12. 3. 2019

Kouzelný park (Wonder Park) – Recenze – 60%

Animovaný film Kouzelný park, vzniklý v americko-španělské koprodukci, vypráví o zhruba desetileté holčičce June, která se svou maminkou už léta tráví volný čas fantazírováním o zábavním parku s futuristickými atrakcemi, jež se samy vytvářejí pomocí kouzelného fixu, a které jsou obsluhovány a provozovány mluvícími zvířaty. Pak ale maminka onemocní a musí do nemocnice a June na park zanevře. Po nějaké době jede June na letní tábor, leč rozhodne se vrátit do města a při cestě lesem narazí na místo, kde se nachází její vysněný park (i s mluvícími zvířaty) v životní velikosti. Akorát je celý poničený, zarostlý a ve vzduchu nad ním se vznáší temný mrak, který jej do sebe po částech nasává. Jedinou šancí na jeho záchranu je, aby v sobě June znovu probudila svou fantazii.

Kouzelný park (Wonder Park) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Celý tento děj je následně metaforou, v níž zpustošený lunapark představuje dětskou představivost hlavní hrdinky, jejíž myšlenky upustily od naivních snů a začaly se ubírat praktičtějším směrem, zatímco temný mrak zastupuje její strach i smutek spojený s odjezdem maminky do nemocnice. Přičemž tato interpretace je pozoruhodně využita k tomu, že hrdinčin opadlý zájem o park se negativně projevuje nejen na parku samotném, ale má zásadní dopad i na jeho personifikovanou zvířecí obsluhu, která je na něm existenčně závislá – neb sama existuje pouze v rámci onoho parku. To snímku dodává jistou dramatičnost a osudovost, ačkoli ve filmu málokdy někomu hrozí reálné nebezpečí – je pravděpodobné, že hrdince se o parku při procházení lesem pouze zdá, resp. že boj o jeho záchranu reprezentuje střet myšlenek, které se jí honí hlavou, a nakonec stejně všechno dobře dopadne, jak se ostatně dá v dětském animovaném filmu očekávat.

O téma smutku a strachu ze ztráty rodiče a z osamění se přitom snímek navíc jen lehce opírá (ale přitom rozhodně v dostatečné míře na poměry animáku pro děti), tak aby oslovoval zejména dospělejší diváky, zatímco tou hlavní atrakcí pro děti bude především chaotické běsnění postav v prostorách vizuálně atraktivního parku, v němž se každou chvíli něco epicky zřítí a musí se to magicky přestavovat, neustále se pobíhá z místa na místo, jezdí na kolotočích a na horských drahách, přeskakuje z jednoho fantazijního místa do druhého a prchá před zdivočelými plyšovými šimpanzi (kteří se náhodou objeví pokaždé, když to je třeba, avšak jakmile je potřeba řešit v příběhu něco jiného, tak zmizí neznámo kam). Efekt akční divokosti ještě umocňují zvířecí postavy dvou bobrů, kteří se mezi sebou neustále pošťuchují, dikobraza, který kolem sebe nekontrolovaně vystřeluje bodliny, a medvěda, jenž v každé třetí scéně narkolepticky upadá do zimního spánku.

Kouzelný park (Wonder Park) – Recenze

Všechno se to přitom děje poněkud nahodile a bez ladu a skladu, jen aby to bylo co nejbarevnější a nejakčnější (až je to místy ubíjející) a aby byly z fyzikálního hlediska zachovány alespoň základní aspekty akce a reakce (což ještě neznamená, že to realisticky odpovídá skutečné mechanice předmětů). Vyčítat to snímku nelze – Kouzelný park v tomto ohledu už jen pro svou snovou atmosféru podléhá určité nadsázce a stylizaci. Všechno se tím nicméně omluvit nedá a nelze tudíž mávnout rukou nad tím, že film je hlavně akční animovanou bláznivinou, jejíž děj i humor je spíše jednoduššího charakteru, a že filmy od Pixaru, Disneyho či Dreamworks jsou ve většině případů úplně jiná liga (včetně animace).

Na druhou stranu Kouzelný park rozhodně není špatný, nenudí a zdařile pracuje s emocemi prostřednictvím hezky zpracovaného poselství o neztrácení naděje, byť jeho hlavním cílem je být vizuálně atraktivní akční jízdou, která nemá ambice pouštět se do jakkoli složitějšího děje či hlubšího psychologizování. Výsledkem je slušná jednohubka, která se vám však pravděpodobně rychle vykouří z hlavy, pokud tedy nejste dítě posedlé pouťovými atrakcemi.




Žádné komentáře:

Okomentovat