buď vybité, zablokované nebo pozvracené) a během jízdy dojde ve vlaku k řadě hmotných škod i k několika zraněním cestujících osob (a nejen k tomu). Osazenstvo vlaku navíc tvoří značně různorodé a bizarně seskládané typy lidí, mezi nimiž nechybí myslivec, zaměstnanec pohřebního ústavu, tři členové rockové kapely, zapomenuté dítě, válečný veterán a náctiletá dívka v papouščím kostýmu. 

V rukách Jiřího Havelky (a spolu-scenáristy Davida Dvořáka) tak opět vznikla konverzačně-situační komedie, která s jeho Vlastníky sdílí podobný výchozí rámec, v němž je zhruba tucet typově odlišných lidí nucen diskutovat a spolupracovat v jediné interiérové lokaci za situace, která se postupně vyhrocuje. K velké škodě však Mimořádná událost sdílí s Vlastníky také přístup k postavám, z nichž nejzajímavější je manželský pár na výletě (Jana Plodková a Igor Chmela), jehož vztahem cloumá silná krize. Ona je otráveně znuděnou alkoholičkou, která dává v každé své větě manželovi ostře najevo, jak moc jím opovrhuje a jak moc ji výlety do přírody s ním iritují. On ale podstatu jejích záštiplných narážek buď nechápe nebo okázale přehlíží a vůbec na všechno reaguje jako prostoduchý ťulpas (např. když vlak vjede do tunelu, tak se zděsí, že asi oslepl). Tato jediná dvojice postav nevyznívá úplně banálně a zasloužila by větší prostor a důslednější rozpracování. 

Mimořádná událost – Recenze
© CinemArt / Jaroslav Kutheil

Ostatní postavy jsou však opět převážně velice jednoduchými (až šablonovitými) a stereotypními karikaturami, které jsou (stejně jako ve Vlastnících) definovány jedinou charakteristickou vlastností a jedinou činností, kterou opakují stále dokola a prakticky nic jiného nedělají. Kupříkladu myslivec (Ctirad Götz) je vykreslen jako rasista, xenofob a radikální islamofob, který za vším vidí muslimské uprchlíky a konspirační teorie a pořád by do všeho a do všech střílel. Striktní matka samoživitelka (Jenovéfa Boková) pro změnu dohlíží na svou dcerku a v náhodných okamžicích přepíná mezi racionálně uvažujícím rodičem a vynervovanou hysterkou. Desetiletý kluk (Oliver Vyskočil) zas všechny zásobuje nejrůznějšími statistikami a detailními vědomostmi. A hudebníci se snaží vymyslet jméno pro svou skupinu, ale napadají je pouze názvy již existujících kapel. A tak podobně.

Všechny tyto postavy plní po celý film v různých variacích výhradně jen tuhle jednu úlohu, která na nich patrně měla být vtipná (a některým se třeba i jednou nebo dvakrát zasmát dá). U jiných postav (např. u onoho zaměstnance pohřebního ústavu v podání Jaroslava Plesla) je to ale ještě horší, protože ani není jasné, co jejich úlohou vlastně mělo být a proč ve filmu vůbec jsou. Slabé a stereotypní postavy a jejich repetitivní reakce a dialogy jsou tak hlavním důvodem toho, proč celé to dění uvnitř vlaku působí velmi monotónně, nikam moc negraduje a schází mu plynulost, kterou by obstaralo hladší propojování jednotlivých scének. 

Úroveň humoru je navíc až překvapivě nízká, vtipy často vyznívají prvoplánově a křečovitě a pointy řady gagů jsou pochybné. Třeba dialog „My vlastně můžeme hrát jenom tam, kde mají nádraží.“ „Dobře, tak v tom případě Brno škrtám,“ by mohl obstát jako typický vtip urážející Brno (které pochopitelně nádraží má), ale to by k němu i postavy, které jej pronášejí, museli přistupovat jako ke vtipu (a třeba se mu zasmát) a ne jako k seriózní debatě o možnostech vlastní hudební produkce. 

Mimořádná událost – Recenze
© CinemArt / Jaroslav Kutheil

Oproti dění ve vlaku se tak podstatně vtipněji a zábavněji jeví dění mimo vlak, které usiluje o politickou a mediální satiru. I tam si ale filmaři vybírají až moc snadné cíle (politici, marketingoví poradci, nafintěná youtuberka), jimž se vysmívají za jejich extrémní tupost, kterou jim ale sami vtiskli (a dělají to i na úrovni satiry společenské, kdy se zas vysmívají čecháčkovství a určitým typům lidí, jejich hloupost též schválně zveličují). Propracovanější je jejich trefná práce s obrazem médií, která dychtí po bizarních senzacích a věnují jim přehnanou pozornost, jako kdyby šlo o závažné zpravodajství, a jejichž výstupy snímek reflektuje nejen prostřednictvím příběhu o ujetém vlaku, ale i citováním jiných mediálně známých „mimořádných událostí“, jako je třeba dodnes populární bába pod kořenem. V tomto směru působí zvláštně pouze odkazování na teroristické činy pana Baldy, které si zlehčování a začlenění mezi tyto absurdní blbosti pro zasmání úplně nezaslouží. 

Navzdory vynikajícímu a komediálně podnětnému námětu a slibnému tvůrčímu záměru pojmenovat skrz něj vady české společenské, politické a mediální sféry nedávné doby, je film Mimořádná událost jen průměrnou fraškou. Polechtat bránici sice na pár místech dokáže, stejně jako u Vlastníků však i v jeho případě platí, že se u něj dá bavit spíš díky jeho (byť lacinému a povrchnímu) satirickému rozměru než díky primitivně pojatým postavám a jejich diskutabilně vtipným hláškám a rozporuplným činům.

 




Žádné komentáře:

Okomentovat