V současném Rumunsku se Eliza, dcera váženého lékaře Romea, dostane na
prestižní zahraniční vysokou školu, leč do cesty za růžovější budoucností,
než jaká by ji čekala na kterékoli z rumunských škol, jí zbývá ještě
úspěšné složení maturitních zkoušek. Pár dní před maturitou je však dívka náhodou
napadena sexuálním útočníkem, a byť naštěstí vyvázne jen s poraněnou rukou,
psychicky ji to pochopitelně rozloží. Otec se pak snaží přimluvit se za ni
u ředitele a zajistit jí protekci, čímž se nicméně sám zpronevěří vlastním
zásadám a zamotá se do klubka drobných službiček a protislužbiček, které
začnou ničit jeho život.
Komorní Zkoušku dospělosti
natočil rumunský režisér Cristian Mungiu, od nějž šlo v našich kinech již oceňované
drsné drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.
Nejde o psychologické drama, v němž by se dívka snažila překonat své
trauma z útoku neznámého pachatele (byť i to je jeden z důležitých motivů),
ale především o společensko-politickou kritiku, představující Rumunsko coby zkorumpovanou
a ideologicky pochybnou zemi fungující na systému úplatků, v níž prosazení
jedince závisí na tom, jaké má kontakty a kde, komu všemu dluží za nějakou tu kamarádskou
výpomoc ze známosti a kdo na oplátku zas dluží jemu.
Nezáviděníhodnou situaci v zemi tudíž sledujeme z pohledu Romea,
jenž představuje ambiciózního muže, jemuž se život v takovém systému
upřímně hnusí, ale musí se do něj namočit, pokud chce pro dceru zajistit to
nejlepší. S každým dalším ústupkem však Romeo udělá další krok na cestě do
pekla dlážděné dobrými úmysly a po každém kroku přichází nutnost rozhodnout další
morální dilema, které ho stojí nejen četné komplikace v pracovním,
soukromém i rodinném životě, ale i přízeň samotné Elizy, vychovávané též v duchu
poctivosti a demokratické spravedlnosti.
Skvěle gradující příběh je realisticky vyprávěn za pomocí dlouhých záběrů s malým
množstvím střihů, během nichž kamera neustále pronásleduje hlavního hrdinu, i
na místech, kde by to nebylo úplně nutné (a film je tím pádem trochu moc
zdlouhavý). Výborné herecké výkony zas nedokáží úplně zastřít evidentní
ambicióznost dialogů, které tím víc ztrácejí na věrohodnosti, čím víc jsou
přecpané otevřenými existenciálními debatami nad situací v Rumunsku a nad
životem v něm. Vůbec se s postavami ve filmu zachází spíš jako s prostředky
ke sdělení poselství, než s živými lidmi, s nimiž bychom měli cítit a
vnímat jejich působení i emocionálně.
Jakkoli zásadně však podobné výtky zní, tak se Zkoušce dospělosti nedá upřít skvělá a chytrá režie a promyšlenost,
s jakou Mungiu film vystavěl. Každá postava má nějaký význam, díky němuž
je zamýšlená pointa víc a víc tlačena kupředu a postupně se na ni nabalují další
významy a komentáře, každá scéna prohlubuje zoufalství z toho, že člověk
žije v zemi, v níž se nedá žít jinak než podvodně (a ještě je navíc potřeba
umět v tom chodit), a byť to celé může působit jako nucený konstrukt, tak
z výsledku není ani na okamžik cítit faleš – a spíš vyvstává dojem, že
filmem prezentovaná situace v Rumunsku nebude od skutečnosti daleko. Celkově
jde o inteligentní film na vysoké evropské úrovni, který má co říct, ale schází
mu větší intenzita, naopak přebývá občasná rozmělněnost a místy zjevná
chtěnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat