Všechna čest. Clintu Eastwoodovi táhne na pětaosmdesát a přitom stále točí
takovéto filmy, jenž se hrdě ucházejí o Oscarové nominace a působí
profesionálněji a řemeslně zdařileji než snímky od výrazně mladších filmařů. Americký sniper drží velmi dobře
pohromadě, je režírovaný nadstandardně dobře, má strhující tempo, je napínavý,
výtečně zahraný a v ničem si nezadá například s tematicky podobnými
filmy od Kathryn Bigelow, jako jsou Smrt
čeká všude či 30 minut po půlnoci.
 |
| Zdroj fotek: warnerbros.cz |
Hlavním hrdinou je republikán a občan státu Texas Chris Kyle, jenž pod náhlým
atakem patriotismu vstoupí do armády (ještě před zářím 2001), stane se členem
amerického námořnictva a během několika odsloužených misí v Iráku se vypracuje
na jednoho z nejlepších odstřelovačů s úctyhodným skóre okolo 160
úspěšných zásahů. Film ale není vyloženě akční nebo válečný – spíš jde o psychologické
drama člověka, pro nějž se ochrana bratrů ve zbrani (doslova, protože do armády
vstoupí i jeho bratr) a potlačování muslimských teroristických útoků hned v zárodku
stane drogou, kvůli níž však trpí nejen on (kvůli post-traumatickému stresu),
ale i jeho rodina (o jeho život věčně se strachující manželka, vychovávající
děti, jež vyrůstají prakticky bez otce, protože i když je jejich táta zrovna
doma, tak je myšlenkami někde úplně jinde).
Snímek vznikl podle Kyleovy autobiografické knihy a o jeho vznik se
významně zasloužil Bradley Cooper, který film částečně produkoval, hraje v něm
hlavní roli a dost se kvůli ní nadřel – hodně posiloval, trávil čas s válečnými
veterány a nechal si narůst plnovous. Jeho výkon je jednou z nejlepších věcí
na celém filmu. Chris je takový vidlácký balík, co by chtěl pít pivo a být
kovbojem, ale když vidí v televizi následky výbuchu bomby, tak se neváhá
podepsat strýčkovi Samovi na vytečkovanou čáru a mávat u toho vlajkou. Zároveň
jde ale o postavu plnou niterných emocí, které jsou v Cooperově minimalistickém,
ale přesto poměrně intenzivním podání, velice přirozeně ztvárněny. Neviděl jsem
sice úplně všechno, v čem se kdy objevil, ale i tak si troufnu označit
jeho výkon za dosud nejlepší. A po fyzické stránce vypadá správně nabušeně a
tvrďácky. Místy je skoro k nepoznání.
Scény z Iráku jsou téměř perfektní. Vojáci postupují městem, ozbrojený
nepřítel může nečekaně vyběhnout zpoza každého rohu, atmosféra by se dala krájet.
Občas je třeba někoho zadržet, zajistit nějaký dům, zastřelit někoho, kdo se
proti jednotce vyřítí s bazukou, případně najít maniakálního teroristu, co
své nepřátele likviduje ruční vrtačkou. Každá taková scéna je ukázkou
profesionálního filmařského řemesla a nádherně se v ní snoubí cit pro
vyprávění, dynamiku, postavení kamery, střih, použití hudby, atd. Vyznění
takových scén přitom není skoro vůbec propagandistické (ve stylu „chrabří
američtí hoši likvidují na druhém konci světa nebohé muslimy“), což se odvíjí
jak od toho, co je vlastně hlavní hrdina zač, tak od toho, že nestřílí jen tak
po někom, přičemž film zobrazuje muslimy stereotypně jen minimálně a působí
spíš příjemně neaktivisticky a nestranně.
Spousta scén je navíc sympaticky nepředvídatelná, protože film málokdy
používá příběhová klišé. Výjimku tvoří jedna pasáž, v níž na sebe míří dva
mega-ultra-zkušení odstřelovači, a jde o to, kterému z nich se podaří zasáhnout
toho druhého na absurdně dlouhou vzdálenost. Po ne moc zajímavé cestičce se
ubírají i ty scény, kdy je Chris doma s rodinou, rozrušeně s sebou cuká
kvůli každé maličkosti a v myšlenkách se potuluje spíš ke své jednotce než
k dětem a ženě, která mu vynadá pokaždé, když se rozhodne do toho
pekla vrátit. Ty nejsou v žádném ohledu inovativní a spíš se během nich už
těšíte na to, že za chvilku Chris bude zase někde v prachu vyčkávat na
střeše s okem na zaměřovadle a řešit zásadní dilema, jestli zastřelit či
nezastřelit toho muslimského chlapečka, který tu raketu v příštích vteřinách
možná vystřelí a možná nevystřelí.
Americký sniper se věnuje zásadnímu období života jednoho muže a
vypráví o jeho dramatu a jeho činech, aniž by ho přitom glorifikoval (až
na přehnaný závěr) a používal jako propagandistický nástroj. Většinou ani
nepůsobí dojmem přikrášlování některých konkrétních momentů až do té míry, kdy
by ztratily na uvěřitelnosti. Nejde sice o žádné veledílo a podobných
filmů na toto téma existují tucty, avšak tento je zrovna mimořádně vyvedený.
Žádné komentáře:
Okomentovat