Návrat kultovního režiséra Sama Raimiho k mládeži nepřístupnému filmu
po sedmnácti letech (konkrétně od zdařilého a zábavně béčkového hororu Stáhni
mě do pekla z roku 2009) se nese v duchu dobrodružné komedie
kombinované s thrillerem o přežití, jenž si umně hraje s žánry,
filmařskými styly a s diváckým očekáváním, které podvrací řadou zvratů. Jeho
hlavní hrdinkou je podivínsky vyhlížející analytička ve finančnické firmě Linda
(Rachel McAdams), která příliš nedbá o svůj zevnějšek, do práce chodí
nereprezentativně oblékaná a u kolegů budí rozpaky svým zjevem i vtíravou
přátelskostí. Firma však v mnohém vděčí jejím skvělým výpočetním a
analytickým dovednostem a její šéf jí dokonce před časem přislíbil povýšení a manažerskou
pozici. Tento šéf však zemře a firmu převezme jeho arogantní, nadutý, zpovykaný
a vesměs nesnesitelný syn Bradley (Dylan O’Brian), který na staré dohody okázale kašle a spíš
přemýšlí, jak by se dotěrné Lindy zbavil.
 |
| Zdroj fotek: Falcon |
Právě Linda a Bradley však skončí sami coby trosečníci na neobydleném
ostrově kdesi v Thajském zálivu jako jediní přeživší po pádu letadla, kterým
měli namířeno na pracovní konferenci do Thajska. Bradley je zraněn a Linda se o
něj postará, přičemž se ukáže, že je nejen schopná počtářka, ale i zručná
zálesačka. Již předtím bylo vidět, jak je její domácí knihovna plná knížek o
táboření a encyklopedií o využití rostlin a bylin, a kromě toho je nadšenou
fanynkou Survivora, přičemž sama ve video-přihlášce do této dobrodružné televizní
reality show uvedla, že dovede v přírodě rozdělat oheň třemi různými
způsoby. Zápletka upomínající na komedie o přežívání na tropickém ostrově,
jejíž vzájemně se nenávidějící hrdinové k sobě po čase nuceného trávení
společného času lidsky přilnou (viz nejen americký film Šest dní, sedm nocí,
ale třeba i český Ostrov), však vezme za své, když dojde na přibývající thrillerové
podtóny a také tu a tam na černohumorné hororové prvky.
Značnou část filmu SOS pochopitelně tvoří obvyklé prozkoumávání ostrova, zajišťování pitné vody a jídla, stavění přístřešků z palmových listů nebo vyrábění jednoduchých nástrojů a praktických předmětů z dostupných materiálů. Tím hlavním je však dynamicky se proměňující pracovně-společenská role mezi Lindou a Bradleym, kdy Linda má díky svým schopnostem a dovednostem jednoznačně navrch, zatímco z jejího šéfa se stává učedník a pomocník, jenž ji musí poslouchat, zatímco mu Linda vmetává do tváře posměšné komentáře, jimiž ji dříve on sám častoval ve firmě. Proměna mocenských vztahů podobná druhé polovině Trojúhelníku smutku se vyostřuje ve chvíli, kdy dominanci jednotlivce začne určovat i to, kdo zrovna drží v ruce nůž (který najde Linda vyplavený na pláži). Krom toho opakovaně dochází k situacím známým třeba z thrilleru Misery nechce zemřít, kdy jedna postava uměle udržuje druhou postavu v pozici pasivně podřízené oběti, vydané napospas jejím rozhodnutím.
Za scénářem snímku stojí dvojice autorů Damien Shannon a Mark Swift, kteří mají hororové zkušenosti z nového Pátku třináctého (2009) a ze střetu dvou hororových ikon Freddy versus Jason (2003), leč napsali třeba i filmovou Pobřežní hlídku z roku 2017. Po scenáristické stránce jde rozhodně o film, jemuž je nutno mnohé odpustit a příliš nepřemýšlet nad detaily. Zásadnější je režie Sama Raimiho, jenž v SOS opakovaně potvrzuje svou filmařskou a vypravěčskou zručnost skrze nápaditý střih, řadu zábavných drobností a poměrně hladké skloubení několika žánrů včetně černohumorné satiry, komediálního hororu a survival thrilleru, doplněných o nechutný humor a legračně přehnanou krvavou brutalitu.
Všechny tyto složky Raimimu hezky sedí pohromadě, byť se ukazuje, že nadpřirozené zápletky s démony či prastarým zlem jsou pro něj přece jen přirozenější než víceméně realistické prostředí neobydleného ostrova, kde je třeba vynaložit dost snahy, aby vůbec mohlo docházet k momentům, v nichž hlavní hrdinové skončí zbrocení od krve nebo zvratků. Vtipné nechutnosti, násilné výjevy, hororové vsuvky nebo letmé okamžiky připomínající Raimiho starší tvorbu (třeba subjektivní pohyb kamery prolétávající skrz les, jímž byla proslavena již jeho série Smrtelné zlo) tudíž pokaždé působí, jako by byly do filmu zavlečeny poněkud kostrbatě a nuceně.
Film má jinak na mnoha místech problémy s tempem. Dlouho mu trvá, než se pořádně rozjede, a i v prostředním segmentu na ostrově upadá po čase do repetice a stagnace (vyjma několika izolovaných akčních sekvencí, jako je třeba hon na kance). Závěrečná třetina je dějově nejdynamičtější, a i vypravěčsky má největší spád, avšak množící se zvraty zároveň začnou trpět mírnou předvídatelností. Zásadním neduhem je i práce s postavami, kdy ani jednomu z hrdinů nelze příliš fandit. Bradley je nesympatický už z definice a v průběhu příběhu se nikdy doopravdy nepolepší (což je jistě záměr). Ani Linda, která od počátku působí trochu moc karikaturně a během filmu se navíc odkope jako psychopatka, nevzbuzuje v žádném ohledu sympatie. Rachel McAdams si svou šťavnatou roli každopádně vychutnala a dala do ní všechno, oproti tomu Dylan O’Brian není tak vtipný, jak by bylo potřeba.
Fanoušci Sama Raimiho budou i tak nejspíš potěšeni. Po studiových trikových
velkofilmech Mocný vládce Oz (2013) a Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022) je žánrově pestrý a příběhovým vývojem překvapivý snímek SOS
pro Raimiho návratem ke klíčovým elementům, které jsou pro jeho režijní a
stylistický rukopis typické. Sympatické je v tomto ohledu i převracení určitých
dějových a žánrových konvencí na hlavu s účelem využít je k nečekaným
pointám. Pokud by však na film náhodou zavítal někdo neinformovaný v očekávání
víceméně standardního komediálního dobrodružství na tropickém ostrově, bude to
pro něj nechtěný křest ohněm.
Žádné komentáře:
Okomentovat